Staroanglické rosárium..amulet

Lahodné babí léto

Miluju procházky noční zahradou.. cestičky mezi skleníky se z rozkvetlých proměnily
v barevné mozaiky přes jedinou noc..
Babí léto...
Lahodné Babí Léto !
Vzduch voní téměř hříšně.. musím se usmívat nad myšlenkami, které se mi derou do hlavy..
Prohlížím rozbité skleněné skleníkové tabulky, asi bych si to měla někam psát.. před zimou je
potřeba udělat ještě hodně věcí..ale dnes se mi nic nechce..
Je noc.. růžová noc.. tedy noc plná růžového mlhoví..
Chvěju se chladem a je mi to jedno..usmívám se..je mi krásně.. je mi prostě růžově a mám  
velkou.. VELKOU chuť udělat něco bláznivého..
Zamířila jsem ke sklípku.. malému zemitému sklípku, kde si ukládáme dobré víno..
V tom šeru jsem téměř jen po hmatu našla lahev.. byla to první, na kterou jsem sáhla..a byla
růžová!!!
Růžové víno.. růžová mlha.. růžová noc Babího léta..
Růžové myšlenky..zasnila jsem se.. jakobych byla jinde.. přestala jsem vnímat lezavý
chlad..snad to bylo tím vínem , snad jen tou zvláštní nocí Babího léta..bylo mi krásně..
Po kolena jsem byla v mlze.. narůžovělé zvláštní mlze..za chvíli jsem neviděla na krok..přesto
jsem svou procházku mezi skleníky nevzdala..
A ani nevím jak, ale už jsem mezi skleníky nebyla.. minula jsem velký dub, který byl až na
samém konci naší zahrady.. vnímala jsem jen chlácholivé zaševelení.. vrznutí stalé zrezavělé
branky mě na chvíli probralo ze snění.. jakoby za mnou někdo šel.. bylo mi to ale jedno..
vlastně jsem si přála někoho potkat.. kohokoli..
Říkala jsem si, že je dost bláznivé jít v noci za růžovým vábením, ale mlha jakoby táhla moje
nohy dál..mohla bych přísahat, že jsem v dálce zahlédla malá zlatavá světýlka..světlušky????
Teď? V takovém chladu?
Vždyť je to jedno.. světlušky- nesvětlušky..
Důležité bylo, že jsem je viděla a šla za nimi.. 

,,Zpomal trošku! Prosím.." ozvalo se mi za zády..
Cuklo se mnou.. že bych to s tím vínem přehnala?!
Ale touha je ,,otcem" splněných přání.. přeci jsem si přála někoho potkat..kohokoli..
S bušícím srdcem jsem zpomalila, ale neotočila se.. nebyla jsem schopna analyzovat tón hlasu
ani jeho zbarvení.. netušila jsem, kdo to je.. ale v dnešní růžové noci by to bylo asi jedno..
Ucítila jsem kolem ramen čísi objetí..to už jsem nevydržela a otočila se..ale...

NIKDO !!!! Tam nebyl... co to tedy bylo?!

Troška zdravého rozumu mi projasnila na okamžik mysl.."Běž domů" křičel na mě můj
rozum..
,,NE!" odsekla jsem sama sobě nahlas..
,,Proč domů?!" pokračovala jsem drze..ale odhodlaně..
,,Miluju dnešní noc a je mi docela jedno, co se dnes v noci stane.." špitla jsem už jen tak sama
pro sebe..a pro tu růžovou mlhu, která mě tak pobláznila..

,, Cha cha cha...." zajíkal se někdo vedle mě smíchy..
,,Ta drzost!" vyjekla jsem vztekle..
,,Zjev se mi.. nebo..." rozchechtala jsem se já... mám někdy skutečně bláznivé nápady..slovo
,,zjevit se" je jakoby bylo z nepovedené pohádky..
Při těch myšlenkách jsem se zprudka otočila a málem jsem omdlela...
Vedle mě stál... náš pan hajný... Bože, málem jsem ho praštila polovypitou lahví růžového
vína.. tolik jsem se styděla za svou unáhlenou reakci..
Na chvíli jsem zcela ztratila řeč, což je u mně skutečně vzácný úkaz :o)..

,,Já... jááá jsem čekala někoho jiného.. trošku víc růžového.." rděla jsem se nad svou další
hloupou reakcí..
,,A vůbec.. jdu do lesa.." a rázně jsem nakročila vpřed...
Zase se mi chechtal.. Já asi umřu.. bude si myslet, že jsem už úplný blázen..
Ale některé záležitosti se mají dotáhnout do konce..
Když blázen, tak blázen...
,,Jsem růžová Klárkulka a jdu najít svého vlka..prý se tady zase objevili..." chechtala jsem se
teď já!
,,Jistě, jak jinak.. hned jsem si myslel, že jdete za vlkem..." odpověděl klidně náš pan hajný..
,,Mám pro něj zbytek růžového vína.. a pak ta mlha.. ta růžová mlha...je prostě růžová.."
Kdybych mohla, tak bych se raději propadla.. někam hodně hluboko...hodně jinam...
Teď už jsem do lesa musela...nemohla jsem ztratit tvář.. svou mírně ovíněnou růžovou tvář..
Jemně mi vzal lahev se zbytkem vína z ruky..
(děkuji.. špitla jsem tiše..a usmála se..)
Jestli se napil, netuším..

S malým úsměvem na tváři jsem šla odhodlaně dál..hlouběji do lesa..
Studený vzduch mě brzy docela vzpamatoval..tedy myslela jsem si to, ale..
Dokonale jsem se probrala až ve vyhřáté hájence, seděla jsem s hrnkem silného čaje, přikrytá
dekou  a u nohou mi ležel VLK!!!

,,Ano je to vlk... našel jsem ho jako opuštěné vlče..a už u mně zůstal.. jmenuje se prostě Vlk..
A když vy jste Klárkulka.. tedy růžová Klárkulka.. pak myslím, že si budete rozumět.." řekl
s chechotem hajný ..
,,Ja.. jak jsem se sem dostala..." pletly se mi v hlavě pohádky dohromady..

Ani nevím, jak jsem se s hajného Vlkem dočkala rána.. nicméně jsem ráno našla na stole mísu
s velkými červenými jablky a vzkaz ..

,,Děkuji.. Vaše společnost stala se mi v mé samotě velmi milou.. Růžová Klárkulko.."

Vedle lístku stála má lahev po růžovém vínu a v ní byla spousta maličkých růžovounkých
pomněneček, modravých zvonečků a dokonce jeden fialkový kosatec.. netušila jsem, jak umí
být Babí léto pastelově něžné..

Mmmmmmmm. a tak si říkám....
Růžová noc se svou růžovou mlhou přinese mi snad další růžový příběh..
Tentokrát příběh růžového vlčího snění..
Miluju vlky !!! A nejen ty růžové...
Pro dnešní noc, jsem byla Růžovou Klárkulkou a měla jsem i svého vlka.. hodného vlka a
moc hodného hajného.. Co bude zítra budu řešit až zítra..
MILUJU ,,MOC" přítomného okamžiku.. je to MOCné kouzlo...
Prosím, žijte teď !

*************************************************

Květy růží se vsazenými granáty jsou dozdobeny nádherným Madagaskar růženínem..napojení květů je pohyblivé..

..charakter nádherného staroanglického dědičného šperku..

Délka řetízku včetně květů růží s klas. zapínáním je cca 51 cm až ke středové růži..celková délka včetně konečného růženínu je cca 61 cm..

Materiál: stříbro 925, růženín, granát

Celková váha: 14,65 g

Ručně vyrobeno, tepáno, tvarováno, patinováno, zdobeno granulací, doleštěno, puncováno..