Ať vás světlo provází
Ještě se stále píše rok 2024. Odpočítávají se poslední dny, které jsou u nás v sevření husté mlhy, těžké námrazy a teplotami pod nulou.
Ovšem toto spojení nám předvedlo čarokouzla přírody. Procházím hustou mlhou, ve které se postupně ztrácím. Ruce mi i přes rukavice mrznou a celým tělem mi běhá mráz. Dívám se na pár metrů kolem sebe a vidím tebe. Ty, moje světlo, které stojí při mně. Bereš mé zmrzlé ruce do svých, které jsou tak teplé. Naše ruce se spojí a já vím, že se již neztratím.
Mračna nad námi se rozestoupí. Naše pohledy s úsměvy se setkají a sluneční paprsky se s námi potkají. Poté nás zavinou do teplého náručí. Ač tato chvíle je pouze na pár minut a opět jsou nad námi hustá mračna, vím, že s tebou slunce vždy vyjde. A doma na nás dva čekají dvě jiskřičky, které rozzáří i tu nejhustší a největší tmu na zemi.
Přejeme vám ať je rok 2025 ve znamení slunečních paprsků, které se proderou přes všechny chmury, nečasy a ty se v dálce rozplynou. Srdce ať radostí si poskočí a víra vždy zvítězí.
Ať vás vaše světlo, jiskřičky cestou / necestou provází a nikdo ať se neztratí.
Novoroční výstava ČAROKOUZLA
(NE)obyčejná tráva jako kříž hrdě vztyčená.
Kolo času, nekonečno, spojení i tuto představu nám (NE)obyčejná tráva nabízí.
Mladý smrček pod dekou schovaný, čerpá sílu pro jeho velký růst.
Bukové listí tiše spí, a přitom si sní.
Poslední lístky si spolu s šípky potají něco šeptají.
Mrazivá brána pro lesní skřítky, víly se díky námraze odkryla a nám tak zjevila.
A když slunce své paprsky rozvine, námraza v tu chvíli pomine. Barvy se nám vracejí a my je ukazujeme s hrdostí.
Pod těžkou námrazou, kterou slunce rozbilo, kapičky jako jiskřičky se blýskají.
Děkujeme za vaše milé návštěvy, krásná slova a budeme se opět těšit v roce 2025.
Za FMdesign Filip & Monika