Textilní výtvarnici a milovnici přírodních materiálů Markétu už možná znáte blíže z medailonku na Fler TV. Je to ta, která pod značkou mimapaint vyrábí ručně malované textilní dekorace a doplňky. Můžete se spolehnout, že ve videu na sebe rozhodně neprozradila všechno a dnešní rozhovor proto stojí za přečtení...

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?

Jmenuji se Markéta, narodila jsem se, žiji a pracuji v Brně. Brno je na naše poměry město rozlohou veliké, já ale žiji na jeho samém kraji. Za námi jsou už jen pole, louky, lesy a kopce. A tak snad ani nejsem člověk městský. Zalesněné kopce jsou mi bližší než rušné lidnaté město. Možná proto, že část mých předků pochází z Vysočiny, kterou miluji. Mám krásné vzpomínky na prázdniny u babičky a dědečka. Babička se starala, aby nám nic nechybělo, a dědeček s námi chodil do lesa na houby, pouštět draky a taky nám nakreslil, o co jsme si se sestrou řekly. Lesy, jeleny a laně – ty kreslil nejčastěji. Většinou na starý balicí papír a tak je mi moc líto, že se z těchto kreseb nic nedochovalo. Dům babičky a dědečka měl taky půdu plnou věcí tajemných i obyčejných, které se v kouzelné proměňovaly. Třeba pytel se slídou. Malinkým okýnkem ve střeše procházel na půdu pruh světla. Rukama jsme nabíraly plné dlaně a rozhazovaly slídu do světla. Ta se nádherně třpytila a my jsme v tom blýskavém dešti poskakovaly…

První mé tvoření, na které mám vzpomínky, přišlo asi s nástupem do školy. V první třídě jsem měla skvělou paní učitelku Karlu Kašťákovou, která mé mamince poradila, aby mě dala do Lidové školy umění. A tak jsem pak po celou základní školu do "lidušky" chodila, a to moc ráda. Dnes mám už jen matnou, ale krásnou vzpomínku na grafičku a ilustrátorku paní Jarmilu Totuškovou, která nás učila a vedla.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ve výtvarném světě se mi zalíbilo a nechtěla jsem jej opustit. Rozhodla jsem se proto pro Střední průmyslovou školu textilní, obor textilní výtvarnictví. A to mi už zůstalo. Samozřejmě, že ne úplně jednoduše, ale přes nějaké ty kotrmelce, příkopy a srázy, za které jsem dnes ráda. Je těžké definovat čas, který věnuji tvorbě. Protože co je tvoření a co práce? Dlouho jsem si myslela, že pokud nedělám něco rukama, neplodím výrobky, tak to není práce. Dnes už to vidím jinak. Tvořím pořád a možná právě víc, když ruce nedělají nic. Myšlenky nemají pracovní dobu a nápady se klidně drze vkrádají do ranních snů a přicházejí, kdy se jim zachce. A když nepřicházejí, ruce realizují, co hlava vymyslela nebo co jí bylo vnuknuto, protože někdy je příval inspirace tak silný, že není možné, aby byl z tohoto světa. A za to děkuji.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Jako malá a pak i větší, jsem byla parádivá holka. A to v dobách před revolucí znamenalo tu a tam si něco spíchnout a vlastnoručně udělat, protože jaksi nic nebylo… Na maminčině šicím stroji jsem začala tajně šít na základní škole, ale vzpomínám, že už na prvním stupni jsem vyměnila sukni ručně ušitou z nějakých šátků za nábytek pro panenky. Vyráběla jsem taky hodně náušnice z moduritu, ale textil to vyhrál. Asi že se ráda dotýkám příjemných materiálů.


Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Typický průběh mě děsí. Pracuji spontánně, často bez předchozího plánování, a tak mě to baví. Ráda tvořím ze zbytků, kousků, kterých je mi líto vyhodit. Materiál si často sám říká o vhodné zpracování. Někdy jen tak skládám kousky látek a zkouším, jak se k sobě mají. Jindy potřebuji něco zespod hromady, ta se následně zřítí a já v tom chumlu najednou uvidím zajímavou souvislost, kterou bych marně sama vymýšlela. A pak mám pečlivě rozpracované návrhy a jasný cíl, ale při realizaci narazím na nějaký problém, který je ale zároveň i výzvou, a dojdu třeba spletitou cestou k něčemu krásnému. Nedávno jsem rozlila růžovou barvu. Nejdřív to vypadalo na pěknou pohromu, ale pak se mi ta skvrna tak zalíbila, že růžovou v mých posledních výrobcích nelze přehlédnout. Zkrátka tvoření je velké dobrodružství, bez kterého nemůžu být.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Popravdě s výsledkem své práce musím být především spokojená já sama. To, co potom případně předkládám k posouzení (spíš to bude chlubení), už vím, že bude přijato kladně :-).

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Moc ráda mám Elišku Kovandovou. Její keramika mi dělá společnost každý den. Elišku znám osobně z naší společné výstavy. Osobně znám ještě Zuzku Strakovou. Každému doporučuji aspoň jeden den u Zuzky a Lubiho na keramickém kurzu. Jejich svět se vám vryje pod kůži. Když ještě nebyl Fler a já maturovala, měla jsem příležitost seznámit se s paní Janou Kubínovou (blueprint). Seznámila mě s technikou modrotisku, kterou jsem potřebovala k realizaci své praktické maturity.
Další tvůrce sice neznám osobně, ale jsou mi nějak blízcí – VeronikaArt, vrajovi, drevula, Jana Minaříková, Cetky, Michaela Gorcová, Bohouša, FF design, UNLIMITED DESIGN, Jou Jou, juteuse, zuza.takacs, mari.bou, Yo_Soy, Pinoženka, Makča, mi.ui, Amélka, doux, Corazón, atelier.ap, lind, LucieVV, TYFORMY, heda design, Loris, Tana, urbir, mihulli, Linda Kaplanová, terej a spousta dalších.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
No to je těžké, dát jednomu přednost. Snad by to mohl být ubrus Nevěsta. Vznikl docela nedávno a mám z něj prostě radost :-).

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Své výrobky používám hojně.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Teď na jaře věnuju hodně času zahradě. Každý den očima povytahuju semínka ze země a pozoruju, co rozkvetlo, odkvetlo, povyrostlo a tak.

Jak vypadá váš ideální den?
Takový ideální den může mít mnoho podob, ale vlastně se ani nemusí dít něco zářného a famózního. Stačí si uvědomit svoji existenci tady, v reálném čase, a vše prožívat naplno. Je to někdy hodně těžké, ale když se to podaří, když to pocítím, jsem šťastná.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Nevím, zda zrovna příští týden, ale jistě brzy pojedu do Prahy na výstavu Bohuslava Reynka. Do budoucna bych se ráda více věnovala grafické tvorbě.