Od malička se mi líbila práce venkovských kovářů pro svou strohost, jednoduchost a účelnost. Stejně taková je i má práce.
Nejsem zvyklý psát o sobě, ale o tuto příhodu se s Vámi rád podělím.
Před pár lety jsem koval na Dožínkách, pořádaných městem Hrádek nad Nisou.
Po šesti hodinách kování na polní výhni v potu tváře, jsem byl rád, že už mám svou šichtu u konce a mohu si zabalit své věci. Odvedle se blížili dva najatí pracovníci veřejně prospěšných prací, kteří měli sklízet stánky. A když procházeli kolem mě, tak jeden povídá tomu druhému:
"Jé, ten je černej jako já." a kluk se usmíval na celé kolo, jako by potkal svého ztraceného bráchu.
Ten druhý starší na to: "To sice jo, jenže ON je černej z pekla a TY jsi černej od cikánů."
Co k tomu dodat. I když chodím domů z kovárny špinavej s "dramatickým" výrazem pekelníka, mám tuhle práci rád a neměnil bych.