Kdo někdy zažil nízký průlet nad krajinou, ať už ve skutečnosti, nebo jen ve snu, jistě ví, jak je ten pohled shora okouzlující. Ještě relativně nedávno jsme k pohledům z výšky, takzvaně z ptačí perspektivy, využívali jen kopce, rozhledny či výškové budovy, později letecké či balónové snímky, pohledy z rogala nebo záběry satelitních kamer. S vývojem a popularizací dronů se však rozrostly „civilní“ možnosti vidět svět shora a obdivovat tak místa, která dříve takto spatřil jen málokdo.
S tím, co drony nabízí, je pozorování z výšky mnoha pater rázem o hodně dostupnější. Však také filmy a dokumenty s takovými obrázky zažívají nebývalý rozkvět. Díky létajícím kamerám můžeme nyní pohodlně pozorovat i místa, kam bychom se jinak jen těžko dostávali, netřeba si pronajímat letadlo ani balón, netřeba být astronaut.
Foto: Erik Odiin, Unsplash
Pomineme-li nekalé špionáže, nežádoucí šmírování (opravdu není příjemné zjistit, že za oknem bzučí čísi dron a nahlíží vám večer do soukromí v pátém podlaží) a vynecháme-li techniku poplatnou agresi, pohled shůry nám dnes nabízí obrovskou škálu nevídaných obrazů, nad nimiž lze vskutku žasnout.
S pomocí výškových objektivů nyní můžeme spatřit i to, co je ze země zcela nepostřehnutelné. Můžeme lépe vidět struktury krajiny, atmosférické jevy ... i důsledky lidského konání.
Foto: Ivan Bandura, Unsplash
Při pohledu z výšky nejsou vidět státní hranice, jak ostatně záhy zjistí každý cestující letadlem, neřkuli pak návštěvník ISS. Satelitní snímky nám odhalují nejen skryté struktury Země, ale i dosud ukryté stopy dávných civilizací, sídel, měst.
Foto: Rebecca Georgia, Unsplash
Kupříkladu skenovací přístroj, zvaný LIDAR, který některé satelity ke snímkování zemského povrchu využívají, je vlastně jakýsi létající laserový paprsek. Dokáže vidět i struktury, skryté dosud lidským očím pod porostem bujné vegetace, pod vodní hladinou nebo hluboko v půdě, a odhalit tak nečekaná fakta, stavby i geologické procesy v jejich širokých souvislostech.
Dalším efektem LIDARu je ovšem i fakt, že jak je jím ze satelitů pravidelně skenován povrch Země, jsme i my vystaveni paprskům tohoto, ne právě blahodárného, záření. Jaký dopad může mít takové nenápadné, leč pravidelné ozařování laserem na naše zdraví, to nejspíš ještě nikdo nezkoumal. A zkuste říci svému lékaři, že pravidelně při průletu jistého satelitu máte jakési zvláštní příznaky... Hmmm :).
Ale zpět k pohledu ptačím zrakem, chcete-li „okem obra“. Z takové výšky je mnohem víc vidět celek a zapojení – spojení jeho částí, propojení makrokosmu s mikrokosmem. Teprve z dostatečné výšky je patrné, že obrovské přirozené struktury planety Země často tvarem připomínají i mnohé drobné struktury kolem nás - "jak nahoře, tak dole".
Řeky a potoky se vinou v krajině stejně jako pramínky deště na čelním skle jedoucího auta nebo jako cévy v našich tělech.
Foto: teruber
Kopce oblých pohoří připomínají dobře vyvinuté svalstvo, v atmosférických jevech můžeme vidět stejné tvary a rytmy, jaké mají i vodní toky či vlny oceánu.
Pohledem z výšky lépe vidíme i stopy lidských aktivit, ať už jde o stavby a geoglyfy pradávných kultur, dosud neobjevená města či naopak neblahé důsledky moderních těžebních metod.
Foto: Ivan Bandura, Unsplash
Z výšky může třeba zemědělec lépe vidět a řídit agrotechnické postupy, dokáže s předstihem infrakamerou spatřit a snad i zachránit zvěř před čelistmi kombajnu.
Z výšky je lépe vidět obludnost uměle zavlažovaných pouštních farem i s jejich diskutabilní udržitelností.
Z výšky mohou i zcela zhoubné výsledky lidského konání vypadat jako překrásné obrazce a ornamenty – barevná ústí zamořených řek, trychtýře povrchových dolů, ornamenty postupující pouště a vysychajících jezer, nekonečné lány skleníků a plantáží, vyplňující celá údolí a tekoucí po kopcích jako monokulturní lavina, polykající původní zdravou krajinu. Teprve z výšky je vidět nenasytnost lidského chtění, jizvy a krátery, které mnohde kryjí lesklá zrcátka vodní hladiny, stejně lesklá jako megapole fotovoltaických panelů.
Z výšky lze také spatřit, že zatímco příroda své vzory vytváří podle ladné univerzální geometrie, člověk si libuje spíše v tvarech hranatých.
Všimli jste si někdy, že chybí-li obrázkům měřítko, jsou snadno zaměnitelné? Les či prales viděný shora je strukturou velmi podobný povrchu brokolice nebo mechu.
Vodní vír, tornádo i galaxie ctí stejný univerzální tvar, jaký respektuje i šnečí ulita nebo růžice květáku Romanesco.
schodiště minaretu v Lednici (foto: teruber), květák Romanesco (RE-NATUS)
Prameny i delty řek se větví stejně jako kořeny a větve stromů, stejně jako naše cévy nebo průdušky či erozní rýhy obnažené krajiny.
Čedičové sloupce zchladlé lávy mají z výšky prakticky stejnou strukturu jako kůže plazů i jako včelí plást.
S dostatečným odstupem i oblačnost či drsný příboj v bouřemi rozeklaném útesu vypadá jako něžná krajka, zdobící okraj límečku.
Foto: Karina Skrypnik, Unsplash
Z velké výšky nejsou na první pohled patrné detaily ani malichernosti, konflikty ani bojové linie. Možná i proto jsou dnes pohledy shora tolik oblíbené, neb i megalomanské projekty z té perspektivy vypadají jako tajemné a krásné obrazy…
Umělý ostrov Palm Jumeirah, Dubai, foto D.FELIX
...oOo...
Právě těmito nekonečnými podobnostmi a pohledy shora jsme se tentokrát nechaly inspirovat ve své tvorbě; jakési „flat lay“ (které jsme už zpracovávaly dříve), jen z mnohem většího odstupu, s mnohem širším rozhledem.
Inspirační paleta obsáhla všechny barvy od zelených luk a polí, přes hory a řečiště až po pestrá tržiště či pláž plnou lehátek...
Foto: Alex Perez, Unsplash
Foto: Oriol Farré, Unsplash
Foto: Romain Gal, Unsplash
Pojďte se teď s námi chvilku proletět a zahlédnout střípky světa, viděné ptačí perspektivou, očima obrů:
Laura Kučerová Art se nechala inspirovat satelitním snímkem ústí řek, která připomínají kořeny a větve stromů...
Terku Muzikanti sobě inspirovaly ostrůvky při pobřeží, seřazené jako korálky v náhrdelníku...
... a její brož nese stejnou geometrii, jakou mají i lány kvetoucích tulipánů v Holandsku...
Danu D.FELIX inspirovala milovaná pláž a hravé mořské vlny...
Foto: Johny Goerend, Unsplash
Romana aSnilek se nechala okouzlit ojíněným listem a jeho dokonalou podobnost s horskou krajinou oblíbeného lyžařského centra vetkla do originálního přívěsku...
Terezu teruber inspirovaly kvetoucí záhony a známá tulipánová políčka, jejichž vzory aplikovala na praktickou tašku...
Mirku RE-NATUS zaujala dokonalost tvaru vodního víru, tornád i galaxií ve spirále, kterou namalovala na šperkovnici...
... a obraz podzimního lesa, třpytícího se deštěm, vtiskla do jedinečného dekoračního objektu.
A Helu Mahel zaujaly struktury země, přičemž rozhraní různých povrchů využila v netradičním dekoru kabely.
Pohrály jsme si báječně a rády; neméně úsilí nás ovšem stálo i hledání vhodných inspiračních obrázků.
Mnohé ilustrační fotografie a ty, které jsou uvedeny u výrobků, pocházejí z objektivů a archivů členek klubu.
Děkujeme vám všem za návštěvy i komentáře, snad se vám líbilo alespoň tak jako nám.
Přejeme vám krásné předjaří i jaro a určitě zase přijďte, už teď chystáme další zajímavá tvůrčí témata pro nás i pro vás.
Pro klub 100x jinak připravila Mirka RE-NATUS, Dana D.FELIX a svými výrobky i fotografiemi i všechny zúčastněné členky klubu.
Úvodní foto: Rajiv Perera, Unsplash
Výběr z webu Unsplash: HelenaG
