Jana Knechtová
Grey Poetess
mám ráda
. omšelost, jež snímá masku iluzí a skrytou duši obnaží
. starý dům, střechu mechem pokrytou, omítku co vítr dechem oprýskal
. z lišejníku krajkoví co ozdobou je stromu, jenž svědkem mnoha
dávných příběhů se stal
. stříbrem vlasy protkané, však v očích jiskra lidství,
vášní a snů příboje, jenž v tichou moudrost leta zrál
. dřívko v řece plavené, kámen co věkem oblázkem se stal,
živlů síla v peřeji co prýští opodál …
. stéblo trávy co radostí se chvěje, že má pro Zemi dar …
semínko, z nějž nový život vzklíčí
Krásou být a krásu ctít,
jen oči stačí otevřít
a srdcem život vnímat.
Grey Poetess,
s úctou k bytí pravdivému