Perníček ?

 Ingredience:

*100 g režného lnu

*2 metry bavlněné krajky

*1 špulka šafránové nitě

*1 špulka režné nitě

*bavlněný koníček a srdíčko

*barvy na textil

Na náplň:

*100 g šafránového lnu

*zip

*1500 g špaldových a pohankových slupek v bio kvalitě

Na přívěsek:

*bavlněný anděl

*kousek šafránového lnu

*perníkové koření

*špaldové a pohankové slupky

Postup:

Na bavlněné plátno namalujeme textilními barvami perníkového koníčka a srdíčko, zároveň si připravíme i anděla. Než perníčky zaschnou, vyšijeme na režný len srdíčka šafranovou nití a všijeme bavlněnou krajku. Perníčky po zaschnutí tepelně zafixujeme a poté našijeme na režný len. Za pomocí režné nitě vytvoříme povlak ve tvaru tunýlku.

Náplň ušijeme ze lnu a nitě šafránové barvy, všijeme zip. Naplníme špaldovými a pohankovými slupkami.

Andělský přívěsek tepelně zafixujeme, naplníme slupkami a doma namíchaným a namletým perníkovým kořením a sešijeme se lnem.

UŽ CÍTÍTE TU VŮNI..?

Polštářek je ušitý ze 100% režného lnu. Z obou stran je ozdobený ručně malovanými perníčky ve tvaru koníčka a srdíčka, strojovou výšivkou a bavlněnou krajkou. Povlak je ve tvaru tunýlku, na bočních stranách jsou stuhy k zavázání, které jsou rovněž ozdobené výšivkou.

Vnitřní část je ze 100% lnu šafránové barvy a je naplněná špaldovo-pohankovými slupkami v BIO kvalitě. Špaldovo-pohankové slupky jsou obecně známé svými léčivými účinky. Tento polštářek se dá nahřát a poslouží tak třeba na bolavou krční páteř. Kombinace špaldových a pohankových slupek má harmonizujicí schopnosti, pohanka zastupuje jin a špalda jang.

K polštáři patří ručně malovaný perníkový přívěsek ve tvaru anděla, ve kterém jsou špaldovopohankové slupky a mnou namíchané a namleté perníkově koření.

Polštářek je velký 68 x 22 cm a váží 1500 g.

A pro ty z Vás, kdo ještě neznají povídaní o pernících:

Asi každému je známá nebo alespoň něco říká Celetná ulice v Praze. Je tam skvělé knihkupectví, odbočka do Ungeltu, je to spojnice Nového Města se Starým. Ale možná ne každý už ví, že tato ulice bývala plná pekařů, tzv. caletníků. Původní název této ulice byl Caletná.

Caletníci byli pekaři specializováni na sladké pečivo. Pekli calty nebo jinak ještě dnes známé caletky či placky. A jelikož v té době ještě nebyl známý cukr, vše se sladilo medem neboli strdím. A tak hovoříme o medovém pečivu.

Uvádí se, že perníky k nám našly cestu z Norimberku někdy ve 14. století. Možná to tak bylo, ale možná se perník u nás pekl už mnohem dříve. Přece jen Praha v 10. století bývala velkým obchodním centrem, čehož využívali židovští, arabští či asijští kupci, a tak se sem dostávaly orientální druhy koření, právě třeba pepř. Jim se zase z našeho území dostávalo žito a především samotné strdí. Mnohým je určitě známo, že nejlepšími a nejznalejšími včelaři vždy byli a jsou právě Slované.

Říká se, že každý perníkář měl svůj tajný recept. Ostatně dodnes tomu je právě tak, co domácnost, to jiný recept, především jiná kombinace koření a bylin. Původně se však do perníku přidával pouze pepř. Taky se perníku dříve říkalo peprník. Dnes by díky našim rozhýčkaným chutím takový peprník asi u nikoho nepochodil.

Původní recepty vycházejí z kvasného procesu, kdy se med s moukou nechal kvasit. A čím déle, tím lépe. Správný perníkář založil těsto při příležitosti narození své dcery a z tohoto těsta se peklo až ve chvíli, kdy se dcera vdávala. To už dnes asi moc nevidíme, nebo spíše vůbec, ale naštěstí zažíváme renesanci krásných vyřezávaných dřevěných forem na vtlačování perníků. A tak i doma můžeme vytvářet hotová umělecká dílka. A kdo by snad chtěl o perníku nejen snít, ale rovnou na něm ležet, tomu bude tento perníkový polštář dobrým a voňavým společníkem.

                                                   ♥♥♥