Je to zázrak. Který se děje výjimečně.
Když se potkají dvě duše.
Dvě duše, které spolu nesoupeří.
Dvě duše, které jsou na cestě skutečné a trvalé lásky,
která jde za hranice tohoto světa.
Která jde za hranice našeho myšlení a za hranice iluzorního světa.
Je to zázrak, když je toto dvěma duším umožněno.
A neděje se často.
Protože lidé tohoto světa hledí spíš na zisk.
Na konzum.
Na zážitky, na naplňování vlastní touhy.
První touha se zdá být naplněna a druhá se vzápětí vynořuje.
Bezedný kolotoč života v zajetí vlastních chtíčů.
Jsou to duše, které dokázaly odhodit svoje chtění.
Svoje.
Svoje. Moje. Moje....
Jsou to duše, které se dokázali přenést přes hranice individualismu.
Protože individualismus není velkým přítelem lásky.
Individualita je dobrá v určité fázi sebepoznávání a růstu.
Ale na konec cesty s ní dojít nelze.
Toto je cesta Bhakti.
Jen málokdo zná tajemství toho,
proč tyto dvě duše spolu mohli jít.
A mohli spolu ujít velký kus cesty směrem k věčné lásce.
Toto tajemství je totiž egu skryté.
Je k němu třeba té nejvyšší pokory a lásky k Bohu.
Kdo po takové lásce touží, musí nejdřív být ochoten přijmout život v pravdě.
To ale není život plný slunce a růžových obláčků.
Není to život pohodlný a už vůbec ne lehký.
Je to práce na celý život.
Ale kdo je ochoten ne pro peníze, ne pro sebe, ne pro to aby se tu měl dobře, kdo je ochoten pracovat protože si uvědomuje, že je zde ve službě Bohu, nikoli sám pro sebe, tomu se začne vše dařit.
Protože proč by Bůh dával překážky někomu, kdo mu doopravdy a upřímně slouží?
Potom může přijít ten pravý parťák do života.
Skutečný partner duše.
A to je začátek tajemství těchto dvou duší.
To je začátek tohoto tajemství, které oba již pochopili.
A není samozřejmě jen tohle tajemství skutečné partnerské lásky.
Ale dokud nebude pochopeno toto, nemá cenu pokračovat dále.
Dveře k lásce a k správnému partnerovi vedou přes ztrátu.
Přes tu nejničivější ztrátu všech ztrát.
Přes ztrátu vlastního sobectví.
E. Tomas.