Máte chvilku? Pokud ano, pojďte se nechat na chvíli strhnout spontánními odpověďmi a nakažlivým optimismem. V dnešním rozhovoru ho vyzařuje Katka, která na Fleru prodává pod značkou Katy Yaksha.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Taky máte vždycky v hlavě tak pěkně prázdno, když vám někdo položí podobnou otázku? Ono mluvit o druhých nebo jim třeba dobře radit, tak to by mi šlo výborně! Ale mluvit o sobě… To je trochu ošemetné. Člověk má pocit (nebo nás tak vychovali), že by o sobě neměl příliš mluvit, aby nevypadal před cizími jako sobec. Ale na druhou stranu, prý už když mi byly 3 roky (nepamatuju se), lezla jsem všude, kde se dalo na vyvýšená místa, aby mě bylo vidět a slyšet. Tak já nevím. Asi se mě ta výchova zas až tolik nedotkla.
Maminka už si zvykla, že nikdy nebudu normální, že nikdy nebudu nosit kostýmky… Že když se potkám se svojí stejně starou (mladou) sestřenicí třeba i v Praze na rušné ulici, vítáme se stejným způsobem, jako když nám bylo 10, a tu sestřenici zase vůbec nepřekvapí, když jí pošlu zprávu od své první ranní kávy někdy po poledni…
Můj taťka se mě jednou v mém prvním butiku zeptal, čím se teda budu živit, a o pár let později zase spontánně prohlásil, že si stejně s mým přítelem jednou pořídíme maringotku a budeme se živit šamanismem. Tak je to.
Život je pro mě fantazií, hrou, barvami, humorem, výzvami, překvapením, zázraky, tancem, svobodou, neomezenou představivostí, lehkostí, smíchem, láskou… Mám ho ráda. A omlouvám se, neumím psát stručně.

Jak jste se dostala k tvoření?
K tvoření jsem se dostala tak nějak přirozeně. U nás doma se tvořilo odjakživa. Zvířátka z kaštanů, originální nábytek, futuristické účesy a lá hrnec… O něco více slušivé oblečky z důvodů: a) že v krámech nic nebylo, b) když už bylo, tak na to zase nebylo, c) u tvoření bylo vždycky dobře.
Jak to bývá v pohádkách a protože jsem si to přála a byla jsem hodná, jednoho dne jsem otevřela svůj první butik. Šít jsem moc neuměla, látkám nerozuměla, ale měla jsem nápady a byla jsem z té naskytnuté příležitosti doslova ze dne na den tak nadšená, že se mi podařilo nadchnout i maminku, která do toho šla se mnou (chudák jako švadlena a prodavačka v jedné osobě), sestru, která pomohla, a bratra i taťku, kteří mě podpořili. A tak jsem před 8 lety naprosto změnila svůj dosavadní život a otevřela příběh o Katy Yaksha… Neboli přes sedmero řek a sedmero hor… A také o tom, jak věřit ve své sny a že poslouchat srdce místo logiky se vyplácí. Nemám uměleckou školu, měl ze mě být ekonom či chladná manažerka, ale vidíte, srdce člověk neoklame!

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano. A hned tu musím napsat, že za to moc vděčím i Fleru. Dává mi možnost, aby moje oblečení vidělo plno žen (a mužů těch žen) na tolika místech najednou! Stará se o to, aby všechno dobře technicky šlapalo, aby o nás všech, co tady vystavujeme, bylo slyšet, zkrátka dobrá práce! Moc dobrá, velký dík!
Tvorbě věnuju tolik času, kolik je zrovna třeba. Vždycky mě děsila představa, že až budu velká, budu chodit do práce. Na jedno místo, ve stejnou dobu. Naštěstí jsem ještě nevyrostla. Baví mě kreslit, když mě něco napadne. Většinou je toho hodně najednou. Pak zase nic. Pak zase přijde chuť z těch malůvek vyrobit střihy a většinou u těch střihů už sílí nadšení a zvědavost, jak moc se ta hotová věc bude podobat té, co jsem „tenkrát“ viděla ve své hlavě, třeba někde na procházce, v kavárně, na pláži… A mám takovou radost, když jsou potom hotové šaty přesně takové, jaké měly být! To si nedovedete představit!

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Ono je toho víc, co u mě vyhrálo, jen se to tolik neprojevuje navenek. Ale tenhle rok s tím něco udělám. Řekla bych, že my s bohémskou duší nedovedeme setrvat u jedné věci. Potřebujeme pořád nové zdroje inspirace, a tak když děláme víc věcí najednou, nějak se ty věci inspirují navzájem, a tak je v tom nakonec i jakýsi chaotický pořádek a takový ten vnitřní neklid na chvíli ustane… Ale jen na chvíli.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Ono to asi nejde popsat jako typický průběh. Má se to tak, že každý průběh je unikátní. Každá věc nebo každá „kolekce“ (nerada používám slovo „kolekce“, ale občas musím) mají svůj život, příběh. Některá se narodí hodně rychle, spontánně. Některé předchází delší seznamování, osahávání… Některá musí ještě dozrát v „inkubátoru“, protože jí něco chybí… Netvořím na rok dopředu, ani na půl roku.
Nedávno se mě paní v dílně zeptala, co budeme mít dalšího teď na jaro. A pak se zarazila, usmála se a spíš sama pro sebe si odpověděla: „Já vim, vždyť ani vy sama to ještě nevíte… Až to přijde…“ A ono když to pak „přijde“, tak to jde rychle. Když dělám věci od srdce, nestačím se divit, jak rychle se mi dějí pod rukama. To třeba vznikne nápad na jedny šaty, nějaký malý detail… Začnu ho kreslit, a než mi stačí vychladnout kafe, tužka už si začne žít svým vlastním životem a já jen tiše přihlížím, abych ji nevyrušila… Jaro se blíží, doufám, že „to přijde brzo“!

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Zkusím to stručně. Aspoň jednu otázku. Tak tedy, když jsou hotové nové vzorky, jsem nervózní a nedoporučuju nikomu na mě mluvit v době, kdy si je nesu na vyzkoušení. Nejdřív přichází na řadu můj názor (vidíte, sobec). Když všechno dopodrobna prozkoumám, jak to sedí, jak moc se realita podobá mojí vizi, pak nadšeně pobíhám po pokoji a jsem moc ráda, když mi přítel, který už nastavuje podmínky k focení, výtvory pochválí.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Robert Gaviota, nádherné fotky a také fotky, podle kterých se v našem obchůdku na Fleru dobře nakupuje, díky za skvělou práci! Pohádkové výtvory Brida, kouzelné háčkované myšky NaHáčku, magickou Fairies Factory, jógové Ahora Aqui, nedávno objevené krabičky od vank, minimalistické Jara Design, plná fantazie yaxitaxi, úžasná Lusinda… Celý Fler je jako nádherná louka plná voňavých květin, nemůžu se vynadívat...

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Novinka, moje literární dílko na cestě. Netypický model zhotovený bez jehel a nití. Vztahuje se k otázce, jaká technika mě zaujala a mojí odpovědi, že je jich víc a že letos s tím opravdu něco udělám. Moc mě baví psát o běžných jevech, jako jsou radost, přátelství, smích, západ slunce, kafé, vnitřní síla, nadšení, sny… A mám velkou radost, když to psaní šíří tu radost dál.

Nosíte své výrobky nebo jste kovářova kobyla?
Nosím.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Procházkám, pozorování, vysedávání na slunci i v zimě, kavárenskému povalečství, psaní, józe, plážovému povalečství, cestám, čtení, kinu, tomu šamanismu… Ale vlastně často i zároveň tvořím. Ono to moc nejde oddělit, jak už pochopil i můj přítel, který to kdysi oddělit chtěl. Neznal, co je to žít vedle bohéma (napsáno ve 3.50 ráno, kdy normální lidi už přeci dávno spí).

Jak vypadá váš ideální den?
Přála bych si, aby tak vypadal každý můj… Když si vychutnávám každý okamžik a jsem za něj ráda, že je zrovna tak, jak je. A taky, když ho celý až do noci strávím na Es Trenc, krásná přírodní pláž na Mallorce…

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Tvořit, žít a být každým okamžikem s radostí.