Polovinu prázdnin máme za sebou, což je trochu smutné, ale zrovna tak polovinu prázdnin máme ještě před sebou, což je hodně veselé. :) Asi jste si všimli, že o prázdninách nevydáváme naše pravidelné pohádky. Je doba dovolených, všechny jsme rozlétané... Ale pojďte se se mnou podívat, jak vůbec tyto pohádky vznikají a potěšit se vyprávěním životních příběhů našich pohádkových ilustrátorek. Děvčata z Fler klubu Pohádková ilustrace je nachystala speciálně pro nás :)

♥ ♥ ♥

Snažím se do příběhu dostat něhu, napětí i překvapení

marketa.jungova

První pohádky jsem začala psát, když jsem se před 18 lety odstěhovala z malebného městečka Františkovy Lázně do Prahy. Bylo mi 20 let a chtěla jsem „do světa“. Ze všeho jsem byla vyjukaná. Moje první práce, nové bydlení, noví kolegové a přátelé, nová škola…

Když jsem absolvovala denní přítok informací a podnětů, zjistila jsem, že mi hlava jede naplno, že se potřebuji nějak odreagovat a nemyslet na realitu. Už cestou v metru jsem se nořila do své fantazie a bavila se vymýšlením pohádek. Doma po večerech jsem je pak dávala na papír a ukládala do pomyslného šuplíku na pozdější využití. Mezitím jsem se asi pětkrát přestěhovala, na pohádky skoro zapomněla a začala se věnovat nejrůznějším jiným tvůrčím činnostem, především háčkování a malování. 

V roce 2010 jsem poznala Fler. Byl to pro mě tenkrát životní objev. Hned jsem si založila profil a tak trochu živelně začala prodávat. Teď mám už prodejní profily čtyři a mám výčitky, že se nedokážu ustálit jen na jedné kreativní činnosti. Podle toho pak také vypadá můj pracovní kout. A tu spoustu klubíček a látek uložených ve skříni ani nefotím.

Fler naštěstí fandí jak profesionálním umělcům, tak nadšeným amatérům. Dává šanci začátečníkům a podporuje dobré nápady. Když jsem si to jednoho dne uvědomila, vzpomněla jsem si na své pohádky. A protože jsem tou dobou navštěvovala kurzy akvarelu a ilustrace, napadlo mě ilustrovat svá vlastní dílka a zveřejňovat je na Fleru v rámci blogu. Pak jsem si ale jen tak mimoděk listovala stránkou s kluby, které na Fleru působí. Jeden se mi zalíbil a já jsem se tam přihlásila. Jenže ouha! Nebyla jsem přijata, protože jsem asi tak úplně nesplňovala podmínky. To se ví, že mě to trochu mrzelo. V hlavě mi ale bleskl nápad, a protože jsem impulzivní, hned jsem ho realizovala a založila jsem si klub vlastní. Klub Pohádková ilustrace. Napsala jsem krátký popisek do zaměření klubu a čekala, co se bude dít. Myslela jsem, že nic moc. Ale brzy se mi přihlásila první členka, Ála z Taškárny. Jejda, co teď? Pomyslela jsem si. Jak jsem klub založila impulzivně, tak jsem neměla nic moc promyšlené. A první člen už čekal na nějakou klubovou aktivitu. Uff.

Koukla jsem tedy na ty moje staré pohádky a zjistila jsem, že jsou „pitomé“. Byl podzim a na to roční období se hodila jen pohádka Jak se lístek bál spadnout ze stromu, ale končila dost neuspokojivě. Lístek spadnul, sice si to padání hodně užil, jak byl lehoučký, krásně se proháněl vzduchem, ale když dopadnul, tak už jen ležel, a všem muselo být jasné, že dříve či později prostě zetlí. Uznejte, to se nedalo použít. Tak jsem začala pohádku upravovat a přišla jsem na to, že když nechám spadnout ze stromu kaštánka, tak to bude mít mnohem hlubší poselství. Vždyť kaštánek má šanci se zase vrátit do života v podobě mohutného stromu. A takto jsem postupně musela opravit snad všechny původní pohádky.

Do klubu se začaly hlásit další členky a některé jsem oslovila i sama. Když to vypadalo, že první pohádka má už dost ilustrací, oslovila jsem Helenu, která tvoří FlerMAG, a napsala jí o našem společném projektu. Její odpověď mě naprosto dostala. Nabídla nám uveřejnění pohádky každou první neděli v měsíci, a dokonce přidala překvapení, o kterém jsem ani já nevěděla. První pohádku, a pak ještě nějaké další, sama namluvila. Úžasné!

Nápady a inspiraci chodím hledat do přírody. Při chůzi mezi stromy nebo při práci na zahrádce se mi nejlépe přemýšlí. Když sypu ptáčkům, koukám na čmeláky do slunečnice nebo třeba trhám jahody, napadají mě nové a nové náměty na pohádky. Někdy mi to v hlavě dost šrotuje, než vymyslím, jak příběh správně vystavět, aby měl nějakou logiku a byl uvěřitelný, i když píšu o nerealistických jevech. Snažím se do příběhu dostat něhu, napětí i překvapení.

V klubu jsme si vytvořily krásné prostředí důvěry a laskavosti. Myslím, že se všechny těšíme na obrázky těch druhých a podporujeme se. Chtěla bych poděkovat všem klubovým kamarádkám za obohacující spolupráci, čtenářům a čtenářkám za přízeň a milé komentáře, Fleru za to, že vytváří příležitosti pro talentované lidi a úžasnému Fler klubu Nestejní za to, že mě nepřijali.

♥ ♥ ♥

Každý obrázek je skvělá příležitost se něco nového naučit

Ajeejee

Vystudovala jsem učitelství výtvarné výchovy a psychologie, pracovala jako grafický designer, byla na dvou mateřských a jako ilustrátorka se živím vlastně teprve krátce. Malovat pro děti mě ale bavilo vždycky. A tak když na mě na Fleru vykoukla skupinka Pohádkové ilustrace, byla jsem nadšená, že se k ní můžu připojit a mít možnost se každý měsíc podílet na ilustrování jednoho milého příběhu. Hned ten první o Kaštánku, co se bál spadnout, byl krásný a na něm vám ukážu, jak u Ajeejee vznikají obrázky.

Markétinu pohádku si vždycky přečtu několikrát, pak zavřu oči, představuji si ji a hledám TEN okamžik, který bych mohla namalovat. Často je jich víc, a tak vybírám třeba i podle toho, jestli ten kousek už někdo z naší skupinky nenamaloval, nebo jestli na svůj obrázek ještě čeká. Mám ráda ilustrace, na kterých se mezi postavami něco děje, vypráví příběh spolu s textem a třeba z něj odhalí i něco navíc, srozumitelně i pro ty nejmenší čtenáře. Když takovou scénu pro sebe v příběhu objevím, pustím se do skicování. Dřív jsem vše skicovala tužkou na papír, gumovala, překreslovala, zase gumovala a hledala ty správné tvary. Teď čím dál častěji využívám i ke skicování počítač – tedy tablet a pero – taky v něm črtám, gumuju, přesouvám, měním kompozici, ale je to o dost pohodlnější a hlavně rychlejší.

U skicování si udělám pohodlí, často na gauči v obýváku. Poočku sleduju oblíbený seriál (Přátelé jsou tutovka), poslouchám písničky (kapely z konce 20. století :)) nebo naše holky, jak si vedle mě hrají a sem tam přijdou nakouknout, co to mamka zase tvoří.

Často je první fází neuvěřitelná čmáranice, ze které se výsledná skica postupně klube. Když je na světě, nechám ji chvíli odpočinout, potom ji zkouknu novýma očima a když jsem s ní pořád spokojená, začnu ji vektorizovat. Ty pro Ajeejee typické linky kreslím perem, tužkou a jinými nástroji v Illustratoru. A tak vlastně vznikají všechny ajeejovské omalovánky. U těchhle pohádkových obrázků ale linkami tvorba nekončí, protože je i vybarvuji a náramně se při tom vyřádím. Hledám nejlepší barevné kombinace, zkouším nové postupy, objevuji – každý obrázek je skvělá příležitost se něco nového naučit.

To už ale sedím u stolu – ve svém pracovním koutku, který je sice jen malý, ale mám tam všechno, co kromě tabletu potřebuji – zásuvku, klávesnici a docela i klídek. Jen má, podobně jakou spousta jiných pracovních koutků, takovou podivuhodnou vlastnost - neuvěřitelně rychle se mění ze spořádaně minimalistického, přes klasicky pracovně neuspořádaný až k téměř totálně zaplavenému desítkami papírů, ústřižků, tužek a notýsků, knoflíků, bavlnek, nití … Zaleží na tom, co na něm kromě Ajeejee zrovna tvořím.

Barvy obrázku dodávám ve Photoshopu. Měním je, ladím, stínuji, přidávám světla, strukturu... hrála bych si s ním asi dlouho, aby byl prostě dokonalý, ale naštěstí je tu termín, do kterého má být obrázek hotový – a tak ho odesílám skupince, kde se připojí k ostatním. A pak už se těším na TU správnou neděli v měsíci, kdy popolední pohádka vyjde ve FlerMagu. Sdílím ji, kde se dá, aby si ji mohlo přečíst a poslechnout co nejvíc malých i velkých milovníků pohádek. A mezitím už dumám nad obrázkem do další pohádky. Někdy obrázek stihnu a někdy to časově nevyjde, o to víc si vážím všech, kdo se do skupinky zapojili a pravidelně čtenáře magazínu těší svými výtvory. Je parádní být součástí. Moc díky.

 ♥ ♥ ♥

Pokud se při kreslení já sama chichotám, pak věřím, že to bude bavit i ostatní

 luciemouchova

Jsem vystudovaná grafická designérka, tedy až na druhý pokus. V Čechách jsem studovala ekonomii v podstatě z povinnosti, abych měla na něco papír. Ale když jsem se přestěhovala do Skotska, tak jsem při odpolední manuální práci v továrně - ano, vysoká škola mi otevřela dveře až do továrny :) - měla čas dostudovat si i to, co mě vždy zajímalo. Při studiu mě velmi ovlivnila moje učitelka umění, která je naprosto zapálená do dětské ilustrace, a tento zápal přenesla i na mě.

Vždycky mě bavila koláž a jakákoli práce s papírem, i když nejsem zrovna dvakrát zručná. Ale na mateřské dovolené nebyl čas si vystřihovat, a tak jsem začala kreslit digitálně. To jsem mohla dělat i vedle spícího dítěte.

Kreslím na iPadu Pro a mým pracovním stolem je pohovka, postel, občas kavárna nebo v létě zahrada. Ilustraci většinou začínám skicou, kterou si rychle načrtnu a překresluju ji, dokud netrefím přesně to, jak by měly postavy (zvířata) vypadat a jaká kompozice (umístění postav-objektů) je nejzajímavější. Je vtipné zjišťovat, že vlastně přesně nevím, kolik prstů má žába a jak vypadá zadní noha kance. Naštěstí v dobách Googlu je to jen drobný zádrhel.

Pak vyberu barevnou paletu a rozhodnu se pro styl (viditelně digitální nebo spíš tužka prosvítající pod křídou. I toho se dá vcelku dobře docílit digitální kresbou).

Z pohádky si většinou vybírám scénu plnou pohybu a nějaké akce. Takové mi přijdou na příběhu zajímavé. Pokud kreslím nějaký příběh celý, tak si stránku po stránce skicuju na kousky papíru tak, aby na sebe kompozice hezky navazovala a aby nebyla nudná/opakující se.

Pro mě je vždy důležité, aby scéna nepůsobila staticky a abych k danému příběhu mou ilustrací něco vlastního přidala, ale jemně, tak aby to příběh nenarušilo.

Jinak pokud kreslím své vlastní ilustrace, tak tam je pro mě důležitá určitá lehkost a nadsázka, pokud se při kreslení já sama chichotám, pak věřím, že to bude bavit i ostatní.

A poznámka pod čarou, grafický design jsem začala studovat, až když mi bylo 33 let, školu jsem ukončila v 37 letech, tzn. nikdy není pozdě :)

 ♥ ♥ ♥

Jsem trochu takový obrázkový "hujer"

Nedělní malířka

Když mi Markéta nabídla, zda bych chtěla spolu s dalšími tvůrkyněmi ilustrovat její pohádky, neváhala jsem. Mé vnitřní dítě a mé dospělé redaktorské já zajásaly. Každý Markétin příběh mě náramně baví, o čemž svědčí nejspíše i to, že jsem trochu takový obrázkový "hujer", protože doposud jsem vytvořila k 8 textům 17 původních ilustrací, jež byly ve FlerMAGu publikovány. Ale říkám si, že naše laskavá šéfová by mě jistě v mém tvůrčím řádění v případě potřeby zkrotila. Tímto jí tedy děkuji za příležitost a podporu a všem přítelkyním z klubu za kreativní společnost.

Než se pustím do fyzické tvorby obrázku k nedělní pohádce, nejprve si text několikrát pročtu a pak příběh odložím na den dva do své hlavy i srdce a vyčkám, které místo si mě přitáhne. V případě pohádky o datlovi jsem se nějak intuitivně vyhnula všem opeřencům a zaujaly mě verše o stromech v nesnázích. Rýmy v textu pro děti mají své kouzlo! V hlavě se mi začíná objevovat obraz listnáče s tváří důstojného starého pána, jak po něm lezou poněkud rozjívení mravenci v důsledku datlovy zanedbané péče. Myslím, že to je ono! Napadne mě, že mám kdesi v knihovně pidivydání Muže, který sázel stromy s půvabným obrazovým doprovodem Pavla Čecha a vybavím si i pár svých stromových děl. Láká mě to vyrazit do lesa!

Po těchto vnitřních přípravách si sedám ke kuchyňskému stolu a dám se do jednoduchého skicování, a to rovnou na akvarelový papír a jen zlehka tužkou bez velkých detailů, aby neprosvítala pod lazurami. Obvykle si akvarel nepředkresluju, protože maluju nejraději volně, intuitivně, v tzv. loose stylu. Ovšem u ilustrování se bez úsporného náčrtku neobejdu. Následně přemýšlím o barevném ladění a jak by měl obrázek působit. A jakmile mám i toto rozmyšleno, zbývá ještě uvážit, jak se budu pohybovat štětcem po papíru, tj. co, jak a kdy namaluju. Jenže mám taky zkušenost, že je třeba se příliš neupínat na nějaké své představy a že je fajn akvarel nechat plynout, vodu nechat téct. 

Stromovou ilustraci pak namaluju na A4 akvarelem, mou nejmilejší technikou, v třech krocích. Nejprve se věnuju panu Stromu a hodně mi záleží na vyznění jeho tváře (doma říkají, že je to trochu "masarykovský" typ a trochu Tomáš Hanák, tak asi dobrý). Potom přidám vykukující starostlivou sojku, obří rozverné mravence a propracovávám dále strom. V druhé části maluju decentně pozadí, abych nezahlušila to pozdvižení na stromě. Ve třetí fázi obrázek vyhodnocuju a přemýšlím, jestli by mu prospělo pár červených detailů, které nakonec i doplním. A je vymalováno! Se všemi dokonalými nedokonalostmi, pro které mám akvarel tak ráda. 

Těším se, co vytvoří mé klubové kamarádky a až bude nedělní pohádka na světě. A doufám, že pobaví malé i velké. Jako bavila i mě. 

 ♥ ♥ ♥

Pokud se vám článek líbil, můžete se těšit na jeho pokračování. Chystáme pro vás příběhy dalších skvělých ilustrátorek, které malují obrázky k pohádkám od Markéty. Krásný zbytek prázdnin!