Osud mě zavál do Žatce a nadělil mi spoustu času. Začala jsem přemýšlet co s ním.
Nejdříve jsem oprášila šicí stroj a pustila se do šití. Ušila jsem pár dárečků pro synovce a neteřinku. Taky mě napadlo vytáhnout ze skříně krabici, kde se pod klubíčky schovávaly jehlice a háčky. Byly tam už dlouho. Háčkovat a plést jsem se učila od své maminky a babičky a taky na hodinách ručních prací ještě ve škole. Když byli moji synové malí, pletla jsem, háčkovala i šila docela dost. Postupně jsem tuto zálibu opustila, nahradily ji jiné.
Tak jsem zkusila využít klubíček různých zbytků vln a uháčkovala po letech první čepičku, pak upletla první šálu ... a jsem v tom až po uši. V předstihu jsem pro své dvě kamarádky vytvořila dárečky na naši každoroční besídku. A protože se líbily, napadlo mě udělat dárečky i pro své blízké. Vytvořila jsem jich spoustu, drobnosti jen tak pro radost. A vymýšlím další a další věci. Najednou nevím, co zkusit dřív. Háčkuju, pletu, stříhám, šiju, motám, škrobím, korálkuju ...
Inspirace hledám v časopisech, na internetu i ve svém okolí.
Každý, komu jsem svůj výtvor předvedla, mi řekl, že je škoda nechávat si to jen pro sebe. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se rozhodla zkusit se podělit o své „kouzlení“ s Vámi.
Pokud Vás mé výrobky osloví a udělají Vám radost, bude mi potěšením.