Jde o lžičku hlavně na polévku a na příležitosti, kdy je potřeba do toho šlápnout. Není čas na přehlídky vyřezaných ornamentů. Prostě je čas vzít si nástroj a pustit se do práce. Klasická situace po příjezdu ze stavby domů. Celý den v rukách jen dřevo, je čas pustit se do lásky, k sobě a k ženě/jídlu.
Jazyk je široký a jeho hloubka se od tenké hrany zvětšuje směrem dozadu ke stopce pro jednoduché pohodlí v ústech. Stopka je tenká a hranatá, zakončená jehlanovitou špičkou.
Podélný řez má zalomený, protože jde především o lžíci na polévky a každý kdo zná naběračku ví, jak lehce s ní polévka jde nabírat.
Nebroušená, vyřezaná a natřená.
Dub časem a používáním krásně zhědne do kaštanova, je to nádhera ho vidět stárnout z té nevinné světle béžové. Přeju to každému z nás. Nebo aspoň všem mužům narozeným 12.5. Ve tři ráno.
Víc fotek mám na mých stránkách:
krakonozovo.cz/portfolio_page/woodwork/