K výrobě šperků Tamara "přičichla" už jako žačka základní školy. Zlomem v její budoucí šperkařské kariéře bylo ale až nalezení pozůstalosti po prababičce. Pár jejích vyšívaných náušnic sice kvůli stáří dlouho nevydržel, Tamaru ale tyto šperky inspirovaly k vlastní tvorbě. Nyní už se šperkařinou několik let živí a nás těší, že vám můžeme značku Tamarchi více přiblížit v dnešním rozhovoru.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Tamara, žiji v Plzni, pocházím ale z Prahy. Vyrůstala jsem jak tam, tak i na Třemšínsku, kam se vždy ráda vracím. Vystudovala jsem Výtvarnou školu Václava Hollara, obor výtvarné zpracování keramiky a porcelánu a Blízkovýchodní studia na Západočeské univerzitě. Krátce a neúspěšně jsem studovala také na Husitské teologické fakultě na Karlově univerzitě. Krom výtvarné činnosti jsem vystřídala celou řadu zaměstnání od propagačního výtvarnictví, pedagogické činnosti až po práci v neziskových agenturách. Sedm let jsem pracovala v divadle.

 

Moje nátura je spíše kočovná. Nevydržím dlouho na jednom místě, nemám ráda stereotyp. I proto často střídám Plzeň s Třemšínskem, což mi má práce dobře umožňuje. Sbalím živnost do kufrů a jedu.
Od pracovního stolu se koukám přes prosklenou verandu přímo do zeleně, což mi naprosto vyhovuje. Je to pro mě velice inspirativní, hlavně když je podzim, který mám nejraději. Ráda hraju na klavír a čtu, občas něco namaluji jen tak… Při práci poslouchám hudbu – hlavně klasiku, jazz a world music.

Strašně ráda cestuju, a to kamkoliv. Na jiný kontinent nebo po republice, je mi to jedno. Pokud někam jedu, mám ve zvyku si místo plně nastudovat. Proces učení je pro mě hodně důležitý. Při práci mi dělá společnost náš pes Ruben, kterého s sebou bereme na cesty i na prodejní akce a trhy.

Jak jste se dostala k tvoření?
Vždycky jsem něco tvořila a ne vždy to bylo správně :-). Jako dítě jsem totiž pokreslila úplně všechno. Velmi oblíbenou technikou bylo kreslení voskovkami na bílou stěnu, také jsem v dětských knížkách opravovala ilustrace - dostatečně totiž nezdůrazňovaly děj :-). Snažila jsem se dělat opravy velice nenápadně, pečlivě jsem vybarvovala plochy, abych nepřetáhla, a byla jsem velmi zklamaná, že maminka nesdílí mé nadšení. Celé dětství jsem byla přesvědčena o tom, že budu samozřejmě malířka, nic jiného neexistovalo, přestože jsem mimo výtvarky a keramiky chodila na klavír, do sboru, do baletu a na dramaťák.
První šperky jsem dělala už na základní škole. Dělala jsem tehdy tkané náramky z korálků. Vzory jsem si již tehdy kreslila sama. Později v době, kdy jsem se věnovala šermu, jsem začala dělat šperky z cínu a poté i ze stříbra. Pak jsem tvorbu na nějaký čas trochu uspala.
V prvním ročníku na vysoké škole jsem doma objevila pozůstalost po prababičce, kde bylo krom secesního oblečení i několik párů vyšívaných náušnic. První pár jsem nosila a samozřejmě to po těch 100 letech úplně nevydržel, takže na druhý jsem nesměla ani šáhnout. Tak jsem se ho ze starých knoflíků s vážkami pokusila vyrobit sama. Náušnice byly červené se zlatou, a měly ten pro mě typický spodní závěs. Zanedlouho jsem jich dělala čím dál víc, trochu překvapená, jaký je o mé výtvory mezi přáteli zájem. Díky tomu vznikla v roce 2006 značka Tamarchi. Ze začátku jsem prodávala jen v několika galeriích. V roce 2009 jsem se díky kamarádce zaregistrovala na Fler, o kterém jsem předtím nevěděla.


Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tvorbě se věnuji plně profesionálně od roku 2009. Vždy jsem se snažila mít k ní ještě druhou židli, práci s příjmem, protože výtvarná činnost pro mě byla zažitá jako nestálé povolání. Poslední zhruba tři roky už ale nedělám nic jiného. Pravdou je, že je vcelku běžné, že pracuji 16 hodin denně, s pauzami na procházky s pejskem samozřejmě. Práce mě ale stále baví, takže mi vlastně ani nepřijde, že pracuji téměř pořád. Od výrobního procesu po focení s modelkami, včetně jejich líčení a česání, vše obstarávám ve většině případů sama.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Technika, která u mě vyhrála, je „korálková výšivka“ (Bead Embroidery). Je to technika časově náročná a je hodně spjatá s orientálním uměním, které mě fascinuje. Výšivka mi umožňuje vyšít téměř cokoliv, co si vymyslím. V podstatě bez omezení zpracovat různorodý krásný materiál a často i recyklovat, třeba staré rozpadlé bižuterní díly, přírodniny a podobně. Lze ji kombinovat i s druhou technikou, které se nejčastěji věnuji, a to je křišťálová pryskyřice. Mohu si vyrábět vlastní středové vzory, nemusím spoléhat na materiál dostupný na trhu. To mě baví.



Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Ten není jednotný. V prvním případě dostanu nápad nebo potkám kus krásného materiálu, který zpracuji. Chvíli vybírám odstíny, kombinuji barvy korálků, podkladového brokátu. To zabere různou dobu, protože jsem velký sysel a mám nepřiměřeně velké skladové zásoby, které se neslučují s velikostí našeho bytu...

Ve druhém případě mě zaujme nějaký příběh, třeba i pověst nebo báje. To je v podstatě, jako kdybych tvořila kostým pro divadelní postavu, což jsem ve skutečnosti nikdy nedělala. V tomto případě hraje pak roli často i symbolika barev.

A pak je třetí případ, poslední dobou častý, a to je zakázková výroba. Ta probíhá dost odlišně, protože nápad vlastně nemám já, můj nápad je druhotný. Na prvním místě je představa zákazníka, které se snažím přiblížit. Občas je to náročné, protože si se zákazníky jen píšu a vlastně jsem je neviděla naživo a nemohla otypovat. Proto si často vyměníme hodně zpráv a já nafotím dost materiálu. Je to vlastně trochu psychologie naslepo, proto je pro mě velká odměna, když se to povede.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Já si musím být jistá na 100 %, než věc vůbec vystavím. Ráda si k tomu poslechnu názor od partnera nebo od přátel. Pak je pro mě nejdůležitější odezva od zákazníků. Je to pro ně – oni věc nosí a používají…

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Po dlouhou dobu spolupracuji s Noctambule, její věci mám moc ráda a sama je nosím, mohu ji doporučit i ženám jako jsem já, které mají velikost 42 a víc, protože oblečení střihově sedne opravdu každé postavě. Mám moc ráda i oblečení od Fraise, nákrčníky od Kaby, kabelky od smajdis nebo JOAN ATELIER. Z korálkářek určitě ráda doporučím TheTerezkuD, CORRAL nebo Lillian Bann – protože jejich práci považuji za velice krásnou a precizní…

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Poslední dobou jsem si oblíbila krom náušnic i náramky. Snažím se je dělat co nejvíce praktické, ačkoliv jsou velmi masivní. Baví mě, že jsou to tvarovatelné „cuff náramky“, že velikost padne i tenkým i širším zápěstím. Momentálně mi udělal radost konkrétně tento náramek, protože je v podzimních barvách, a je s shibori hedvábím, které jsem si z USA objednala už na začátku roku a teď právě to ve mně dozrálo :-).

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím je, ale často o ně také přijdu, protože je ze mě sloupne maminka, kamarádka anebo zákaznice :-).

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Toho volného času je čím dál méně, obzvlášť touto dobou. Krom zálib, které jsem již zmínila, jsem velice vášnivý houbař a často běhám po lese. Pak nasbírané plodiny zpracovávám a vyrábím z nich mlsné dárky. Mlsné dárky vyrábím vůbec velmi ráda, momentálně se učím péct makrónky, ale zatím mi to vůbec nejde :-).

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den je každý, kdy stihnu vše, co stihnout mám, i každý den volna. Každý den, kdy se něco povede. Nebo kdy udělám někomu radost.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Mám hodně nápadů, ale nevím, kdy se k nim dostanu. Často si něco naplánuji a pak to nestíhám…
Takže příští týden mám v plánu udělat několik náramků a začít zpracovávat třeba skleněné kabošony od Tupa - materiál, ale mám ještě několik zakázek, takže nevím, jestli to zvládnu. Také si již asi 3 roky říkám, že příští rok bych mohla udělat velkou vyšívanou portmonku nebo třeba hned sérii několika. Pravidelně si to plánuji na leden a nikdy je neudělám, protože se k tomu nedostanu :-). Tak uvidíme…