Někdy to začne nevinně… a nakonec máte zauzlovaný celý dům! :) slavicek.dyzajn kutila a tvořila odmalička, ale nikdy ji nenapadlo, že by to mohlo být víc než jen koníček. Stihla vystudovat lékařskou fakultu, založit rodinu… jenže pak objevila macramé. A bylo – no ne vymalováno, ale vyuzlíkováno! Přečtěte si o její cestě od léčení k vázání a drhání...
Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jsem taková tvořivá duše. Od malička jsem neustále něco kutila – šila oblečky pro plyšáky, vyráběla šperky z korálků, modelovala různé nezbytnosti do pokojíčku ze samotvrdnoucí hmoty a vytvářela miniaturní domečky pro panenky z krabic od bot… a hlavně jsem kreslila – od portrétů a karikatur, po obrázky zvířátek se spletitými příběhy… Bez tužky, Centropenky a bloku papírů jsem domov nikdy neopustila.
Postupně ale volného času na mé koníčky ubývalo. Vystudovala jsem lékařskou fakultu a začala pracovat v nemocnici. Dostala jsem se do vyčerpávajícího koloběhu služeb, víkendů a svátků strávených v ambulanci a neustálého studia. Tvořila jsem ve vzácných chvilkách volna a doufala, že jednou moje výrobky budou dělat radost nejen mně, ale i dalším lidem. Když jsem pak otěhotněla, konečně jsem se odhodlala jít do toho naplno. Vyměnila jsem chirurgické nástroje za bavlněné provazy a dřevo a začala vyrábět drhané dekorace.
Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Před třemi lety jsem objevila macramé a byla to láska na první pohled. Moje máma drhala. Když jsem byla malá, ukazovala mi svoje výrobky. Tehdy jsem nad těmi nudnými béžovými barvami a nepříjemným sisalem ohrnovala nos. Takzvané moderní macramé jsem našla náhodou na internetu. Začalo to nevinně, potřebovala jsem trochu zútulnit interiér našeho domu, vyrobila jsem pár kousků a od té doby jsem nedokázala přestat uzlit.
Baví mě každá část procesu tvorby. Od sbírání větví na procházkách po lesech, přes jejich opracování (broušení a olejování), vymýšlení vzorů a barevných kombinací, samotné drhání, focení výrobků, až po balení do mých ručně kreslených krabic a výlety na pobočky dopravců.
V poslední době se vracím také k mému milovanému kreslení a objevuji krásy kaligrafie. A v hlavě mám tolik dalších technik, které bych chtěla vyzkoušet a naučit se. Jen na ně zatím neuzrál ten správný čas.
Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci čerpám hlavně v přírodě. Oceán a hory, to je moje. V přírodě si vždy vyčistím hlavu a napadají mě další a další nové projekty. Z túr po horách si také často přináším materiály, které využívám pro své tvoření. Opustit les bez plné náruče pokroucených větví, to bych snad ani nebyla já...
Tvorbu na zakázku mám moc ráda. Požadavky a nápady klientek mě tlačí z mé komfortní zóny, nutí mě zkoušet nové věci, nové kombinace – často takové, které by mě samotnou nenapadly. A přestože se naše představy a styl někdy rozcházejí, ve výsledku se nám to pokaždé podařilo vybalancovat do vzájemné spokojenosti a vznikly tak vždy originální neotřelé kousky.
Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejraději tvořím doma. Jeden pokojíček jsem si sobecky zabrala sama pro sebe a pro svá klubíčka. Zavrtat se do křesla, pustit si hudbu, koukat okny do zahrady, nechat mysl odplout do říše fantazie a ruce nechat tvořit. K manželově nelibosti často expanduji i mimo tento svůj vyhrazený prostor. A tak se provazy válí v ložnici na posteli, o větve zakopnete v obýváku, dřevěné korálky leží na kuchyňské lince a papíry a pera se občas zatoulají mezi synovy hračky. Prostě záleží, kde na mě padne „tvořivá“ a musím nějaký svůj nápad ihned zrealizovat. A těch nápadů mám neustále plnou hlavu...
A správný čas? Ten je vždy, když syn spinká.
Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Asi ve chvíli, kdy se objednávky a zakázky hromadily a já přestala stíhat. Netvořila jsem už jen, kdy se mi zachtělo, ale když to po mně chtěli ostatní. Stále mi to ale úplně nedochází. Zatím jsem na rodičovské dovolené a nemusela jsem řešit dilema, jakou cestu zvolit – vrátit se do nemocnice, nebo se plně věnovat tvorbě. Doufám, že to v budoucnu půjde zkombinovat.
Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Jsem takový samouk. Vše, co umím, jsem se naučila pokusem a omylem nebo odkoukala z videí a obrázků na internetu a pak už jsem jen zkoušela a vymýšlela. A těch nepodařených pokusů bylo opravdu hodně. Nejvíc mi asi pomohlo uvědomit si, že se nemusím tolik bát jít do něčeho nového, neznámého, vrhnout se po hlavě do tvoření a jít s kůží na trh.
Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Na takový, který je opravdu originální, který jde ze srdce. Na výrobek, který jsem navrhla a vytvořila jen podle sebe a svých představ. A když se lidem líbí a chtějí ho po mně vytvářet znovu a znovu, to je pak takový bonus.
Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Občas mě napadne, že jsem měla volit jinou vysokou školu. Tolik se nebát, že se uměleckou tvorbou nemůžu živit. Ale vlastně bych vše udělala zase stejně. Život nás prostě vždycky nějakým způsobem navede na cestu, na které máme být… i když je to někdy docela oklikou.
Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Moc ráda se chodím pokochat krásnými obrázky od nakreslila a líbí se mi šité panenky od Potvoráček. Miluji dřevo a dřevěné výrobky, takže pokukuji po dřevěných hračkách od Hravokádo a Mrozci.
Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Nejlépe aktivním odpočinkem. Nic nenabije člověka víc, než výhledy z vrcholků hor po pořádném výšlapu a koukání na západ slunce nad oceánem po celém dni surfování. S tím souvisí také má láska k cestování. Velice mě oslovila kultura a mentalita zemí jihovýchodní Asie – ty jsou mi inspirací nejen, co se životního stylu týče, ale také inspirací kreativní. A přestože nápadů mám zatím dostatek, doufám, že se s rodinou brzy zase budeme moct vydat na cesty.
Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Pamatuji si, když mi před pár roky kolegyně v práci řekla, proč svoje macramé výrobky neprodávám? Tehdy jsem se jen zasmála. Bylo to v době, kdy jsem drhala o víkendech a kreslila po nocích ve službách mezi ošetřováním pacientů. Nedovedla jsem si představit, že by to mohlo být víc než jen koníček. Takže si netroufnu říct, kam mě ta má klikatá cesta zavede za pár let. Ale doufám, že se mi podaří skloubit obě mé kariéry do krásné symbiózy, která mě bude naplňovat a nabíjet energií.
Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Zpočátku je těžké najít si svoje zákazníky. Konkurence je obrovská. Je tu taková spousta šikovných tvůrců a nádherných výrobků. Takže nenechat se odradit, když to nejde hned. Neznamená to, že netvoříte krásné věci. Nepochybovat o sobě, vytrvat a tvořit dál to, co milujete.
