HÁČKOVNA

PRABABIČKA měla velmi poetické jméno - Barbora Perglová. Narodila se v předminulém století, byla to svérázná osobnost světáckých manýrů, působila vždy velmi elegantně, sloužila ve Vídni, hrála divadlo, ale klidně mohla být také generálem celého regimentu vojáků.

Jedním pohybem malíčku obstarala celou domácnost. Navíc pekla voňavá perníková miminka, kterým lepila cukrovou vodou papírové hlavičky, vyráběla, mnou dodnes uschované, korálkové vánoční ozdoby, když bylo potřeba, spíchla si šaty, vyšívala mojí babičce výbavu a HÁČKOVALA.

Dodnes vidím ty obháčkovaná špaletová okýnka natřená nádražáckou barvou s červenými muškáty, které mi tolik voněly, na skříňce s šoupacími dvířky, kde byly uschované papuče a střevíce pak vždy měla svoje místo dlouhá filetová dečka s třásničkami a v kuchyni zase nikdy nechyběla naškrobená vyšívaná kuchařka s blahoslavenými myšlenkami, které objímal háčkovaný okraj. I malé, ručně malované truhličce na zápalky patřily sněhobílé krajzlíčky.

Na Vánoce se pak z uzamčené skříně obřadně vyndaval velký háčkovaný ubrus, který měl čestné místo pod krásně křivým vánočním stromečkem ve zdobeném stojánku.

Ta doba už je dávno pryč, ale něco si nesu ze své prababičky dodnes. Stejně tak i moje maminka, která nechala tuto romantickou nostalgii znovu ožít, vyndala z nočního stolku staré, lyricky psané návody, vzala klubko a háček a.....................

........posuďte sami. 

Zároveň jste vřele zvány i zváni do dalšího rodinného krámku //www.fler.cz/vencovna