Zajímalo vás více z pozadí výstavy pana Trnky, a tak vás po úspěchu předchozího článku ještě vezmu trochu hlouběji do výroby rekvizit a vůbec celé takové akce. Výstava je věc plná termínů, které se mnohdy zdají nesplnitelné. Týdny a měsíce práce, která není nikde vidět. A pak jednoho dne... ;-)

Když opomenu několikeré oprašování kdysi stálé expozice Krátkého filmu na zámku Kratochvíle, výstavu Jiřího Trnky jsem instaloval již potřetí. Poprvé jako doprovodnou akci festivalu animovaných filmů v Esfahanu – Írán. Podruhé coby součást souhrnné výstavy Česká filmová loutka Praha – Strahov.

 

Plzeňská výstava po dlouhé době představuje Trnkovo dílo v plném rozsahu ve všech jeho výtvarných aktivitách. Do jisté míry má Plzeň štěstí, že se tato výstava nepodařila realizovat v roce 2012 při stoletém výročí Mistrova narození. O to více se projevila snaha věnovat expozicím maximální péči a představit veřejnosti Trnkovu nadčasovou tvorbu v tom nejzářivějším světle. Produkce se ujalo občanské sdružení Animánie spolu s Galerií města Plzně. Autorem výstavy je syn Jiřího Trnky Jan.

Zadání pro nás znělo vytvořit pohled do filmového ateliéru, prostor s možností animace – pokud možno s loutkami Jiřího Trnky, instalaci malířského ateliéru a zhotovit okna pro připravované projekce výtvarných imaginací. Ostatní mobiliář výstavního prostoru měl být domluven po vypracování architektem. Ideální stav půl roku před vernisáží... Leč práce architekta nebyla v souladu se zadavatelem, ani s možnostmi galerie a finanční náročnost zamýšleného projektu byla neúnosná. A čas se rozeběhl. Z pohodlné přípravy se tak opět stal sprint, realizace se musela rozdělit mezi několik výrobců a požadované stavby stihnout během dvou měsíců...

Pro pohled do filmového ateliéru jsme se rozhodli použít dochovaný vagón ze seriálu „Dobrodružství dobrého vojáka Švejka“. Znamenalo to k němu vyrobit nástupní perón, kolejiště, repliku loutky Švejka a pár drobností pro připodobnění konkrétního záběru z původního filmu.

Překližka, dřevěné latě, korek, papír, kůže, tempery – materiály potřebné k úspěšné realizaci. Původní hlava loutky je soustružená ze dřeva, já měl možnost využít staré formy z osmdesátých let a hlavu vymáčknout z moduritu. Tmel, akrylové barvy, špendlíky do očí, molitan a ušít mundúr na zjednodušenou drátěnou kostru – týden zrození nové loutky. Filmová dekorace se staví na praktikábl – dřevěný skládací „stůl“ pro divadlo a film, k tomu se mi podařilo oprášit původní divadelní reflektory ze studia v Bartolomějské, které unikly sešrotování, a také kamera z padesátých let může pamatovat práce na velkolepých filmech Jiřího Trnky.

Dekoraci ještě doplňují dřevěné schůdky, na kterých Trnka sedával či je používal pro odkládání malířské palety, a skříň na loutky a rekvizity, která byla součástí ateliérového mobiliáře vzniklého podle návrhů architekta Jana Karpaše, jednoho z Trnkových animátorů.

Dekorace pro animaci má umožnit návštěvníkům vžít se do role animátora a pomocí jednoduchých základů pro fázovaný pohyb umožnit natočení filmové sekvence.

Jednoduchá podlaha, vrba, pár kopců a malované nebe – obraz z prvního loutkového filmu „Špalíček“, který Trnka natočil po svém odchodu ze studia Bratři v triku. Jaro – šest loutek dětí hrajících si na břehu potoka, zelená tráva plná rozkvetlých květin. Mohl jsem využít sklad plný krabic ukrývající roztodivné poklady z dob dřívějších. Květy, listy, polotovary, sušené přírodniny, vše, co se za léta nashromáždilo pro potřeby loutkového filmu. Mezi tím i krabice s žinilkovými koberci, které v Bartolomějské imitovaly travnatý povrch. Jsou to sice už chudinky, ale mají své kouzlo. Stačilo jen vytvořit vzrostlou vrbu a repliky loutek. Hlavy a těla soustružená, drátěné ruce, nohy kloubové, paruky, trocha malování, šití a je hotovo.

K malířskému ateliéru jsem obdržel seznam požadovaných předmětů pro expozici, což znamenalo obejít několik bazarů a vetešnictví, vypůjčit si pozůstalost ak.mal. Ladislava Kašpara, poskytnout něco vlastních reálií a zadat ušití Trnkovy pracovní haleny. Té se úspěšně ujala tady na Fleru kelerka.

Okna, to byla už klasická truhlařina, i když osvědčilo se, že když někdo něco změří, raději to přeměř sám...

Jeden den zabralo balení všeho vyrobeného, tři hodiny nakládání a rovnání do auta a pak už jen dvakrát dva dny instalací. Okna jsou vytvořená jako montované díly s možností opakovaného sestavení, takže žádný zádrhel nenastal a klapla i výroba projekčních pláten, která byla již na místě. Malířský ateliér – aranžování lahviček, krabic a plechovek do polic, závěrečná patinace malířské palety, zkrátka pohodová zábava.

Po týdnu, kdy utichly stavební práce na výstavních panelech, nastal klid pro instalaci filmových dekorací. Nejprve Švejka. Černé pozadí, kolejiště, pak nastavit kameru do záběru a podle ní rozestavit rekvizity okolo loutky. Do skříně naaranžovat ostatní drobnosti a zasvítit scénu. Následně se vše dostupné musí přilepit či přidrátovat a jako poslední se upraví samotná loutka. Při instalacích loutkových scén se vždy snažím, aby postavy mezi sebou vedly pomyslný dialog, případně aby jej navázaly s divákem.

Poslední den jsme připravovali dekoraci pro animaci. Podkladová deska, praktikábl, podlaha, stativy s kopci, nebe. Položit trávu a zasadit květiny, připravit prostor pro snímací zařízení. Opět vše připevnit, aby se při animaci nic, co nemá, nehýbalo. Na závěr pak činnost nejradostnější – ušpinit si ruce a doplnit dekoraci iluzí Trnkova malovaného pozadí. V originálu Mistr používal malbu temperou na skle, doplněnou několika tahy křídy.

Zároveň probíhala instalace ostatních exponátů, obrazů, grafik, soch a originálních loutek do vitrín.

No a na konci je výstava připravená pro zahájení - tak ať se vám líbí :-)  Martin Houska

Podívejte se také na reportáž ČT2 k výstavě: www.ceskatelevize.cz...

Už nyní mohu prozradit, že od konce května se rozeběhnou další dvě výstavy s animovanými tituly. Dílo Jana Karpaše, režiséra, výtvarníka a Trnkova animátora představíme na zámku Austerlitz ve Slavkově u Brna a v Praze oslaví své padesátiny Večerníček...