K umění a ručním pracím vedli Markétu rodiče odmala. Jak se zdá, jejich (a jistě i její) píle a systematičnost se vyplatily, protože dcera se našla hned v několika tvůrčích technikách a dnes se umělecké tvorbě věnuje profesionálně. Na Fleru její výrobky najdete pod značkou Myyna, odpovědi na naše otázky potom přímo tady :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuju se Markéta Jinochová, vystudovala jsem sklářskou umprumku v Kamenickém Šenově a žiju se svým mužem v Praze. Věnuju se volné ilustraci, grafice a textilní tvorbě a mám teď nově ateliér s dílnou, čímž jsem si splnila svůj velký sen.

Původem jsem ze severních Čech, kde žije zbytek mojí rodiny a kam se nesmírně ráda vracím. Speciálně pak České středohoří a Podkrušnohoří jsou mojí velkou srdeční záležitostí.

Jak jste se dostala k tvoření?
Já mám pocit, že už od malička jsem pořád musela něco kutit a rodiče mne celkem systematicky vedli „uměleckou cestou“ od zapsání do Lidové školy umění (dnešní Základní umělecká škola) až po výběr střední školy, protože já sama jsem dost tápala v tom, co ze mne asi tak bude. Kromě toho jsem měla neustálý přísun literatury a encyklopedií na umělecká témata, protože to se u nás v rodině hodně kupovalo, a pak jsme se sourozenci seděli kolem těch hrozně drahých knih a posvátně hleděli na reprodukce, zatímco táta obracel listy, abychom je náhodou neupatlali. No a mamka, ta šila a pletla odjakživa, takže se mi ten vztah k umění a ruční práci dostal pod kůži tak nějak přirozeně.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano, mám to štěstí, že se svojí tvorbě můžu věnovat profesionálně a systematicky. Každý výtvarník mi asi dá za pravdu, že tahle práce není „od – do“, že je to vlastně pořád minimálně o tom, že když už zrovna neděláte rukama, tak o tom alespoň přemýšlíte, třídíte nápady, čtete něco z oboru, sledujete kolegy nebo studujete techniku. Je to pořád něco.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Věnuju se několika technikám najednou a většinu svých výrobků se snažím dělat tak, aby byly funkční. Ne nadarmo mám tu uměleckou průmyslovku, kde jsem se naučila, že krásné věci můžou být i užitečné :-).
Když to shrnu, tak se vlastně věnuji kresbě, šití, vyšívání a grafice. Z grafiky teď momentálně vítězí sítotisk.

A díky tomu, že jsem se dřív věnovala profesionálně web designu, si svoje obrázky dokážu zpracovat v počítači, což představuje další rozměr mojí práce a nemalou výhodu.

Na šití se mi zase líbí, že můžu sama vyrobit produkty, které se dají potisknout sítotiskem nebo na ně můžu vyšít nějakou ze svých ilustrací. Navíc, na Slovensku jsem sehnala ručně tkané, sedmdesát let (!) staré plátno z pozůstalosti, na které jsem nesmírně pyšná. Tohle plátno bylo tkané doma, je z kraje kolem Humenného a já jsem ho metr po metru doma vyvářela a žehlila a musím říct, že neztratilo nic ze své pevnosti. Je moc krásné. Z toho plátna šiju hlavně polštáře a tašky.

No a dalšími technikami, kterým se věnuji, jsou kresba a akvarel. Akvarel miluju pro jeho křehkost a lehkost a kresba mě baví svými detaily.
Minulý rok jsem hodně propadla počítačové grafice, ale teď se nějak vracím k čistě „ruční“ práci.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Na začátku musí být nápad na motiv. Někdy mi naskočí v hlavě sám, někdy mě třeba něco zaujme na ulici nebo na internetu, jindy mi zas myšlenku vnukne někdo z přátel… Pak to nakreslím. Buď je to akvarel nebo perokresba nebo kreslím na tabletu do počítače. Záleží na motivu. No a pak už to jede jako po másle.

Když se mi to hodně líbí, nechám z výsledné kresby udělat sítotiskové síto v jednom pražském studiu, protože já sama nemám v dílně dostatečný přísun vody, která je při výrobě sítotiskové šablony potřeba. Než mi šablonu udělají, mám čas na našití polštářů a tašek a na objednání triček pro potisk. No, a když je síto hotové, posvátně ho odnáším do dílny, kde všechny ty tašky, polštáře a trička sama potisknu.V případě akvarelu je to tak, že ho po uschnutí naskenuju do počítače, udělám postprodukci, tedy akvarel vyčistím od pozadí, aby zůstal jen namalovaný motiv, a to pak můžu použít například na plakáty a pohlednice nebo pro malé reprodukce.

Vyšívání je zase jiná věc. Když mám nápad na výšivku, jsem schopná celé hodiny sedět nad vyšívacím bubínkem, dokud není hotovo. Nejradši mám výšivku na taškách a polštářích.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Samozřejmě mě zajímá, co si myslí o mojí tvorbě rodina a nejbližší přátelé, ale musím být spokojená hlavně já sama. To je pro mne nejdůležitější. Protože jedině pak jsem si jistá sama sebou a jedině, když jsem si jistá sama sebou, můžu svoji práci bez váhání prezentovat širokému okolí a chtít za ni dokonce peníze :-).

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Mám tady na Fleru kamarádky a výborné holky, kterých si moc vážím pro jejich pracovitost, a jsem ráda, že jsem je potkala. Je to například Ema Mamisu, Maskrtka, BG Photography, Simona Tošková, Anýzovka... Osobně sice neznám, ale velmi obdivuju Loris, Atropa Porcelan, Kosí sestry, VJEM, Břichopas toys, Ledum...

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Jestli si mám vybrat jeden výrobek, pak by to byl polštář s baobabem. Jednak proto, že motiv baobabu je velmi silný díky knížce Malý princ, jednak proto, že je to ruční sítotisk mnou tištěný a taky proto, že to slovenské vintage plátno je prostě boží :-).

Nosíte a používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano. Nosím, vystavuju, zkouším, válím se. Nosím svoje trička, vystavuju si doma obrázky (to je takový malý sebemrskačský test – pokud mě ani po měsíci nerozčílí nebo neomrzí, je to dobré znamení :-)), zkouším pevnost tašek různě těžkými nákupy a velmi ráda se válím po lněných polštářích vlastní výroby.


Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
S mým mužem cestujeme. Jednou za rok, na měsíc a půl v době Vánoc a během ledna. Po zabalení poslední vánoční objednávky vypnu počítač, nacpeme batohy nejnutnějšími věcmi a letíme někam hodně daleko. Kostarika, Mexiko, Vietnam, Tanzanie… Ničeho se nebojíme. Jsme volní.

Jak vypadá váš ideální den?
Já si svoje ideální dny žiju teď skoro pořád. V září jsem si splnila sen a pronajala jsem si ateliér. Skvělé by bylo, kdyby se do mého perfektního dne vešla ještě hodina jógy nebo běhu, vietnamská polévka Phở Bo, návštěva mého malého synovce a takový den bych ještě ukončila večerem stráveným ve společnosti mého muže s lahví dobrého vína. Takže, jak se zdá, můj ideální den by měl mít alespoň 48 hodin, ale to je asi normální :-).

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Ateliér a Vánoce teď zaměstnávají moji mysl na plné obrátky, takže plán na příští týden je dokončit motivy s vánoční tematikou a dodělat už alespoň nějaké z vánočních zakázek. Pro příští rok pak mám v plánu na plno se věnovat tvorbě.