Rjabinnik

Než se pustíte do dohadů či hlubokých úvah o původu Rjabinnika, prostudujte, prosím, pečlivě následující NÁPOVĚDU:

• Vydejte se na malou procházku světem, který mě obklopuje - košíčkem rouna Mé Milované
• Zkuste najít otisk mých rukou na starších dílcích z Rou-dílny
• Poetické duše už jistě nakoukly do našeho domova a života prostřednictvím Blogu Mé Nejdražší
  
• Jak daleko mezi řádky dohlédly bystré Lvice Salonu přemýšlivých dam, nechť si raději nechají pro sebe ;-)

A jak to vidí Rjabinnik?

Letos tomu bylo krásných deset let, co se se mnou svět zatočil...
A dodnes se točí a hlava mi jde kolem a...
...rozum?
Nejen, že zůstává stát! Já se mu už naučil sám dávat červenou...
Vždyť mi bylo dáno neuvěřitelné privilegium: být den za dnem stále překvapován, znovu a znovu udivován, trvale okouzlen a dojat krásou a křehkostí světa té nejúžasnější bytosti, jakou znám...
Tak našel jsem své místo v živobytí:
Pokouším se být pevným bodem v životě Rounien ...

Závěr pro přehled a zvědavce:

Spíše než pracovními úspěchy, penězi či výtvarnými díly je moje životní stezička protkaná hudební osnovou. Někde mezi trumpetou a sborovým zpěvem ztroskotal v rodinné selance snowboard o zapomenutou pingpongovou pálku. Ale podél cesty už je možné rozeznat základy budoucích překvapení, po cihlách vršené Rjabinnickou (ještě pyšnou, ale láskou Naší již ohlazenou) analyticko-syntetickou logikou za neúnavné motivace věčně-živoucí romantiky nadosahových snů :-)

Společné živobytí nás zaválo do Měníka na úpatí Třesína v Litovelském Pomoraví a mě k restaurování kamenných památek.

Protože mi však přece jen víc než kámen dřevo voní (asi jako seno koním ...nebo lépe: zamilovaným), už jsem to nemohl jen u honosných sice, leč studených převelice soch a křížků vydržet a pod vlivem u nás všudypřítomného Kreativního Ducha se pustil na snad svobodnou cestu s materiálem mému srdci od dětství nejdražším... Dřevem... Tím, co léty kreslí, srdcem zpívá a i na své poslední pouti hřeje...

Začínal jsem od píky, tedy proč ne u těch nejmenších pro ty nejmenší? :-)

Děkuji za návštěvu a těším se snad zase někdy naviděnou… u mě … u nás...

René Kvíčala