"...Mám takový dotaz, pomalu chystám a otevírám Archiv vůní v klášteru Kladruby, je tam velký prostor pro různé, to místo je nádherné - tak jen otázka, nemáte chuť udělat další výstavu? Je tam mnoho témat, klášter sám, Santini a jeho hvězdy, benediktini, tak jen podumejte, kastelán je skvělý a nakloněn, ráda bych vás také viděla!..."

Tak takhle to začalo. Před rokem - přesně to bylo 8. 8. 2015 - se nám ozvala Petra Hlavatá. Chystala Archiv vůní na neuvěřitelném místě a že by stálo za to se jet podívat… Mohlo by to být místo naší další společné výstavy...

Zlákalo to skoro všechny. Postupně jsme se vydali klášter navštívit a každý po svém jsme místu i tématu propadli. Neuvěřitelná atmosféra, krása kostela, síla Santiniho staveb a pojetí nás zasáhly a doslova vtáhly do úžasného příběhu.

Pomalu se vyjasňovalo, kdo bude vystavovat, kdo stíhá, kdo ne. Pro skupinu "Středověkých", která se vytvořila první společnou výstavou Zasaženy/i středověkem v Chvalské tvrzi, se Santiniho hvězdy staly třetím společným projektem. Projektem, který z mého pohledu byl tím nejpropracovanějším, nejsilnějším. Troufám si říct, že některé z nás i hluboce ovlivnil v tvorbě a v životě vůbec.

Vystavuje tu vedle sebe deset osobností. Deset různých vizí, různých přístupů a pojetí. Desetkrát jinak, pokud jde o materiály, techniky... A ve svém výsledku deset různých ztvárnění pocitů, které jsme měli z klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta, místa samotného a hlavně z díla úžasného architekta a stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichela.

Práce zabraly téměř rok, studium, pátrání a hledání, cesty do kladrubského kláštera...

Krásný rok, i rok hodně těžký, protože odešly dvě blízké bytosti, které byly s našimi výstavami a životy velmi úzce propojené a které nám moc chybí, Svatka a Ivan.

Proto i naše motto: O paprscích, které nevyhasly…



Petra Hlavatá - rafaella

Kladruby jsou místo, kde to voní věky a lípou a tajemstvím a trochu i bolestí, hvězdy tam jsou všude, nahoře a dole a taky ta lipová koruna. Santiniho loď a kapitánský můstek, ta výstava byla těžká, tvoření dost bolelo, neb odkládala minulost a loučila se s mým mužem. A Svatkou. Při vší té hloubce a poctivosti zúčastněných výstupem je čistá humanita, cítit znovu, jak mocní jsme, když spolu tvoříme krásu a slyšet při tom zpěvy kluků Bruncvíků. Zážitek, na který se nezapomíná, a popravdě ještě stále to trávím.
Lidství a krása, co přetrvá věky, a vůně Stella Polaris - tak to jsou pro mne Kladruby s vámi. Díky!





Hana Pavlátová

Kladrubský klášter je moje láska z dětství. Jezdívala jsem tam s rodiči a bratrem na letní prázdniny. V sedmdesátých letech minulého století. Bydleli jsme v pokojích v klášteře. V pokojích s metrovými zdmi a starožitným nábytkem. Tehdejší kastelán pan Velkoborský nás tam nechal bydlet. A já jsem se mohla svobodně potulovat po celém objektu kláštera, knihovny i kostela. Tomu se tehdy říkalo vznešeně "katedrála". A já jsem do katedrály chodila kreslit sochy. Stály mi modelem tiše a bez hnutí a neohrnovaly nos nad výsledky mého snažení. A taky jsem si v katedrále zpívala... Kladruby mi nikdy nepřinesly žádný špatný zážitek nebo pocit. Každá moje vzpomínka na Kladruby je šťastná. Je pro mě velkou ctí zde nyní vystavovat svoje obrazy. Je to moje poděkování a pocta Janu Blažejovi Santinimu Aichelovi.




Anna Příhodová - atelier.ap

V době, kdy jsem pracovala na restaurování historických fresek, jsem objevila další rozměr obrazu, který povzbuzuje naši fantazii a inspiruje nás k otázkám, a to je čas.
Mezi námi a Santinim leží staletí, mnoho skutečností můžeme jen tušit. 
Do svých obrazů jsem chtěla promítnout právě tato prázdná místa, která vytvořil čas.
O svém pracovním postupu bych řekla s nadsázkou toto – obraz jsem nejprve namalovala, pak ho zničila a pak ho prohlásila za hotový.


 

Ladislava Růžičková - cinarka

Pracovat na výstavě mezi středověkými je pro mě osobně něco víc. Je to radost, souznění od samého počátku a vždycky velké obohacení. Téma Santiniho hvězdy a Kladrubský klášter, nelze snad zasáhnout víc a víc rozklepat kolena :)
Nejdříve mi přišly na mysl vitráže, prvky gotiky, hvězdy s klenbami, to se nabízí. Vitráž Temné noci duše vznikla pod vlivem knihy Thomase Moora, právě v těch nejhorších časech, temných nocích, nacházíme sílu se znovu zvednout a jít dál. 
V hlavě se vám honí hvězdy, Jan Blažej, těžké postižení, životní ztráty, překážky, osud, světlo a tehdy přišel nápad na velkou mísu z litých cínových plátů, osazenou polodrahokamy - Labyrint osudu. Co máme dáno osudem, psáno ve hvězdách a jak s tím naložíme ve svém životě i tak krátkém, jako žil Santini.
Cípy mísy jsou osazeny 12 polodrahokamy zvěrokruhu, pod jimiž se mi promítaly i osudy mých přátel a blízkých. Poprvé jsem stříhala lité pláty podle střihu a dva týdny během práce se strachovala, jestli to vůbec dám dohromady, tedy rozhodně výzva.
Mísa je velká téměř 50 cm, vybroušená do nezvyklé lehkosti a od samého začátku jsem ji viděla přesně tak, jak nakonec vypadá.




 

Alena a Prokop Štukavcovi - Gurumina

Je velké štěstí dostat se do skupiny lidí, která se dokáže v pravidelných intervalech scházet, pracovat na dané téma a vystavovat. Letos to bylo téma hvězd, Santiniho architektury, světla a opouštění. Ukázalo se být nejtěžším. Hvězdy – příliš stylizované a propočítané, než abych se s nimi dokázala sžít. Santini – celý můj tvůrčí život je ovlivněný jednou z jeho staveb. Oproti kladrubskému chrámu ale úplně jinou, skrze vodu vedoucí k uzemnění. Opouštění... Ztrát v řadách přátel bylo až k nepochopení moc...
Návštěva kladrubského kláštera a chrámu mě nakopla k aktivitě. Ta lehkost, světlo a přes veškerou monumentalitu nezvykle vlídně a útulně působící prostor. Santiniho hvězdy... jsou to opravdu hvězdy, nebo symboly něčeho jiného? Můj původní pracovní záměr se rozštěpil do dvou cest. Prvně v životě jsem začala zkoumat vesmír, který mě v minulosti spíš děsil. O druhé rozhodl můj syn, který zprvu sledoval moje pátrání a snažení a pak najednou přišel s hromádkou skic vesmírných lodí a map. Vznikl koncept knihy lodí, plánů a cest, který jsme dovedli zdárně až k hmatatelnému výsledku. Můj podíl – hvězdy samotné – dostal podobu tří prstenů. Mlhoviny, galaxie – co je to jiného než svědectví o zrození, životě a smrti hvězd? Hvězdy, které teď sledujeme na nočním nebi, už z většiny neexistují. Jako náš život – narození, fungování, smrt a po jistou dobu viditelný odlesk v paměti nejbližších.


Tato výstava byla pro mě zatím nejtěžší ze všech. A také nejkrásnější. Díky tomu, že jsem byla donucena šlápnout za čáru, kterou jsem si kdysi sama narýsovala. Díky Prokopovi, který dodal onen prvek dětské lehkosti a radosti, který je tak moc cítit v chrámu. Díky lidem, které tak ráda znovu vidím. A díky panu kastelánovi, který nám celou dobu pomáhal a díky kterému vše mohlo proběhnout a jehož nadšení a humor nelze zapomenout.


 

Alena Šumová - A.J.A

Santini, klášter, Kladruby mě oslovilo velmi. Nadčasové pojetí architektury i výzdoba kláštera jsou zvláště při prvním zhlédnutí až magické...
Nejdéle jsem vydržela se zakloněnou hlavou pozorovat nekonečnou spleť stropových žeber a jiných ozdob, ozdůbek a hvězd na vysoké kostelní klenbě. Proto jsem také tento motiv zvolila při výrobě dvou velkých talířů (průměr cca 50 cm). Nazvala jsem je Odraz I. a Odraz II.


 

 

Jana Veselá - Atelier stříbra

Seděla jsem v kostele a měla pocit, že jsem v jiné dimenzi, v prostoru, kde se zastavil čas. Doslova jsem zírala na sochy, na neuvěřitelné krajkoví stropů, na oltář, kolem kterého se odehrávají celé příběhy. Všechno je jakoby zastavené uprostřed pohybu. Oslnivá bílá střídá zlatou, kámen dřevo a to všechno s neuvěřitelnou lehkostí a grácií... Jak tohle uchopit? Jak zachytit ten pocit, který mám, ve šperku?
Odpovědí pro mě byly dva šperky. Relikviář, do kterého jsem se pokusila zachytit to tajemné, co mám z pohledu na "Santiniho" zachycené v kresbách a náčrtech, a velký náhrdelník s motivy, které vlastně vyjadřují podobné. Když jsem šperky dokončila, uvědomila jsem si, že pro mě je to začátek cesty. A že mě Santini a Kladruby budou ještě dlouho provázet. A že jsem za to moc vděčná.



 

Lucie Voráčková Václavíková - LucieVV

Santiniho hvězdy pro mě původně souvisely především s ornamenty a geometrií kleneb; to je svůdný, mimořádně dekorativní první pohled, který jsem si vyzkoušela v akvarelovém cyklu Sursum Corda a na textilních šálách a asamblážích. Ten druhý, hlubší pohled vyplynul jak z osobní návštěvy kladrubského kláštera, tak ze smutných událostí konce roku 2015. Plátna jsou tedy hlavně o pomíjivosti a naději, o soumraku a úsvitu, o nebi a cestě vzhůru. To všechno totiž člověk v Santiniho klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie cítí...





 

Jan Vávra - ARVAVNAJ

 

Petr Adamčík - Mořský Vlk 

 

 

Genius loci kladrubského kláštera i Santiniho dílo okouzlují každoročně tisíce návštěvníků. Je to magické místo, které stojí za návštěvu, i kdyby naší výstavy nebylo. Ale budeme rádi, když se do Kladrub vypravíte v červenci či srpnu a na závěr klasických prohlídkových okruhů se necháte světlem paprsků, které nevyhasly, zavést i do výstavních sálů Latinské školy...

 

Všechny lákající fotografie pořídili autoři a jejich milí a blízcí. Děkujeme vám!