Na svém profilu se OK:KO z legrace podepisuje jako "paní Očková". Nám je sympatické, že sama sebe nebere příliš vážně a stejnou lehkostí a nadhledem tak dýchá i dnešní rozhovor o módě, inspiraci a ženských křivkách. Věříme, že ve společnosti "paní Očkové" se nudit nebudete...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Oksana, stejně jako asi tak 38 % ženské populace v mé rodné zemi - na Ukrajině. Původně jsem byla registrovaná na Fleru pod nickem Malá Zrzka (dle výšky 156 cm). Ale pak mě napadlo, že časem ze mě bude stará zrzka a to by bylo klamání zákazníků :-). Můj nový nick vzešel ze jména za svobodna - OKsana KOval (OK:KO)
Moje „OK:KO“ nemá ambice být oknem do vaší duše. Jen se snaží:

  • ukázat jiný pohled na tradiční kousky oblečení - i mikina může být elegantní a zdůrazňovat ženské křivky, sexy triko zase nemusí mít výstřih do pasu
  • ubrat (aspoň na pohled) pár let těm, které jsou mladé uvnitř, ale občanka je neúprosná (účinek „komiksového“ bych si mohla nechat patentovat :-))
  • dodat odvahu všem bez omezení věku a měr, vyčnívat z davu a být „lapačem“ obdivu a komplimentů (přece za to stojíme :-))
  • vrátit sebevědomí ženám „nemodelkovských“ měr a nekonfekčních postav - tričko nemusí vždy zdůrazňovat každé kilo navíc, ale dokáže ho pěkně schovat
  • a také dát možnost se na vlastní oči přesvědčit, že poctivá krejčovina se nenechala převálcovat řetězci konfekce a tričko nemá životnost jedné sezony

Jak jste se dostala k tvoření?
To asi nebude ta správná otázka pro mě :-). Tvořila jsem, co si pamatuji. Byla jsem hrozně aktivní dítě. Od školky jsem navštěvovala výtvarné studio a kroužky ručních prací. Pak výtvarnou školu a soukromé hodiny u akademického malíře. Měla jsem štěstí na lidi, kteří ve mně dokázali tu tvořivost rozeznat a rozvíjet. Manželé Chopykovi (ředitel Ternopolské výtvarné školy a jeho manželka, moje třídní) mě i dnes inspirují a povzbuzují.
Svůj šicí stroj jsem měla vždycky, už jako dítě. Malou napodobeninu Singer s jednoduchým stehem, ale funkční. Pro šití na panenky a na experimentování byl dokonalý.
V jedenácti jsem si ušila první kalhoty - už na opravdovém stroji. A jelikož pro sebevyjadřování v pubertě mi odbarvená ofina nestačila, šila jsem pro sebe všechno možné oblečení. Když jsem dostala kozačky, které byly na můj vkus moc obyčejné, tak jsem jim „došila“ koženkový ozdobný lem (na domácím šicím stroji :-)). Díky rozšíření technických dovedností jsem v osmičce absolvovala kurz stříhání a šití.
V devítce jsem už měla první zákaznici. Usměvavou paní menšího vzrůstu s kulatou postavičkou. Už od dveří mi hlásila: „Je mi jedno, jak to ušiješ, ale ať jsem vysoká a štíhlá…“ Byla to výzva :-).
Po absolvování vyšší odborné textilní školy ve Lvově, obor navrhování a modelování, jsem musela odložit svoje přání dál studovat na neurčito (byla doba velkých změn) a vrhnout se do profesního života… A to rovnou v zahraničí - v ČR. Prošla jsem cestou od šicího stroje ve výrobě konfekce (rychlost a testování vytrvalosti), přes vývojovou dílnu v „s.r.očku“ (rovnováha kreativity a ceny) k mistrování ve vyhlášeném olomouckém módním salónu (nic není nemožné, ať máte postavu jakoukoliv :-)).

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Když nešiji, nevybírám látky, nestříhám, tak přemýšlím, rozvíjím nápady, pitvám v hlavě detaily. Kolik času? Vlastně všechen. Občas to hraničí s posedlostí… nebo úchylkou :-).

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Vymýšlím, kombinuji materiály a barvy, vypracovávám střihy a šiji… Proč u mě šití vyhrálo? První, co mě napadlo, když jsem si přečetla otázku, bylo, že nic jiného mi nejde :-). No a když se trochu zamyslím, šití a navrhování jsem si nevybrala. To řemeslo si vybralo mě. Hodí se k mé povaze. Jsem spontánní, impulzivní a ráda experimentuji. A také jsem netrpělivá a nemám ráda pravidla. Zkoušela jsem i pletení, ale to není nic pro mě. A vyšívání jsem radši ani nezkoušela :-).
Když jsem ještě na škole potřebovala dárek pro kamarádku (zajímavý a nenákladný), když jsem potřebovala originální maturitní šaty, když se mi narodila dvojčata a byly jim dupačky jen od Baby Born (a ty jsou dost drahé), tak jsem vždy sáhla po látce a sedla za stroj. Řemeslo mi bylo inspirací i vášní, seberealizací i relaxací.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Pokaždé je to jiné. Nějaký záchvěv, impuls, nakopnutí… Nikdy nevím, odkud to přijde a kdy. Někdy mám v hlavě už hotovou věc i s detaily, někdy jen obrysy. Pak modeluji a stříhám, celá zvědavá, jak to dopadne. Přiznám se, nejvíc mě baví tvoření prvního kousku. Je to jako přírodní živel. Strhává mě svojí sílou, vede moji ruku, vlastně žije vlastním životem. Jsem jen prostředek pro realizaci. Sama jsem zvědavá, jaké barvy příště zkombinuji a jaké nesourodé textury spojím k sobě.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Hodně věcí projde kritickým okem mého manžela. A protože má „vkus typického Čecha“, říkám mu „hlas lidu“. Občas, když si nejsem jistá, jestli jsem se příliš neodvázala, dám na jeho „střízlivější“ názor. S nástupem puberty mých dětí sem tam zaslechnu i z jejich úst „to je dobr-ý-ý“ nebo „huuu-stýý“. I když je pravda, že většinou se neřídím ani „hlasem lidu“ ani nesonduji, jestli je to „dost hustý“… :-)

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Fascinují mě lidi, u jejichž děl si říkám: „to by mě nikdy nenapadlo“. A také osoby, jejichž zručnost v mých očích hraničí s kouzlením. Proto je v mých „oblíbených“ tolik šperkařů, výrobců keramiky a tvůrců módních i bytových doplňků.
Moc ráda doporučím pár lidí (s některými z nich mám tu čest znát se i osobně), jejichž nápady nebo zručnost přesahují hranici mého chápání:
Michal Kadaník – jeho šperky jsou skutečně umělecké dílo.
RenD - před jejími háčkovanými květinami i sněhové vločky ztrácí půvab…
E.wamp - má ten dar trpělivosti vytvářet šité šperky.
von Hanke (stojany na šperky) – muž, který odvádí tak precizní práci, že ho chcete mít doma, i když už dva chlapy doma máte :-).
mellory – její bláznivá zvířata jsou tak nakažlivě optimistická, že by se mohla ordinovat namísto antidepresiv.
giraf – sklářka, keramička, grafička, kreslířka… výtvarnice talentovaná v mnoha směrech. Dokáže spojit zdánlivě neslučitelné materiály i techniky a vytvořit z nich skvost (jedna z vítězek nedávného konkurzu s Balakrylem). Umí kouzlit s bižuterií, keramikou a bytovými doplňky. Je autorkou mého loga a profilu. Jí vděčím za dodanou odvahu, doslova mne donutila zkusit to na Fashion marketech. Díky ní jsem se posunula dál.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
„Komiksovému“ tričku vděčím za to, že si mojí tvorby všimlo více lidí. Snad bych mu to mohla „oplatit“ aspoň pár slovy. Každé triko je opravdu jiné. Dle nálady více odvážné či více střízlivé. Střih není rovný, nepočítá s dokonalou vysportovanou postavou, a proto většině žen padne. Je členěný tak, aby zalichotil postavě a sem tam něco zamaskoval, když by to bylo třeba. (Nápověda pro výběr: čím odvážnější kombinace barev - tím více let je „vymazáno“ :-)).

Ráda ale tvořím i kousky „z jiného soudku“. Například šaty „Empire white…“ klasického empírového střihu a nadčasového vzhledu. Původně byly inspirovány Natašou Rostovou z románu Vojna a mír, ale mohly být úplně stejně inspirovány Puškinovou Tatianou nebo Jane Austenovou… Nejsou to šaty, které z vás udělají princeznu, ale budete v nich sama sebou. Jen trochu krásnější, o něco něžnější, více ženská a okouzlující. V různých barvách, s různými doplňky jsou pokaždé jiné. Vhodné pro chlapecké typy, éterické víly i tvrdé rockerky. Postavám útlým dodají tvary a těm „výraznějším“ zjemní vzhled. A je to pravděpodobně jediný střih, který je možné ušít bez osobní zkoušky.

V dřívějších dobách lidé věřili, že šaty ušité pro někoho blízkého a s láskou přinesou dotyčnému štěstí. I já tomu věřím. Protože šiji s láskou. Jsou to šaty pro všechny šťastné konce… nebo začátky? (maturitní ples, svatbu…)

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jsem to i to. Většina mého šatníku je sice pořízená v obchodě, ale skoro vše je upraveno. Nekonfekční typ jsem byla vždy, dříve na výšku, v posledních letech i na šířku :-). Ovšem základní kousky mám ušité, úprava kabátu a šití nového totiž časově vyjde skoro nastejno. Také jsem časem zjistila, že pár autorských kousků je nenahraditelných při řešení krize „co na sebe“.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když netvořím, dělám vše pro to, aby k tomu došlo. Chodím do divadla, na koncerty klasické i populární hudby, festivaly, výstavy… Živím duši dojmy a zážitky, plním hlavu nápady a inspirací.
Mám ráda tanec. Jediný sport, ke kterému se nemusím nutit :-). Po absolvování kurzu pro začátečníky (2x) jsem konečně přemluvila „hlas lidu“ ke kurzu pro pokročilé.
Zbožňuji cestování - asi je to následek dlouholetého života v uzavřeném státě. Fyzicky úplně zničená se vracím domů. Plná energie z umění, architektury a historických artefaktů, naplněná duchem evropských metropolí.

Jak vypadá váš ideální den?
Zkusím napsat, jak by mohl vypadat… Vzbudím se ráno sama od sebe, ne kvůli manželovi nebo budíku. Chvíli se ještě jen tak povaluji, nikam nespěchám, netlačí mě čas. Snídani mám už hotovou, někdo se obětoval a připravil ji. Děti se nehádají, jsou k sobě milé a zdvořilé.
Dopoledne se věnuji práci. Vše se zdařilo napoprvé, bez párání a opravování. Oběd taktéž nemusím připravovat, ale jen zkonzumovat.
První půlka dne byla tak úspěšná, že se rozhodnu podniknout s rodinou malý výlet do okolí, třeba na kole. Jde mi to výborně, do kopce nefuním, děti se nehádají, jsou k sobě milé a zdvořilé.
Vesele naladěná a příjemně unavená se vracím domů. Večeře je připravená, zřejmě samoprostírací ubrousek :-). Jsem plná nápadů a rychle udělám pár náčrtků. A jsou to samé bestselery :-).
Večer trávíme všichni spolu u Scrabblu (ten mi také jde i s čárkami a háčky), nebo u nějakého smysluplného filmu (bez krve a násilí). Děti se nehádají, jsou k sobě milé a zdvořilé.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Na příští týden? Třeba se konečně pustit do „soudkové“ sukně, která mi už v hlavě „přezrála“, a rozpracovat teplejší mikiny, na které už mám látky.

Dlouhodobé plány nedělám… Spíš jdu k cíli krok za krokem, a když se ocitnu ve slepé uličce, tak zvolím odbočku. Přála bych si najít čas na studování fotografického kurzu a grafických programů, na to jsem vážně antitalent :-), a taky najít švadlenu nebo dílnu stejně „zažranou“ do práce jako já (abych se mohla více věnovat novým věcem). Chtěla bych se více zúčastňovat trhů a marketů, ten kontakt se zákazníky a celkově atmosféra jsou k nezaplacení. Moc bych si přála jít dopředu tou správnou cestou, abych nemusela často odbočovat.
Tak uvidíme. Nebo uvidíme se :-).