Ne každý má možnost relaxovat ve skutečné zahradě. Sázet stromky, tvarovat keříky a malovat obrazce do písku.
Toho jsem si vědoma vždy, když vstupuji na svou zahrádku.
Proto jsem se pokusila pro Vás tento malý zázrak přenést i do toho nejmenšího bytečku nebo kanceláře.
Věřím, že Vám moje minizaharádky pomohou relaxovat a tvořit.
Hlavní myšlenkou japonských zahrad je nalezení harmonie.
Každá japonská zahrada je originál, který představuje trojrozměrný obraz přírody a zároveň je odrazem stavu mysli.
Velikost, tvar a umístění všech předmětů japonské zahrady jsou pečlivě zvažovány s cílem vytvořit dokonalou rovnováhu, v níž se Vaše duše bude cítit dobře.
Odpoutejte se na chvíli od každodenních starostí a shonu. Nechte svoje myšlenky volně se vznášet a osvoboďte se od pocitu, že „něco musí nějak být“ – protože nemusí.
Cokoli vytvoříte je správně. Jde jen o Váš dobrý pocit.
Přeji Vám při tvorbě příjemnou relaxaci :o)
Zenová zahrada vytváří miniaturní stylizovanou krajinu. V Japonsku se těmto zahradám říká „karesansui“ – tedy „suché hory a vody“. Základními prvky těchto zahrad jsou písek, štěrk, kameny a mech. Pečlivě dekorativně uhrabaný písek představuje mořské vlny a naaranžované kameny znázorňují koryta řek a hory.
Hlavním cílem je jednoduchost a vytvoření prostoru pro rozjímání. Uhrabávání písku je meditativní činností.
Charakteristickým prvkem jsou ploché kameny, kterém slouží jako cestičky. Je zajímavé, že cesta japonskou zahradou nikdy nevede rovně. Podle starých japonských legend totiž zlo nikdy nejde přímo za svým cílem, stejně tak jako dobrá myšlenka si nachází cestu oklikou.
Vytváření zahrad v Japonsku má starou historii ovlivněnou šintoismem, buddhismem a taoistickou filozofií.
Klasické japonské zahrady jsou vyjádřením idealizované přírody, bývají upravené co nejpřirozeněji, esteticky v umělecké formě, která pracuje především se symboly a poetikou. Buddhistický vliv vytváří z japonské zahrady klidné místo, kde se mohou lidé zamyslet se nad sebou, svým životem nebo meditovat.
Novodobé japonské zahrady jsou vytvářeny jako díla zobrazující nikoliv již idealizovanou přírodu, ale vyjadřující především osobnost tvůrce.
Japonská zahrada v miniaturní podobě je vlastně suchá zahrada doplněná o prvky japonské zahrady, jako např. lucerny, můstky, nádoby na vodu, pavilonky, altánky či lavičky. Nikdy je ale nepoužívejte nadměrně. Jejich úkolem je celkový dojem jen doladit a podtrhnout.
Zahrada působí živěji, protože používá více zelených prvků, jako jsou mechy a bonsaje.
Tato zahrada nabízí do určité míry i možnost práce s pískem za účelem meditace.
Japonské zahrady nikdy nehýří škálou barev. Podle japonských mistrů má zahrada navozovat klid mysli.
Velký význam v ní má také asymetrie. Asymetrické uspořádání rostlin i kamenů vychází z čísel tři, pět a sedm.
Asi největším uměním při kompozici japonské zahrady je vytváření kamenných seskupení, která jsou osázena různými dřevinami, keři či bambusy. Tyto sestavy vytvářejí jakési živé sochy, které se časem proměňují.