Titulek dnešního rozhovoru s Marcelou alias smajdis tak nějak vystihuje ducha, v kterém jsou všechny její odpovědi napsány. Sama o sobě tvrdí, že je ukecaná. To musíte posoudit sami, podle nás je vtipná, bere život s nadhledem a lehkostí, a nám se to dobře čte! Nechť se to dobře čte i vám :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Zvláštní… nemívám problémy s odpovědí, prý jsem dost ukecaná. Ale v tuto chvíli už sedím nad počítačem dosti dlouho a nějak nemůžu vypotit ani samohlásku. Začátek je vždy nejtěžší, prostě to vezmu jednoduše od podlahy.

Jmenuji se Marcela, mám dvě holčiny, ty mají tatínka… a je to můj manžel s velkým pochopením, já bych se sebou někdy nevydržela. Bydlíme v malé osadě (nejsou tu potraviny, pošta a ani hospoda, takže vesnice to asi nebude) za Rychnovem nad Kněžnou v domku. Naprosto mi to tu vyhovuje, i když jsem panelákové dítě, neměnila bych, mám ráda svoje soukromí a klid. Jsem štír jak vyšitý, vytrvalý, trpělivý. Ty záporné vlastnosti tam jsou také, ale nebudu se pomlouvat :). Jsem pro každou špatnost co týče zábavy, jen tak mě něco neurazí, skvělý smysl pro humor… se říká… jsem hodně upřímná, vše řeknu na rovinu, někdy bych si za to naplácala. Piju čaj, nepiju kafe, piju občas víno, nepiju pivo, nosím kalhoty, nenosím sukně (poslední dobou začínám mít slabost pro šatičky, až se toho bojím :)), nosím kecky, nenosím podpatky, nosím přímo chůdy (156 cm si občas žádá protáhnout nohy), nevadí mi pavouci, vadí holkám, občas spolu bojujeme, jestli uděláme z pavouka bezdomovce, pavučiny vadí všem (jen když na ně dosáhnu :)). Mám ráda detektivky, nesnáším polívkové telenovely a nekonečné seriály, kytka mě nechává chladnou, přednost dám čokoládě… To by tak v kostce mohlo stačit, musím myslet na čtenářky, taky by mě to už nebavilo louskat :). Ještě maličkost na sebe prásknu, kolik mi je let… Neřeknu to naplno, to se prý ženě nesluší. Kamarádce je 37 let a já jsem o rok mladší :)…“fuj, no, ženský, berme to tak, že to je jen cifra na papíře, my nestárnem, my krásníme!“

Jak jste se dostala k tvoření?
Byla jednou jedna chaloupka a v ní žila babička se šedivými vlasy. Pravda, nebyla to chaloupka, ale pořádný barec, babička měla vlasy nahnědo a pořádnou nefalšovanou trvalou. S ní jsem začala objevovat vlnu, háček, jehlice, jehlu a všechny ty kouzelné galanterní věcičky. Na základce jsem ještě chvíli koketovala s paličkovanou krajkou. Oblečky na panenky, plyšáci, první echt super vohozy… Otřepané, ale tak to je. A co jsem neuměla, naučila jsem se na oděvní průmyslovce, která mi dala dobré základy do života (profesního) :). Kdyby mi někdo na střední řekl, že se mi to jednou bude hodit, pohodím hlavou a pomyslím si něco sprostě pubertálního. A nyní jak jsem za tu školu ráda. A cesta k tvoření na Fleru? Jednou jsem si dala do vyhledavače „střih na kabelku“ a dostala jsem se na stránky Fleru, který byl v té době ještě batole v plenkách, ale už tehdy jsem valila oči! Zaregistrovala jsem se, odjela k moři na dovolenou a během ní jsem si dodávala odvahu, abych po návratu začala šít… kabelky.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Když jsem začínala, byla jsem na mateřské, když mateřská skončila, našla jsem si zaměstnání na půl úvazku v galanterii (byla to muka, to přiznávám, těžko odolávat těm svodům :)) a doma šila. Po devíti měsících jsem dala vale galanterii a skočila po hlavě do šití kabelek na plný úvazek. Tvorbě věnuji času někdy až moc a stejně si pořád říkám, že málo. Čím to, že na Fleru jsou všichni tak nespokojení s délkou dne :).

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Technika: šití… Nic jiného jsem ani nezkoušela (raději :)), šiju kabelky v kombinaci s veselými a barevnými látkami, ale nejraději mám aplikace, prostřihy různých zvířat, tvarů, netvarů, prostě cokoli, u čehož zapojím fantazii a můžu se vyřádit. Nestačí mi k sobě sladit barvy látky a koženky, chci vymýšlet!

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nápad, představa, paměť, papír, tužka… když zapomenu, papír a tužka se vynechává, následuje lehké naštvání…, nákres, pár škrtanců, popis, zhotovení střihu, výběr materiálu, nastříhání, šití… A hurá, je tu nová kabelka. Nebo také někdy něco jiného :). Když se povede a jsem spokojena, celý proces se opakuje v jiných barvách. Ovšem vynechávám bod 1-8 :).

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
S každou novou kabelkou běžím k tomu, kdo je první na ráně, což jsou moje holky. Mladší Bea mě vždycky tak krásně pochválí, starší Sabina mě zase krásně zkritizuje, takže jsem naprosto spokojená, je to 50 na 50, zlatý střed. Ale ve finále záleží na mém názoru, abych mohla kabelku vystavit. A názory zákaznic jsou pro mě velkým vodítkem pro další tvorbu, tudíž veledůležité.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Seweranka, která mě zásobuje krásnými čelenkami ve všech barvách, není pro mě jen neznámou prodejkyní, ale výbornou kamarádkou se šikovnýma rukama. Když něco potřebuji, vím, kde se ozvat. Dále moje spolužačka ze střední Naranja, její krásné malůvky už ozdobily pár mých tašek a chystají se další… honzah pro jeho pohodářskou povahu, Polli a její úžasné oblečky na panenky (vypodšívkovaný kožich pro monstra mě dostal), Circus mind a její fimo milují hlavně moje holky. Dále konkurenci :) macita.navratilova, magdalena.j, Péťaholka a další kabelkářky. Samozřejmě je jich více, ale prostoru málo…

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Bez rozmyšlení příručka 47, je to taková vlajková loď mé tvorby :).

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Před cca dvěma lety jsem usoudila, že budu frajeřit jen se svými kabelkami, takže ostatní bohužel letěly ke známým a kamarádkám a já pyšně kráčím pouze se smajdis :).

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Moc volného času nemám, jsem návrhář, střihač, šička, foťák, balič a řidič odvozu na poštu v jednom, vlastně se věnuji stále kabelkám, tím pádem všechny moje koníčky ustoupily někam pryč a jsou zapomenuty, a velký kůň „kabelky“ mi zůstal. A když přece jen mám volno, prostě ho proflákám s dětmi. Ráda také provozuji gaučink, jen tak nic nedělat a zírat :). Samozřejmě občasná dámská jízda s kamarádkami nesmí chybět!

Jak vypadá váš ideální den?
Pohoda, klid, žádný stres, je mi jedno, jestli pracuji nebo provozuji gaučink. Ještě důležité - musí být navařeno, ale kuchařit musí někdo jiný. Kdyby já, pak už by to nebyl ideál...

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Plány na týden? Haha, já si naplánuji něco na zítra, večer zjistím, že plán jaksi nevyšel, nemá cenu plánovat na týden a což teprve na rok. Plánovač nejsem od přírody, mám „velký voči“ :). Ale přání, to je jiná, mám přání být ještě nějaký ten rok smajdis a děkuji tímto všem zákaznicím, že mi toto přání pomáhají plnit!