Je mu 24 let, po dvou středních školách studuje výtvarné umění na univerzitě, poprvé vložil své vyřezávané výrobky na Fler teprve před necelými třemi týdny a hned také dva prodal.
Letošní první díl vašeho oblíbeného seriálu "Zajímaví nováčci" vám dnes pootevře dveře do světa a dílny Ondry "WeisbArt" Weisbauera. A my máme takový pocit, že o něm neuslyšíte naposledy. ;)
1. zboží: 6. 1. 2025
Jmenuji se Ondřej Weisbauer (čtěte jako „vajsbauer“ nebo „vajsbavr“) a je mi 24 let. Moje cesta k tvorbě byla spíše spletitá, tak se vám ji pokusím nějak rozmotat a přiblížit.
První náznaky kreativity se u mě objevily asi ve třinácti. Z nudy během letních prázdnin jsem se pokusil nakreslit svého mladšího bratra. Plánoval jsem mu přidat chlupy a udělat z něj opici, ale dřív, než jsem to stihl, zastavil mě děda, vášnivý milovník umění a historie. To on ve mně poprvé probudil vědomí, že moje kresby mohou mít jednou hodnotu a otevřel mi svět výtvarné tvorby. Tehdy se stal mým učitelem, rádcem i kritikem.
První střední školu jsem si nevybral sám – byla to volba rodičů, kteří chtěli, abych měl do budoucna zajištěné uplatnění. Ke strojařině jsem sice nalezl určitý obdiv, ale nikoliv touhu se jí věnovat. Každou volnou chvíli na praxích jsem proto trávil frézováním sošek z umělého dřeva. Ve čtvrťáku jsem na výstavě škol objevil střední uměleckoprůmyslovou školu hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové. Tato škola mi otevřela svět řezbářství, historického nábytku, dějin výtvarné kultury a hlavně – krásy a rozmanitosti dřeva.
K pyrografii jsem se dostal v 21 letech, kdy jsem od rodičů dostal svou první levnou pájku. Přepálil jsem ji sice během pár dnů, ale už tehdy mi bylo jasné, že se bez téhle „ohnivé kresby do dřeva“ neobejdu. Dnes v ruce držím pyrografické pero častěji než tužku.
Po druhé maturitě jsem nastoupil na Univerzitu Hradec Králové, kde nyní studuji Výtvarnou tvorbu se zaměřením na vzdělávání. Studium mi umožňuje nejen prohloubit znalosti historie umění, ale také zdokonalovat praktické techniky kresby, malby a grafiky – což je něco, co mě každodenně motivuje a naplňuje.
Fler jsem objevil náhodou, když jsem hledal dárek pro přítelkyni. Okouzlilo mě, že existuje prostor, kde se může umělec i řemeslník projevit a sdílet svou tvorbu. Po založení účtu jsem si říkal, že jestli se mé práce zalíbí, byť jen jednomu člověku, bude to úspěch. Naštěstí se tak stalo, a díky tomu mohu svou vášeň sdílet dál.
Co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází a jak se při ní cítíte?
Spoustu let mě provázela hudba, která byla neodmyslitelnou součástí každé mé činnosti – od práce až po snídani. Dnes při práci raději poslouchám audioknihy, které mi umožňují spojit kreativní činnost s poznáváním nových příběhů a zajímavých informací. Jsem vášnivý čtenář, a právě díky audioknihám si mohu užít literaturu i ve chvílích, kdy bych na čtení neměl čas.
V dílně pracuji většinou sám, protože si cením klidu a času jen pro sebe a své výrobky. Při vypalování mi však často pomáhá přítelkyně, která je nejen skvělou pomocnicí a šikovnou pyrografkou, ale také mojí velkou oporou při všem, co dělám. Inspiraci čerpám z hudby, literatury, filmů, her i světových mytologií – všechny tyto oblasti mě doprovázejí nejen při tvorbě, ale i v každodenním životě.
Máte nějaké své „rituály“?
Do promrzlé dílny si nosím horký čaj, nabíječku na telefon s audioknihami, popřípadě štos CDček či kazet do přehrávače. Pak už jsem jenom já, dláta a dřevo.
Kde vaše věci vznikají?
Mám dvě místa, která považuji za své pracovní prostory a střídám je podle toho, co právě dělám. Když kreslím, maluji, dělám grafiku nebo pyrografii, sednu si před počítač, kde mám zobrazenou předlohu, a opřu o stůl dřevěnou desku potřebné velikosti. Tvořím při filmu, seriálech, hudbě nebo audioknihách.
Na truhlářské a řezbářské práce mám vybavenou dílnu ve starém domě po dědovi. Nejradši v ní trávím čas v létě, kdy se v kamenném domě udržuje příjemný chládek. V zimě je tam sice pořádná kosa, ale od toho v ní mám zařízená naftová kamínka.
Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?
Všechny výrobky si fotím i popisuji sám, což je pro mě občas docela oříšek. Věci, které dělám, tvořím hlavně pro radost ze samotného procesu, takže pro mě není snadné se rozepisovat o tom, co a proč dělám. Místo přemýšlení nad tím, co by kdyby, beru do ruky dláto, tužku nebo jiný nástroj a prostě tvořím. Na Fleru jsem teprve krátce, stále se v něm místy snažím zorientovat a rád bych si stránky v budoucnu upravil na něco přehlednějšího než jen kategorie „Řezbářství“ a „Pyrografie“. Fotky většinou pořizuji přímo v dílně, nebo na mém osvědčeném travnatém plácku za domem, kde je nejlepší světlo.
Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :)
Na Fleru jsem spokojený a líbí se mi, že dává skvělou možnost sdílet tvorbu s širším světem. Jsem moc vděčný za příležitost, kterou mi poskytuje, a za to, že můžu být součástí komunity, která i v době technologií oceňuje originální rukodělné práce.
Jaké zatím máte ohlasy od zákazníků?
Začal jsem tu teprve před nedávnem, ale všechna (čtěte jako „dvě“) hodnocení mé práce byla velmi přívětivá a pozitivní.
Jezdíte na trhy a Flerjarmarky? Pozvěte nás.
Vzhledem k tomu, že jsem dosud student a školou poměrně vytížený, zažil jsem zatím jen pár trhů a prodejních akcí. Nejvýznamnější pro mě byla spolupráce s Třebechovickým muzeem betlémů, kde jsem krásu řezbářského řemesla propagoval před Vánoci a rád bych si to příští rok zopakoval.
Co inspirativního můžete doporučit ostatním?
Možná se mnou nebude mnoho lidí souhlasit, ale pro mě je největší inspirací nuda. Když se člověk na chvíli odřízne od povinností a technologií, uvědomí si, že se neumí poprat s nudou. A právě v tu chvíli je ideální začít něco dělat. Hlavní je, aby to bylo od srdce a přineslo to radost. Každá skvělá práce by měla začít nudou a touhou se jí zbavit.
Co v nejbližší době chystáte?
Momentálně mám zkouškové období, takže většinu času věnuji studiu. Když ale na chvíli odložím učení, začínám si připravovat jarní a velikonoční řezbičky, které bych rád nabídl na nějakém trhu. Zároveň se chystám vyřezat reliéf Výkřiku podle Edvarda Muncha a pohrávám si s myšlenkou vytvořit nějaký autorský obraz. Uvidíme, co přinese čas.
A máte nějaký tvůrčí sen? :-)
Kdybych měl mluvit o řezbářském snu, asi by to byla busta Predátora z kultovního akčního filmu. To bylo první přání mého táty, když jsem začal studovat řezbářství, a dodnes jsem ho nesplnil. Rád bych také vytvořil vlastní pojetí některé bytosti ze severské či řecké mytologie a vyřezal velký reliéf Poslední večeře od Leonarda da Vinci. Pokud jde o sen obecně, přeji si jediné – aby mě moje práce nikdy nepřestala bavit a přinášela radost nejen mně, ale i mému okolí a všem, kdo ji ocení.
Profil autora: WeisbArt
