O hlíně, kráse a tvoření, které je odrazem stvoření
S hlínou člověk pracuje už od neolitu, vytvořil v ní a s ní nejstarší umělecká díla vůbec, ale naučil se ji také využívat k praktickým každodenním věcem. Pokud jste fascinováni vlastnostmi této nejstarší matérie světa, která se objevuje i ve jménu prvního člověka (Adam znamená člověka z hlíny), neváhejte a navštivte tuto sekci. Najdete v ní dekorativní i užitné keramické výrobky občas kombinované s jinými materiály (sklo, kůže, přírodniny a jiné).
Něco málo k procesu tvoření:
1. Na počátku je hrouda hlíny, která člověka zve a tiše šeptá: "Přetvoř mě!"
2. A člověk se nechává zlákat, protože když jste sváděni, je těžké odolat. A pod rukama mu vykvétají květiny, utváří se údy a po jistém čase se před užaslým pohledem objeví rošťácká andělka, zasněná víla nebo solidní hrnek.
3. Pak je třeba trpělivě čekat až většina vody a plasticity opustí tvárnou hlínu a křehkost se jí stane přirozeností. V této chvíly je trpělivost na místě. Sušíte-li moc rychle, křehké tělo pukne a vše je ztraceno. Pak musíte začít znova.
4. A je čas ozkoušet, zda žár vypálí do krásy nebo do zkázy. Oheň vytříbí duši hlíny a přetvoří ji ve znějící a cinkající střep.
5. Pak znovu berete do rukou křehké a ohněm prozkoušené dílo a vtisknete mu finální vrstvu. Barvičky jsou trošku záludné. Malujete růžovou, ale druhý oheň ji prozkouší a rozhodne, že pod růžovou maskou je blankytná či temná modř.
6. A pak je třeba znovu se obrnit trpělivostí, protože každé minuta se počítá a netrpělivci zanechá popraskanou glazuru na hrnku, který neměl prosakovat.
7.Když se dvířka pece znovu otevřou, vykoukne krása, na kterou jste tolik čekali, a tak jste ji volali, aby už přišla a zkrášlila svět.
A ještě jedna myšlenka na závěr. Víte, kdo je patronem keramiků a hrnčířů?
Napovím citátem: "Stvořil jsi mě z prachu země..."