NA CESTĚ... obyčejné příběhy posbírané na cestách

NA CESTĚ... banální postřehy posbírané na cestě aneb napříč celým Vesmírem ukrytým ve všedních maličkostech

SBÍRKA PŘÍBĚHŮ A POSTŘEHŮ Z CEST VŠEDNÍCH I NEVŠEDNÍCH

UKÁZKA

...

Předmluva

Jednou jsem kýmsi byla nařčena, že příliš nadšeně jásám nad každým banálním postřehem, jako nějaký adolescent. Nad každou pitomostí, co se mi připlete do cesty. 

Tehdy mě to zamrzelo. Ne proto, co ten člověk řekl, ale proto, že to nechápe. Mrzelo mě za něj, že ty věci nevidí. Mrzelo mě, jak chudý život asi má. Jak nebarevný a neživý.

Měl pravdu. Jásám a těším se jako malé dítě. Dokáže mě nadchnout doslova maličkost. Hmotná i nehmotná... zátiší v tiché ulici plné navátého listí, odraz slunce na vlnách, poslední moment zapadajícího slunce, neuvěřitelná náhoda, melodie, vyznání na zdi, parádní krabice od bot, něčí smích, obloha těsně před soumrakem...

Je toho moc. Takový postřeh mě doslova paralyzuje. Zastaví mě na celou věčnost. Zastaví čas, zastaví děj, myšlenky, všechno. Už není nic víc a já chci jen setrvat v tom stavu blaženosti už navždycky. Opatrně vnímám tu křehkou krásu a jsem vděčná a chce se mi brečet. Štěstím. Nad bohatstvím prostých věcí, které jako zázrakem mění každý obyčejný všední den v nevšední.

Věřím, že Vám sbírka Na cestě vykouzlí úsměv na tváři a vnese inspiraci do Vašeho života. Je sestavená ze zážitků z různých cest i z obyčejných momentů, které ve mě probudily inspiraci svým prostým, ale věčným odkazem, na který bychom neměli nikdy zapomínat. To největší bohatství se ukrývá v těch nejobyčejnějších věcech.

...

NEJLEPŠÍ SNÍDANĚ NA SVĚTĚ

Mallorca

Možná je to tím, že se nám tady v Čechách už delší dobu neukázalo sluníčko, a tak se tím častěji ve vzpomínkách k němu vracím. A když už ke sluníčku, tak si k němu ve svých představách přidám hned i moře. Nerozlučná dvojka.

Vybavila se mi zase jedna příhoda, která zahřeje na duši a provoní Váš domov, jako čerstvě vytažený koláč přímo z pece.

Byl jednou jeden ostrov a ten byl lemovaný nádhernými plážemi. A na jedné takové jsme se jedno horké srpnové odpoledne utábořili i my. Na samotném severu ostrova. Dlouhý štráfek písku, po kterém se můžete bosýma nohama brodit sem a tam. Čistit si myšlenky, smát se do slunce, cákat se v moři.

Hodiny líně ubíhaly a okolo nás se tvořilo čím dál tím víc místa. Nevím, čím to je, ale když na pláži začne být nejpěkněji, myslím, když se slunce umoudří a nehrozí, že se na něm usmažíte za živa a obloha jeho rozhodnutí podpoří tím, že vytáhne paletu a začne se chlubit odstíny, které si schovává výhradně pro ty, kdo vytrvají a hned po té se na jevišti objeví dáma oděná do černého sametu, pokrytého tisíci třpytivými drobounkými kamínky, většími, menšími, obrovskými a těmi, které oko sotva zahlédne.

Nakonec jsme zůstali jen my a pár rybářů, kteří denní koupací výzbroj vyměnili za dlouhé pruty, zasazené do písku. Přirozeně unaveni hrou v mořských vlnách a ukolébáni jejich symfonií, usnuli jsme blaženým spánkem jako miminka. V měkké náruči přírody, spokojeni pod hvězdami, v tichém objetí.

Kdyby svět měl v ten okamžik zmizet, kdyby to měla být poslední vteřina, bylo by to správně. S úsměvem na slaných obličejích, s hlavami vyčištěnými od běžných myšlenek a úzkostí, tam na vychladlém písku, spojení se Zemí, přítomni v každém TEĎ.

Svět se i přes jeho dokonalost rozhodl ještě chvíli zůstat na místě. Tak, jak je. A my jsme se probudili ve tři ráno, zahaleni do zvuků moře, obarveni inkoustem tmy, s očima užaslýma nad tou krásou klenoucí se nad námi. Tisíce, milióny hvězd, zářily všude okolo nás.

Po vydatném spánku je dobré protáhnout si trochu nohy. Co na tom, že je půl čtvrté ráno? Čas je přece relativní. Sbalili jsme náš provizorní domov, ještě asi tisíckrát obrátili hlavu vzhůru ke hvězdám a žasli, přebrodili se přes písečnou promenádu zpět do reality a pomocí vymoženosti zvané auto se přesunuli do blízkého městečka, oděného do spánku. Dokonce i turisté, znavení celodenní šichtou na slunci, spokojeně vyspávali a čerpali sílu na další kola zápasu se žhavým kotoučem.

Promenádovali jsme se ve vylidněných uličkách, které připomínaly víc divadelní kulisy, než holou skutečnost. Ale co nás plně přesvědčilo, že se nám to celé nezdá, byla pronikavá vůně linoucí se z tajemného vchodu, jež jsme právě minuli. Před několika momenty jsme shodně pronesli zbožné přání, jak moc by se v tuhle chvíli hodila nějaká pekárnička. A ejhle!

Vrátili jsme se tedy o pár kroků nazpátek. Zcela potichu a opatrně, abychom se ze sna neprobudili. A nenápadně nahlédli do pohádky. Dva tuláci, kteří se před chvilkou probudili po siestě na pláži, mlsní, okouzlení a zvědaví víc, než hladoví.

Přiblížili jsme se k otevřeným vrátkům střeženým kovovou mříží, za kterou se rozkládalo pohádkové království, jehož otěže drželo pevně v rukách několik mužů zaprášených od mouky. Nebyly ještě ani čtyři ráno, ale tady, za tou mříží, se na nás smály plné plechy zlatavých baget, ze kterých se linula vůně tak slibná, že bych snad byla ochotná porvat se i s tou mříží, abych je mohla políbit.

Naštěstí to nebylo třeba. Po chvilce se nad našimi uslintanými obličeji slitoval jeden strážce pevnosti s pažemi pokrytými bílým popraškem a přispěchal na moje první váhavé zavolání. Jako na zavolanou.

Nedalo mi to, i když jsem si řekla, že je víc, než drzé, otravovat tady "takhle po ránu" a žadonit o kus chleba. Ale dalo se snad takové příležitosti odolat? Kdo se nezeptá, nic nezíská.

Usměvavý a evidentně ještě rozespalý muž přistoupil k mříži a s nehranou srdečností se nás zeptal, co bychom rádi. Jako kdyby bylo poledne a ne temná noc, kdy si většina normálních lidí a zákazníků o čerstvém pečivu nechá jen zdát.

Opatrně jsem se tedy zeptala, jestli by bylo k mání něco sladkého. Načež se mi muž omluvil, že "až za 20 minut" a "jenom ensaimady" - jakési zakroucené šneky, pečené ze sádla, posypané štědrou dávkou moučkového cukru. Místní specialita, kterou si můžete pořídit na poslední chvíli ještě na letišti jako sladký suvenýr, v různých rozměrech, zabalené ve speciálně tvarovaných a na míru vyrobených krabicích a hlavně, kterou bych za normálních okolností ani nepozřela. Omáměně jsme odkývali. Projdeme se a vrátíme, až bude pečeno.

Nevycházela jsem z úžasu z toho, že nás pán nevyhnal koštětem, jako pár dotěrných koček, co otravují, zatímco on musí být na nohou a dohlížet na to, aby byly rohlíčky obzvláště vypečené, i když by si určitě rád ještě pár hodin přispal. Nevím, jestli jsem byla víc překvapená z jeho přístupu, nebo z toho, že opravdu za chvíli, jen co obejdeme blok kolem pláže, dostaneme opravdové pečivo přímo od pekaře, vytažené rovnou z horké pece! Není tohle jeden z těch největších pokladů na světě?

Ve slíbený čas jsme přešlapovali u mříže. Jen co nás pán, se kterým jsme se na černém obchodu domluvili, zahlédl, usmál se na nás a přišel k mříži pro objednávku. Poručili jsme si 2x ensaimadu a 1 čerstvou bagetu. Pomyslela jsem si, že na nás teď třeba plivne, že ho celou tu dobu otravujeme kvůli třem kouskům pečiva. Ale pořád nic. Namísto toho hbitě zmizel za rohem a my jsme uhranutě a s pitomými výrazy na obličejích pozorovali zbytek osazenstva v akci. Několikatero rukou hnětající těsto na budoucí croissanty, křehoučké jako obláčky. Koncert, nádhera, sen.

Po chvíli se "náš pán" opět vynořil z útrob voňavé dílničky. Na dlani, jako na podnose, přinášel slavnostně naší snídani, zabalenou v krásném jemném papíře potištěném ozdobnými logy pekárny. On nám to prostě nemohl jen tak hodit do pytlíku a zbavit se nás. Kdepak! Zákazníka je třeba si vážit a přistupovat k němu, jako by byl jediný na světě. Třeba i ve 4 ráno, i když je vlastně ještě zavřeno. A přesně tak jsme se cítili. Slaní od moře, s rozcuchanými vlasy, v teplákách, rozhodně víc neupravení, než upravení, ale i přes to všechno, obslouženi se vší parádou. Vysypali jsme pánovi do sladké dlaně požadované mince se spropitným navíc, za nějž děkoval, jako bychom mu darovali domek na pláži a s ústy od ucha k uchu, se odebrali na vyhlídnutou lavičku za roh do přístavu.

Tam jsme nedočkavě rozbalili sladkou snídani a zakousli se. Ještě nikdy, nikdy, nikdy v životě jsem nejedla nic lepšího. Jako by ten koláček, promaštěný sádlem, který bych jindy těžko pozřela, byl umíchaný ze samotné lásky, vlídnosti, laskavosti, ze samotného srdce.

A nejspíš tomu tak i bylo.

A já si touhle příhodou zase připomínám, o kolik je lepší, smát se na svět, i když se člověku kolikrát chce úplně něco jiného. Možná jsme tomu pánovi i my vylepšili ráno díky nadšení, které z nás sálalo, jako z těch rozpálených pecí, které měl na starosti. Ale my jsme byli jen jeho odraz. Odraz jeho vlídnosti a jeho úsměvu.

Děkujeme!

Budeme ten úsměv šířit dál, jako tu úžasnou vůni, které nikdo neodolá.

Ps. A kromě toho, kdybychom místo toulek v nočních uličkách jeli raději spát, protože už by se to slušelo a patřilo, nevěděli bychom, jak chutná nejlepší pečivo na světě. Takže, když budete mít někdy chuť udělat něco, co běžně neděláte, jen do toho! Zaručeně na Vás čeká sladká odměna.

...

Obsah

9 - Předmluva

11 - SVĚT DĚTSKÝMA OČIMA

15 - VNITŘNÍ HOVORY NA BALKONĚ NAD PLÁŽÍ

21 - ODRAZY NA MOŘSKÉ HLADINĚ

23 - MOUDROST ZA VÝLOHOU

26 - ZDÁNÍ KLAME

28 - ŽÍT S RADOSTÍ

30 - BEZ VÍNA TO PROSTĚ NEJDE ANEB VÍNO VODOU    

       NENAHRADÍŠ

32 - O CESTĚ

34 - DOTEK SLUNCE

36 - O PŘÁTELSTVÍ

39 - KLUB PŘÁTEL TICHA

41 - NOČNÍ TMA

43 - JAK MÁLO STAČÍ KE ŠTĚSTÍ

45 - JEN PRO TEN DNEŠNÍ DEN

46 - DOLCE FARNIENTE

50 - ZA ZRCADLEM MÝCH SNŮ

52 - DANCING IN THE RAIN

55 - KOUZELNÝ KUFR

59 - VÍTÁNÍ JARA

62 - JAKO NA ZAVOLANOU

65 - CHUŤ PAŘÍŽE

74 - DUCHOVNÍ CVIČENÍ ŠÁLKÉM KÁVY

78 - INVESTICE DO ŽIVOTA... spontánní zastavení v   

       Cannes

84 - BROUŠENÍ DIAMANTU... jak se učím nesoudit

89 - POZDRAVY Z AZUROVÉ PŘÍTOMNOSTI

93 - NA HRÁZI SNŮ

95 - RADOST ZA VŠECHNY PENÍZE

99 - NECHAT SI UJET VLAK JE SKVĚLÁ VĚC

104 - POKLADY BRNA

108 - NIKDY NEBUDEŠ LITOVAT

110 - LIFE IS ONE

113 - TEN PRAVÝ MOMENT ZA OSM

116 - ZÍDKA NA VRCHOLU KAŽDÉHO KOPCE

119 - NEJLEPŠÍ SNÍDANĚ NA SVĚTĚ

124 - DÁLNIČNÍ ZNÁMKA A JEJÍ DUCHOVNÍ SMYSL

127 - PŘEKVAPENÍ NA CESTĚ

130 - VELIKONOČNÍ

132 - MOUDROST V COCÓ

134 - NEČEKANÁ VLNA

138 - DĚKUJ A ŠTĚSTÍ SI TĚ NAJDE

140 - ŽIVOTEM S LEHKÝMI ZAVAZADLY

143 - POŠLI ŠTĚSTÍ DÁL... cesta kouzelného čtyřlístku

145 - ZA TROCHU ODVAHY VELKÉ ZÁZRAKY

150 - PRINC A VEČERNICE

153 - DVEŘE K ŽIVOTU