Reenet

 Jsem moc ráda, že jste tady.....

 jen jak jde život, žádná trága, jen povaha, jen jeden příběh z mnoha 

Od malička jsem byla tvořivá a kreativní. Babička mě naučila vyšívat, plést a háčkovat. Moc ráda jsem kreslila. Navrhovala jsem látky a šaty z nich. Nikdy jsem se nenudila. 

Kdysi dávno jsem jako hodně malá holka jela s babičkou k tetě na Turnovsko. Místní děti chodily hledat granátky, tak jsem se k nim přidala nevědouc co mě čeká. Když jsem jich pár našla, byla jsem ohromená a šťastná. Tím moje láska k minerálům začala. Sbírala jsem různé kameny a neodbytně jsem se dožadovala koupě barevných kamínků na všech výletech.

Ovšem v dospělosti přišly povinosti k rodině, náročná práce a všechen volný čas byl tatam. Úplně jjsem zapomněla na to co mám ráda.

Byla jsem k sobě velmi kritická a myslela jsem si, že všechno musím vyřešít sama...... Požádat někoho o pomoc jsem hodnotila jako slabost. Říkat NE, nepřipadalo v úvahu.  Vydržela jsem do 44. narozenin. Poté přišel velký zdravotní problém a najednou bylo všechno jinak. Z počátku hrůza a děs, potom poznání stejných a podobných příběhů jiných lidí. To mi moc pomohlo. Objevila jsem skutečnost, že nejsem tak špatná jak jsem si myslela. Teprve se mi podařilo přijmout samu sebe. 

Náhodou, asi ne náhodou,  jsem našla náhrdelník z ametystu po babičce. Asi se na to babíčka už nemohla koukat. Bylo to pro mě světýlko ve tmě, které mi řeklo: Jak to, že si na nás zapomněla? Uvědomila jsem si, že jsem paní svěho času. Mohu dělat co mám ráda a co mě baví.  Byla to moje příležitost jak být užitečná a  normálnímě fungovat  v životě.

Můj začátek zde byl plný omylů a chyb. Popletla jsem co se dalo, třeba, pojmenování a popis materiálu. Fotky byly příšerné a pochopit všechna zákoutí prodejce se mi zdálo nepřekonatalné. Prostě průšvih.  Pak jsem dlouho vše opravovala a plácala jsem se v nabídkách jako kapr na suchu. Asi víte jaké myšlenky se mi honily hlavou.

Každý minerál je pro mě poklad. Raduji se z jejich energie a krásy. Tvorba mě činí šťastnou, dává to smysl a prostě jsem jen já a korálky. Sama se těším jakou radost udělá kousek šutru svému novému majiteli. Dělám s láskou co mě baví a mám z toho velkou radost.

Umím žít konečně sama pro sebe......

Při své tvorbě používám:

PRAVÉ MINERÁLNÍ KORÁLKY a  OVĚŘENÉ BIŽUTERNÍ KOMPONENTY: 

pořizuji je v českém obchodě, který minerály a jiné materiály sám testuje a ověřuje. Na základě testování vystavuje cerfikáty nejen o pravosti minerálů a kovů.

Spolupracuje s odbornými institucemi u nás i v zahraničí. Zabývá se také podvody při prodeji minerálních korálků a bižuterních komponentů.

• Z bižuterních komponentů mám nejraději nerez ocel, ta je stálá.Také pozlacenou či postříbřenou mosaz, nanášejí se na ní i silnější vrstvy zlata, stříbra i jiných kovů, které se vyznačují vyšší odolností na otěr a vysokým leskem. Dále tibetské stříbro - jedná se o slitinu stříbra (do 30 %), mědi a cínu, případně zinku. Není tak zářivé jako pravé stříbro. Je stálé, neopotřebovává se. Nošením na těle se leští. Zinková slitina je přímo označována jako bižuterní kov. Prozatím ji moc nepoužívám. Uvidím......, protože v současné době neobsahuje železo, tudíž nekoroduje. Říká se, že měď je ve šperkařství nejvíce opotřebovatelný materiál. Záleží na síle vrchního pokovení zlata i stříbra,  a na leštění. Zatím ji také moc nepoužívám. Zlato a stříbro ani nemusím komentovat, brala bych....... Bohužel ho nepoužívám, díky vysoké ceně si výrobky dlouho hledají svého zákazníka.

• Návlekový materiál: nejraději mám kvalitní pruženku kulatého tvaru, která se nikdy netřepí a je pevná. Používám různě silnou pruženku podle velikosti navlékací dírky. U malých korálků je  to pruženka cca 0,6 mm, 0,5mm nebo užší. U velkých korálků od 6 mm do 10 mm je to zpravidla od 1 mm do 0,6 mm.  Doporučuji náramky na pružence navlékat na ruku rolováním. Opravdu není třeba zkoušet natahováním pruženky co vydrží. I ta má svoje limity. 

• Lepidlo - je pevné a zároveň mírně elastické. Lepím několikrát zauzlovanou pruženku přímo v korálku.