karii

Na mateřské „dovolené“ se ženy určitě nenudí, to bych si rozhodně nedovolil ani pomyslet. Přesto si některé najdou čas i na zajímavé tvůrčí koníčky. Příkladem může být paní Klára Vondroušová Mathauserová.

Sama k tomu říká: „Mám ráda kreativní techniky, kolem mě je spousta inspirace, a já se ji snažím proměnit v nějakou hezkou panenku, vílu, skřítka či jinou pohádkovou bytůstku.“ V příjemném prostředí svého útulného bytu mi paní Klára vzápětí odpověděla na několik zvědavých dotazů.

Jak dlouho se již šití panenek věnujete?

„Tak jako každá holka jsem začala už jako malá šitím na panenky a k malování mě přivedl můj děda, příbramský malíř Václav Mathauser. S kamarádkami jsme pletly a háčkovaly, a mně to zůstalo do dospělosti. No, ale přímo šití těchto postaviček se věnuji rok a půl. Jedná se o filcovou techniku vyrábění waldorfských panenek. V podstatě mě k tomu přivedla kamarádka, která bydlela tady v baráku, a pořádala právě na toto kurz. Prošla jsem jím, naučila se potřebné postupy, a když jsem pak byla těhotná s dcerkou Aňulinkou, ušila jsem svou první panenku. Zanedlouho druhou, to byly ještě velké panenky, a potom jsem se teprve dostala k těm malým, které dělám dodnes.“

Kde berete nápady na ztvárnění různých typů a podob svých panenek?

„No, všude možně. V dětech, pohádkách, při chůzi na ulici, v časopisech, na internetu apod. Nápady přicházejí nečekaně, a protože si je nechci nechat utéct, hned je musím začít uvádět do života. Sama jsem totiž zvědavá, jaký bude výsledek mého snažení.“

Jaký používáte ke své tvorbě materiál a kde ho sháníte?

„Jedná se o ovčí rouno, samozřejmě filc a různé hadříky, zbytky látek, prostě co kde vidím a líbí se mi to. Materiál sháním hlavně přes internet, ve švadlence, nebo i ze starých oděvů, knoflíky ustřihnu, krajky odpářu atd. To moje šití je všechno ruční práce, strojově nedělám nic. Však mám také pořád rozpíchané prsty, ale nestěžuji si, moc mě to pořád baví.“

Své veselé figurky asi vyrábíte nejen pro rodinu a přátele, jistě máte i širší okruh odběratelů?

„Tak rodina, příbuzní a přátelé, to je samozřejmost. Nejvíce však nabízím panenky přes internet, na „fléru“, kde jsem začínala s malováním na textil a s háčkovanými věcmi. Lidi si to pak řeknou dál, a sami mě kontaktují. Mám radost, že zájem o waldorfské panenky je veliký, asi i proto, že je moc lidí nešije, a proto jde o celkem originální dárkovou záležitost, která dost „frčí“. Ještě bych ráda upřesnila, že byť stále hovoříme o panenkách, mohou to být samozřejmě i jiné figurky, třeba zvířátka.“

Kde se dají vaše panenky sehnat, a můžete alespoň naznačit v průměru jejich cenu?

„Tady musím uvést v první řadě opět internet, a jak jsem se už v předchozí odpovědi zmínila, lidi si to většinou poví mezi sebou. Já panenky nějak extra nenabízím. Někomu ji třeba daruji, vidí to u něho další člověk, a takhle to celkem funguje. Pokud se týká ceny, je těžké ji nějak zprůměrovat, neboť záleží na materiálu, jak na panence dlouho pracuji, ale budiž, mohlo by to být tak kolem 200 korun. Je ale fakt, že když jsem například dříve dělala velikou kloubovou panenku, tak tam se její cena pohybovala kolem tisícovky. Ale na ní bylo hodně materiálu, a dost jsem si s ní vyhrála.“

Jak vlastně stíháte péči o děti, domácnost a ještě tvorbu svých figurek?

„Ta samotná tvorba panenek, to je vyloženě moje hobby, a s domácností mi pomáhá manžel, byť sám má časově náročnou práci (manager technické podpory dispečinku). Já se vlastně k výrobě panenek dostávám až večer, když děti usnou, a manžel pracuje vedle na počítači. Já pak sedím v pokoji na pohovce, dívám se na televizi, a současně si šiji nebo zapisuji a kreslím své nápady. Někdy vyjde taková volná chvíle i odpoledne, když usne malá Anička a synek Zdenda (7 let) je ve škole, tak to se potom také hned vrhnu do šití. Musím mít k této práci klid a relax.“

Jak dlouho vám vlastně trvá výroba jedné panenky?

„To záleží na její pracnosti, ale většinou tak dva až tři večery. Ovšem třeba ta kloubová s vlásky, jak jsem už říkala, tak na té jsem dělala přes týden. Když mám něco takového složitějšího, tak tady mi hodně pomáhá manžel tím, že jde třeba s dětmi na procházku nebo je jinak zabaví, a já můžu tvořit.“

Dá se spočítat, kolik panenek jste již ušila?

„No, tuhle se mě na to samé ptala přes internet jedna paní, takže jsem začala počítat, a vyšlo mi jich odhadem kolem stovky za rok. Když to zprůměruji, tak vytvořím dvě panenky týdně. Ale přiznám se, že zrovna teď mám celkem tvůrčí krizi, nápady se moc nehrnou, takže čekám na inspiraci. Jak jsem však již říkala, až „paní múza“ přijde, tak si okamžitě musím nápad namalovat, a poté už na sebe vše navazuje celý ten „technologický postup“. Ráda bych pracovala celou noc, protože to chci dodělat, ale bohužel děti vstávají brzy ráno, a druhý den musím fungovat. Díky tomu jsem se naučila být trpělivá, a druhý den vyspalá s čistou hlavou se panenky přeci jen dodělávají lépe.“

A jak to vidíte se svou tvůrčí budoucností?

„Já jsem diplomovaná zdravotní sestra, a tato práce mě velmi baví. Ráda se k ní vrátím. Práce ve zdravotnictví mě naplňuje, ale chtěla bych mít jednou také svoji malou dílničku, ve které bych realizovala své tvůrčí sny. Ale to vše se ještě uvidí. Zatím panenky tvořím hlavně pro radost, svou a všech, komu se líbí.“