Zdobit keramiku lze různými způsoby. Namáčet do glazury, polévat, prořezávat, proškrabávat, malovat, zatírat, vykrývat, kombinovat několik technik najednou... My jsme tentokrát zvolili přenos obrázku vytisknutého na obyčejné tiskárně. Odměnou za určitou pracnost a potřebu preciznosti práce je úspěšné přenesení libovolného motivu na váš hliněný výrobek. Pokud si nejste jisti svým malířským talentem a nebo prostě nemáte v ruce tu jistotu, určitě tuto metodu vyzkoušejte!

Materiál a pomůcky:

  • barvítko K801 černé, barvítko K203 světle modré
  • kachlička
  • paletka, rozprašovač s vodou, široký štětec, houbička
  • vytištěný obrázek, papírová páska
  • engoby Duncan
  • kožovatý výrobek z porcelánu Guston 1100
  • transparentní glazura KGS 1

Základem pro přenos obrázku z papíru na hlínu budou sypká barvítka.

Lžičku barvítka smícháme v paletce s vodou do hustoty tempery.

Kašičku z barvítka naneseme v souvislé vrstvě na suchý, očištěný kachel.

Po zaschnutí barvítka opatrně přilepíme obrázek ke kachli papírovou páskou a obkreslíme obrázek tužkou.

Na kožovatý výrobek naneseme engoby, pro melírovaný efekt můžete využít kruh.

Obrázek z papíru budeme přenášet na engobu, která se již neleskne, ale není ještě suchá.

Opatrně přiložíme papír k talíři a jemně přitlačíme. Přitupujeme pomocí vlhké houbičky.

Díky vlhkosti z engoby barvítko ulpí na talíři. Necháme vyschnout a přežahneme.

Naglazujeme transparentní glazurou a vypálíme na 1220 °C.

Tip:
Náhrada hlíny pro výpal do 1150 °C: Guston 24 plus glazura P 016.

Autorka/foto: Lenka Šustrová

 

Vyšel nový Golem - 4/2019

Milí přátelé keramiky,

pod tíhou všelijakých palčivých témat dnešní doby, jako je chudák klima, znečištění našeho prostředí k životu, nehorázné plýtvání a tak dále, přichází malé zamyšlení. Dle mého skromného mínění pramení spousta neduhů naší krásné planety mimo jiné také z tragické „rozežranosti“ a nešetrnosti nás pozemšťanů, ať už k věcem nebo zdrojům, které nám příroda, už trochu unaveně, poskytuje.

Když to převedu do takové prosté roviny, dříve si člověk na jarmarku zakoupil od hrnčíře keramický hrnec a po mnoha letech používání mu prasknul, stálo mu za to počkat si na potulného dráteníka, který oblíbený hrnec slepil a mistrně odrátoval. Ten mohl poté svému majiteli věrně sloužit další léta. Drátování keramiky se také provádělo jako prevence před rozbitím hliněných nádob. Dnes to zní jako z pohádky. Tolik péče pro jeden hrnec... Jistě, lidé toho kolem a kolem moc neměli, a tak byli v podstatě donuceni si svého majetku více vážit, rozbité a pokažené věci opravovat. Nezbývalo mnoho jiného, než vše využívat beze zbytku, a přirozeně tak po sobě zanechat jen minimální odpad. Nebylo by špatné si některé samozřejmosti našich předků připomenout i dnes. Trocha té skromnosti a šetrnosti k prostředí, kde žijeme, by nikomu z nás neuškodila.

Mám z letošního Kunštátského jarmarku krásné keramické zapékací mísy od Maléřů z Valašského Meziříčí. Pečení v keramice, jak už dávno víme, nic nepřekoná. Doufám, že mi hodně dlouho vydrží a vyhlížet vandrujícího dráteníka v centru Brna nebude třeba.