Kolář

Lipové dřevo, mořeno, barveno, voskováno

v = 30cm, š = 22cm, tl = 3,5cm

Ve skutečnosti by název této plastiky měl znít Jiří Birk, či Pirk. Zřejmě nejpřesnější název by byl Georg Birck. Takhle je alespoň napsáno jméno zřejmě nejslavnějšího koláře střední Evropy na brněnském kole, jednom z atributů města Brna, který je podobně jako další atribut – Brněnský drak, umístěn v průjezdu Staré radnice.

No, co si budeme povídat, málokdo ví, kdo byl nejslavnější kolář. Ještě tak nejslavnější truhlář – to byl přece Klement Gottwald. Nejznámější malíř pokojů vůbec, jak všichni víme, byl Adolf Hitler. Prostě na ty řemeslníky bychom si měli dávat větší pozor. Jeden nikdy neví, co se z nich vyklube. Georg Birck je naštěstí už po smrti, takže už se jej nemusíme obávat. I tak byl ale asi pěkná podšívka.

Birck, občan městečka Lednice (to je tam, co je ten krásný zámek), se podle jedné z pověstí (pověstí je hned několik a některé jsou přece jen trochu pravděpodobnější) vsadil s dalšími lednickými měšťany (v květnu r 1635), že v době od východu do západu slunce vyrobí loukoťové kolo a dopraví je pěšky do Brna k purkmistru Schrammovi na městskou radnici. Sázka byla o dvanáct rýnských tolarů. To byl tehdy plat řemeslníka za skoro půl roku (to je, jako kdybyste se dneska vsadili o, řekněme, dvěstě tisíc), takže to rozhodně nebyla sázka zanedbatelná. Birck to tehdy stihl, včetně té štrapáce do Brna a sázku vyhrál. Kolo je od té doby vystaveno na výše zmíněném místě.

Na památku téhle události se už po několik let koná tak trochu recesistická akce – koulení kola z Lednice do Brna. Trasa měří skoro sedmdesát kilometrů (Lednice je téměř na hranicích s Rakouskem), ale není to úplně původní trasa. Ta vedla přes Měnín a po horších a křivolačejších cestách. Závodníci to také mají jednodušší v tom, že jde o tříčlenné týmy, přičemž jeden běží s kolem a další dva jedou na bicyklu a podle potřeby se střídají. Takže každý člen jde (nebo spíš běží) s kolem zhruba třetinu cesty a další dvě třetiny jede na kole. Birck to zvládl celé sám a cesta do Brna zabrala zřejmě největší část času.

Vyrobit loukoťové kolo, i když je vyráběl ručně za pomoci sekery, pořízu, dláta aj. (byla první polovina sedmnáctého století) zřejmě nebyl pro Bircka takový problém. Patřil zřejmě k těm rafanům, kteří na dílně dokážou nadělat hromady práce, víc než ti ostatní (podle učebnice Psychologie práce z dob totality může být rozdíl mezi nejlepším a nejhorším pracovníkem dílny co do množství až sedminásobný, ovšem podle socialistických tarifů byli zařazeni oba do stejné platové třídy a tudíž měli stejný plat). Takový člověk (většinou cholerik) v krátkém čase nabouchá hromady výrobků, i když po něm většinou nemůžeme chtít žádnou jemnou, filigránskou práci, vyžadující preciznost a bezmeznou trpělivost.

Kolářské řemeslo zřejmě Birckovi plně vyhovovalo, neboť vyžadovalo pouze hrubší zpracování. Koláři vyráběli různé zemědělské nářadí, nebo jeho dřevěné části, násady, dřevěné vozíky, káry a trakaře a majstrštykem byl pro ně žebřiňák či formanský vůz. Fajnovější výrobky jako panské vozy a kočáry dělali korbaři či podstávkáři (ale často jen horní nástavbu). Koláři často spolupracovali s kovářem, který později vůz, pluh, nebo jiný výrobek okoval.

To, že Birck zmíněné kolo vyrobil ze stromu, který napřed musel ráno pokácet, jak praví jedna z legend, odporuje cti mistra kolářského cechu. Kolo se musí vyrábět z vysušeného dřeva, nikoliv syrového, aby se časem neseschlo a nerozpadlo, což by zkušený řemeslník nikdy nepřipustil. Ostatně, Birckovo kolo v Brně je prokazatelně zhotovené z několika druhů dřev. Vnější loukotě se tehdy dělaly z buku, špice (paprsky) z dubu nebo z jasanu a na středový náboj byl nejlepší jilm. To mimo jiné i zajišťovalo, že kolo časem nezačalo vrzat. Ale i tak byly všechny spoje ještě lepené. Na brněnské kolo byla použita speciální směs tvarohu a vápna.

Čím to ale je, že když je kolářství tak výnosné řemeslo (půlroční plat za jediný den), že se na ně dnes mladí vůbec nehrnou? Každý teenager chce být radši ajťákem, managerem, nebo dealerem. Anebo profesionálním gamblerem. Kdepak kolář. To nechápu. Ti mladí dneska roupama vůbec nevědí, co by chtěli.