Česká Skalice Červený Kostelec omalovánky

Omalovánkový průvodce Česká Skalice Červený Kostelec (podél řeky Úpy od Havlovic po Českou Skalici) obsahuje 48 stran černobílého čtení a malování. Najdete zde historická fakta, turisticky zajímavá místa, nevšední pohledy na město, jeho domy a obyvatele. Knížečka e koncipovaná jako pomyslná procházka podél řeky Úpy, kde po cestě objevujete zajívamá místa a odkrýváte příběhy, jež se k nim váží. Celá publlikace je prokládaná pohledy ze života Boženy Němcové, když žila v tomto kraji. Je zde její domek v Červeném Kostelci, setkání s paní kněžnou na Rýmzburku, její pohyt na zámku ve Chvalkovicích. Jsou zde zmíněny i jné postavy z její Babičky, neboť když navštívíte tento kraj, toužíte hledat a znát, co je lidským očím již dávno skryté, avšak zde jakoby znovu ožívalo..

Formát A5 na ležato, papír gr. 100, obálka gr. 150

Předlohou ilustrací jsou černobílé akvarely.

Jak stádo oveček cupitající po uzoulinké stezičce napít se k prameni vody v příkré stráni nad řekou, cinkají zvonci, bečí a poslušně následují dlouhou hůl svého ovčáka. Ovčácký pes je obíhá, jakoby je
neustále počítal, aby se mu s toho svahu nerozkutálely stejně jako perly navlečené na náhrdelníku slečny Hortenzie, když se přetrhla nit a ony se rozsypaly na louce mezi stébla trávy, kde příští jaro zarostou bujnými trsy kopretin. Jak ty bílé lístky kopretin, které budou dívky otrhávat a snít každá o svém milém. Jak krůpěje posledního podzimního deště zmrzlé na stéblech trávy ve vodopád ledových rampouchů. Jak vrcholky ztepilých jedlí pocukrované bílým sněhem. Jak leden, co právě rozfoukal bělostné hvězdičky dívkám do vlasů. Jak sněhové vločky, jen tak pro krásu... Jak květy magnólií tak omamně vonících, když se jejich okvětní plátky pomalu snáší mezi leknínové květy na jezírku za vilou. Tam, kde dva bratři sedí na terase, usrkávají odpolední kávu, pokuřují doutník a zasmušile přemýšlí o svém budoucím osudu. Bílí holubi zamávali křídly, vzlétli a zakroužili nad vysokými stromy, k zemi spadlo pár drobných pírek, která za chvíli v růžovém štěrku zapadají prvním sněhem .
Po lukách podél řeky převalují se mlžné závoje, jakoby se tu proháněli knížecí koně z vídeňského šestispřeží a svými hřívami hladili právě posečenou otavu. Jemné pastelové tóny se mísí s pevnými jasnými
křivkami černé tuše. Tak bujně a záhadně jsou pospojována místa v tomto kraji postavou spanilé tmavovlasé Barunky. Jako byste na každém z těch míst ještě stále cítili její vzdálenou přítomnost.