můj věneček

Lokální, sezónní, příroda sama

Bylinky ze zahrady, rostliny luk a lesů.

V průběhu celého roku pozoruji, kde co roste, a které byliny by byly vhodné do věnce.

S výběrem to není jen tak, aby hned nezvadly, uvědomit si, jak budou vypadat po zaschnutí.

Takže z každé mojí návštěvy lesa, přátel, nebo města je hon za tím, co právě roste. Zahradnické nůžky zaujaly výsostné místo a nosím je, kam se hnu. Vlastně je to jediná věc, kterou nosím snad ke každé příležitosti… =)

Práce okolo Ašramu je dost a tak, když už se někam vydám, nechci aby můj čas přišel nazmar, protože je více než jasné, že na další výpravu do stejných míst se jen tak nedostanu.

Naučila jsem se využít potenciál každé chvíle a tak vlastně kudy chodím, tudy tvořím.

A zahradní bylinky, jak krásně kvetou! Pro účel konzumace se sbírají především listy, ale mám vždy vyhrazené rostlinky právě na květ, aby posloužily včelkám a pak ještě putují do věnce.

Naši milí sousedé z protějšího kopce, nechávají mi použít větévky z jejich okrasných keřů, které by stejně ostříhali. Stejně tak, pokácené stromy z okolí, přijdou u mě k dalšímu životu.

Bez drátů a lepidel

Věnečky vážu přírodním motouzem, je pevný a dobře se s ním pracuje a má mnoho využití.

Používám výhradně přírodní slámové korpusy, které se dají použít znovu, spálit, či zkompostovat.

Ano, zánik je součástí života. Jakmile něco vznikne, je jasné, že to musí zaniknout. To je neměnný, přirozený koloběh. Jediná stálost je nestálost.

Přírodniny už vybírám tak, aby se nemusely lepit, proto u mne některé, ani nenajdete, jelikož je nelze přivázat. Učím se tak neustále rozšiřovat možnosti využití rostlin.