Pokud jste toho o výrobě keramiky dosud moc nevěděli, po přečtení rozhovoru s Lavender se to pravděpodobně změní. Detailně vás totiž zasvětí do všech tajů své práce a především krásného koníčku, od nápadu až po balení hotových výrobků. Tak schválně, při kolika stupních se keramika peče? :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Pavla, je mi 35 let, jsem šťastnou manželkou, hrdou mamkou dvou úžasných dětí (Dana 7 a Valérie 9 let) a pyšnou paničkou naší výstavní stafordky Terry. Všichni společně žijeme v domečku, který si vlastními silami neustále budujeme a zútulňujeme, občas něco vybouráme, pak to o kus dál zazdíme a hlavně se nenudíme :-). Pak je tu naše velká zahrada, která už za těch pár let taky prošla nemalou změnou a ne jednou. A pak tu s námi žije kvásek, který pravidelně krmím, za to je mi odměnou výborný domácí kváskový chléb. Ano, ráda vařím, peču, experimentuju a to už nemá ke keramice daleko :-).

Jak jste se dostala k tvoření?
No to bych se musela vrátit asi tak o 30 let zpátky, kdy jsem každé Vánoce měla pocit, že musím každého člena rodiny obdarovat nějakým ručně vyhotoveným dárkem. Takže jsem tvořila a tvořila a měla tak pocit, že to jsou strašně „praktické a důležité“ dary a že se všem musí líbit! Podotýkám, že mi bylo asi tak šest let. Později jsem vyměnila papír a nůžky za jehlice a háček. Díky mojí trpělivé babičce jsem záhy pochopila, jak si něco uplést, uháčkovat nebo třeba vyšít ubrus. V deseti letech jsem měla šatník plný svých ručně pletených svetrů, sice prapodivných tvarů, ale mých :-). A jak roky běžely, tak se začínaly objevovat i jiné techniky: decoupage, pletení z pedigu, drátování, mozaiky… Nic mě ale nevzalo tak u srdce, jako keramika. Věděla jsem, že při mé práci v kanceláři by to mohla být přesně „relax-činnost“ pro mě, ale nevěděla jsem, jak se ke keramice dostat. Až narozením mé dcery mě to napadlo! Počkala jsem skoro tři roky a pak jsme se přihlásily do keramického kroužku, který vedl Dům dětí a mládeže. Konečně jsem mohla držet v ruce hlínu a něco z ní tvořit. Jenže nápadů bylo strašně moc a jedna hodina týdně na ně absolutně nestačila. Nosila jsem si tedy hlínu i domů a tvořila nepřetržitě všude, kde se dalo. Hlavně na kuchyňské lince, to šlo i vaření stranou, hlavně, že byly nové misky a konvičky a hrnečky… i když do nich občas nebylo co dát :-).

No a to byl možná jeden z důvodů, proč mi manžel věnoval ve sklepě největší místnost - moji budoucí keramickou dílnu, kterou jsme společnými silami zrekonstruovali, vybavili a zútulnili. No a od té doby skoro v dílně bydlím :-).

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Dokud jsem si tvořila pro radost, pro sebe a pro své blízké, tak to byl můj velký občasný koníček. Až Fler rozhodnul o mém osudu. Vystavila jsem pár věcí, které se záhy hned prodaly, a pro mě to byl rozhodující okamžik, kdy jsem si řekla, že už se po mateřské do firmy jako účetní nevrátím. Představa, že si budu organizovat svůj čas, dělat, co mě baví a jen když budu chtít, byla velmi lákavá, a tak jsem se stala OSVČkou. Teď se tomu musím s odstupem času trochu smát, protože při otázce „kolik tomu věnuji času,“ se pořád nějak nemůžu dopočítat. Takže to shrnu a odpovídám: Všechen… když ho zrovna trochu neukradnu pro rodinu nebo pro jinou důležitou práci v domě či na zahradě. Neznám už léta volný víkend, volný večer, práce v dopoledních hodinách, kdy jsou děti ve škole, je pro mě samozřejmostí. Dodržování termínů dodání, které u výrobků uvádím, je pro mě prioritní, takže jakmile přijde objednávka, odebírám se o patro níže a vyrábím i mimo tzv. pracovní dobu. Tím, že je keramika zdlouhavý proces, nemám jinou možnost. Až když danou věc vyrobím, mám teprve čisté svědomí, že dobu dodání stihnu. Pak musím přičíst dobu na sušení, což trvá týden, někdy i 10 dní. A to je někdy dost stresující čas, protože kdyby schnul výrobek rychleji, tak se může stát, že praskne, což už se mi nejednou stalo. Uschlý výrobek zabrousím a dávám do pece. Tak to ale musím udělat s dalšími x výrobky, abych při pálení pec maximálně využila.

Když mám pocit, že už je pec dostatečně „našťouchlá“, tak pálím. To trvá 12 hodin a dalších 12 hodin pec uzavřená chladne. Když celou várku vyložím, tak ji musím taky celou naglazovat, nabarvit, zatřít oxidy a zase je vymýt, a poté znova vyrovnat do pece a znova pálit. Tentokrát už pec jede na skoro 1200 stupňů a do poslední chvíle nevíte, jaký bude výsledek. Tím to ale nekončí. To, co následuje, už každý z nás prodejců na Fleru dobře zná. Nafotit, vystavit, vyřídit objednávku, zabalit… možná bych se u balení keramiky trošku pozastavila, protože nevím, jak ostatní keramici, ale pro mě je to fyzicky i časově ta nejnáročnější fáze prodeje on-line. Krabice, noviny a skartovaný papír shání celá rodina, na mně je pak to nejdůležitější, všechno velmi dobře zabalit, utemovat, podestlat, nadestlat, více výrobků v krabici zabezpečit tak, aby se žádný nedotýkal toho druhého, třetího, šestého… což jsou mnohdy hodiny prolitého potu. To všechno pak ale vyšumí a nastává úleva, když mi přijde velmi kladné hodnocení za výrobky, a není opomenuto ani to, že balík došel bez jediné újmy pečlivě zabalen.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Poté, co jsme zařídili moji dílnu v domečku, nakoupili materiál a hlavně pec, tak už nám bohužel nezbylo na hrnčířský kruh. Z toho důvodu dělám pouze netočenou keramiku, jinými slovy – modeluji, plátuji, mačkám do forem. A teď jsem ráda, že na kruh nezbylo, protože tato technika mi přijde z pohledu keramika mnohem kreativnější. Z pohledu nakupujícího jdu a ráda si třeba vytočený hrneček koupím. Když jsem s keramikou začínala, tak jsem dost často používala glazury, které mě ale zas tak moc neoslovily, nikdy to nesplňovalo moje očekávání a na techniku, kterou jsem používala, se to ani nehodilo. Až postupem času jsem objevila oxidy a engoby, a to bylo přesně to, co mojí keramice sedlo a tím se i můj styl ustálil. Teď už se nebojím říci, že když někdo někde moji keramiku vidí, tak už nejspíš tuší, od koho je :-).

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Základem je mít vlastní styl a hlavně svůj nápad! To jsou dvě věci, které jsou pro tvoření čehokoliv velmi podstatné. Jsem docela praktický člověk, a tak se snažím, aby i moje keramika byla praktická, aby každému více sloužila, než někde překážela. Zaměřila jsem se tedy hlavně na květináče, truhlíky, krmítka, pítka, poštovní schránky, ale i na různé mísy a tácy. Vycházím především z vlastních potřeb. Upeču třeba štrůdl a zjistím, že ho nemám na co pořádně naservírovat a hned je nápad na světě. „Chtělo by to vyrobit tác na štrůdl!“ Takže vymyslím tvar, provedení, a pak už si jen hraji s designem. Takový tác můžu pak udělat na sto různých způsobů. Další nápad třeba vznikne při pohledu z mé dílny na vrata našich sousedů, kteří mají dlouhá léta na brance novinovou schránku uříznutou z patníku. Je to tak hrozné, ale pro mě inspirující. Nápad na výrobek tedy mám, teď už ho jen doladit technicky, vyladit detaily, a hned vypadá schránka z keramiky na brance veseleji a ještě k tomu prakticky, když se z ní dozvíte jméno majitele a číslo domu :-). Stejné je to i s květináči, truhlíky a tak dále. Pak jsou ale věci, které mě napadnou z čista jasna a hlavně v noci, což v pozdních nočních hodinách, kdy uléhám, není zrovna ideální, protože ráno už nic nevím :-). No a v neposlední řadě nesmím zapomenout ani na své zákazníky, protože někdy i oni sami jsou tvůrci mých věcí. Chtěli by zhotovit něco, co jsem nikdy nedělala, ale beru to jako velkou výzvu, začnu o tom přemýšlet, vymyslím, co by se dalo a nedalo, dám tomu svůj rukopis, a najednou je na světě nová věc, která je třeba inspirací pro další dílo. Všechny své nápady nosím v hlavě. Nikdy si nic nepoznamenávám, nic nenačrtávám, nic nemaluji. Prostě si vezmu hroudu hlíny a tvořím. A to je na tom to krásné, kreativní. Je to ale práce, která vás musí bavit, hodně bavit, protože jsou i dny, kdy už melu opravdu z posledního, a to si pak říkám, že bych se nejraději vrátila do účtárny, kde bych měla stálý plat a pracovní dobu „od – do“. Ruce bych neměla jak smirkový papír, při práci bych mohla sedět, oblékla bych si i něco kulturnějšího než jen tepláky, na kterých vidíte mé oblíbené barvy engob s občas visící zaschlou hlínou. A když by mě náhodou bolely záda, jako bolí teď, a pořád, tak bych i možná měla čas zajít si na masáž. Ale protože mě to pořád baví a naplňuje, tak se nevzdávám, to horší potlačím a z toho lepšího těžím. :-)

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Tím, že nemám žádné náčrtky ani poznámky, tak předem s nikým své výrobky nekonzultuji. Manžel občas vidí až výrobky hotové, které obdivně prohlíží. Děti se občas v dílně při výrobě objeví, a to mi pak jen stačí jejich výkřiky „jůůůůů, jéééé, to je krásný…“. Občas testuji své výrobky na našich návštěvách, když mi třeba pochválí květináč na okně nebo mísu na stole. A pak jsou to hlavně mí zákazníci, od kterých mám zpětnou vazbu, a právě to jejich nadšení a obdiv jsou pro mě velmi důležité.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Těch je spousta :-). Ale abych přeci jen někoho jmenovala, tak bych určitě nechtěla opomenout Pavlu Mikovou. Dodnes je pro mě velkou záhadou její práce. To, že vyfoukne skleněnou lahev, bych ještě pochopila, ale že do ní dokáže vyfouknout třeba loď nebo svatebčany nebo cokoliv, a ještě k tomu barevně, to je pro mě alfou a omegou a hrozně jí fandím. Možná s ní uděláte někdy taky rozhovor, kde se to třeba konečně dozvím :-). Pak bych ráda jmenovala TATE, která šije úžasné sukýnky - nejedna mi visí v šatníku a jinou už nechci!!! Pak bych určitě nechtěla opomenout Kočidu – ta je pro mě především sochař-keramik. Nejedna její panenka mi zdobí parapet u nás v domečku, její práce je naprosto úžasná! A pak tu jsou tvůrci, kteří mi jsou svou prací moc blízcí, od kterých už taky něco vlastním. Řekla bych „můj styl“ a těmi jsou Metudka, Kurkova p, Tenkovar, ha.sla, Venkovský styl, Lenka včelka a Rozmarynka, kterou znám osobně a od které mám dva úžasné obrázky, které zdobí pokoj mé dcery.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Pro mě je každý nový výrobek, který zrovna vymyslím a vyrobím, ten NEJ do doby, než se mi okouká a zase přijde nový :-). Ale pyšná jsem na svoje šnečí bylinkové zápichy, které se motivem do zahrádky moc hodí, a taky na květináč na noze, který jsem dlouho vymýšlela technicky. V zahradě vypadá úžasně a hlavně si ho můžete dát do libovolné výšky jen pomocí nějaké násady či kůlu.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Asi bych řekla, že spíše ta kovářova kobyla. Ale asi to tak má každý, kdo něco tvoří. Kdybych si měla nechávat všechno, co vymyslím a vyrobím, tak už bydlíme před domem :-). Ale občas, když něco při sušení keramiky uspíším a ono mi to následně někde praskne, tak zajásám (nesmí to být ale často!). Tím se to stává neprodejným a mně to tak zůstává doma. Takže něco se mi za ta léta už nastřádalo :-).

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když pominu práce na zahradě, tak to jsou míčové sporty. Do mých 16 let to byla házená, kterou jsem závodně hrála. Teď už vše provozuji jen rekreačně, ale přesto pravidelně. Každý týden se scházíme s přáteli na volejbal, na který se vždy tak těším, že i zakázky musí počkat :-). V zimě to jsou jak sjezdovky, tak běžky, které si oblíbily i naše děti. Pak procházky s naším psem, kde si zas protáhnu i jiné svaly než jen ty, co používám při práci, a dokonale si pročistím hlavu. Dále bych jmenovala i to, když každé odpoledne rozvážím děti po trénincích a můžu tak sledovat, jak se ve všem zlepšují. Oba hrají házenou, dcera ještě k tomu závodně plave a syn hraje tenis. Pak bych možná zmínila, že o zimních večerech ráda pletu nebo háčkuju u rozpáleného krbu, to je pro mě velký relax - a hlavně je to vsedě! Což po náročném denním maratonu oceňuji :-). No a pak bych určitě nechtěla opomenout naše dovolené, které si pečlivě vybíráme.

Rádi jezdíme na Lipno, kde máme plachetnici, milujeme Francii, kam se jezdíme plavit po řekách a kanálech na motorových lodích. A letos jsme našli zalíbení i v Anglii, kde jsme pluli v oblasti Norfolk Broads po stopách Artura Ransomeho. Máme rádi spíše aktivní dovolené s poznáváním nových míst a místních zvyků. A právě všude tam také čerpám inspiraci pro svoji další tvorbu.

Jak vypadá váš ideální den?
Ráno vstanu a zjistím, že už jsou děti v pořádku ve škole s hotovou svačinou, vyčištěnými zuby, se vším, co do aktovky patří, a bez toho, co tam absolutně nepatří… Obejdu dům a zjistím, že tři koše prádla jsou vyžehlené, všude je utřený prach, prádlo vyprané, vytřený celý dům, vyvenčený a nakrmený pes, v dílně všechny zakázky dodělány, všechny balíky odeslány, zahrada v přijatelném stavu. A teprve potom si uvařím kávu, zalezu pod duchnu a celý den budu s čistým svědomím dočítat rozečtené knížky, které se hromadí na mém nočním stolku už několik let! Až takový den nastane, budu vás informovat :-).

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Jsem typ člověka, který neplánuje, ale vzhledem k tomu, že se blíží Vánoce, tak bych už konečně ráda stihla nějaké vánoční kousky. Ale to si říkám už 4 roky, že s nimi začnu už v létě, a nikdy to nestihnu. Tak se nechte překvapit, sama nevím. A příští rok? Když budu mít pořád nové nápady a zákazníků bude stále dost, tak se budu keramice věnovat, jak to jen půjde. A až to nepůjde, tak vyměním tepláky za kostým a vrátím se do kanceláře :-).