Tentokrát tu máme, co se oblečení týká, pro změnu minimalistické střihy a střídmé barvy. Hraje vám tento styl do noty? Pak se prostřednictvím našeho rozhovoru seznamte se značkou fundaluka. Nadčasová móda, které však nechybí nápadité prvky, to je to, oč tu dnes běží :-)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Došlo k výpadku elektřiny v širokém okolí a já nemůžu usnout. Jsem zvyklá chodit spát velmi pozdě, poněvadž většinu práce vytvářím v noci. Uběhlo snad celé pololetí od doby, kdy jsem odložila tento rozhovor kvůli nástupu našeho prvorozeného poprvé do školy. A asi teď nastal ten pravý čas na jeho dokončení. Našla jsem to rozepsané a snad ještě nebude pozdě… Ano, to jsem já, věčně všude rozdělané věci. Já je pak dokončuji, ale vše až v čase, kdy již mám rozdělané ty další. Asi to potřebuji nechat nějak dozrát :-).

Jak jste se dostala k tvoření?
Tvořím odjakživa a dostalo se to spíše ke mně, nějak v raném dětství. Rodiče si toho včas všimli a dali mě v adekvátním věku do ZUŠky. Tu káru si s sebou vleču již pěknou hrstku let. K navrhování jsem dospěla velmi pozvolna a postupně. Loni to dosáhlo stavu, že pro mne začali pracovat i jiní lidé, aby se to stíhalo.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
V podstatě ano a věnuji jí všechen čas, jak to jen jde. Ono to ale moc nejde, naše skoro tříletá dcerka navštěvuje školku teprve dva dny v týdnu, ze kterých jeden den trávím v prostředcích různé hromadné dopravy s cestovním kufrem mezi švadlenkami (mám dvě - každou na jiném konci Prahy), obchůdky v centru, kde se moje věci prodávají, a zákaznicemi, které upřednostňují osobní odběr. Neřídím vůz - jsem sice majitelem oprávnění, ale moje ojedinělé chvilky strávené za volantem mě spíše přesvědčily o tom, abych řidičkou nebyla. V kufru tahám látky a pak hotové modely. Ideálně domů s již prázdným, když se právě nejde fotit.

Ten další den je jen můj a můžu kreslit, navrhovat, šít, nakupovat materiál, vybavovat objednávky, domlouvat pracovní schůzky… Zdá se mi ten den ale hrozně krátký, a tak jsem si zvykla hodně pracovat dlouho do noci, když děti usnou. Jinak bych nezvládla produkci. Teď, když jsme nadobro opustili Prahu a stavíme dům, je to cestování náročnější a v pronajatém bytě bez myčky nádobí i kuchyň čtyřčlenné rodiny vypadá jinak. Hlavně ráno, když mě čeká kupa neumytého nádobí...

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
No, na tom není nic neobvyklého. Šití je klasický způsob vytváření oděvů a vyhrálo to u mě asi právě proto, že sama se ráda oblékám. A mám ráda trošku neobvyklé, a přitom docela jednoduché nositelné oblečení.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Prvotní je určitě vizuální vjem, něco, co možná s oděvem navenek nijak nesouvisí, ale co mě hodně osloví a nějak se ve mně přetransformuje do nutkání vytvořit „něco na sebe“. První kresby se pak vůbec neshodují s finálním výtvorem. Často jsou ty první vjemy úzce spojené se způsobem oblékání a stylem lidí na ulici, které ráda pozoruji, a když se všechno, co v takový „pozorovací“ den vidím, spojí, následně vznikají věci nové. Pak stříhám papír, pak látku, a ušiju první model. Když jich mám více, dokoupím materiál, zavolám švadlenkám a jede se.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Je více takových lidí. V procesu tvorby dám hodně na manžela, je architekt a sdílíme spolu „pracovnu“. Jeho odlišné vnímání světa mi pomáhá nahlížet na věci z jiného úhlu. Někdy nemám úplně jasno s nějakým detailem a hodně mi pomůže jeho pohled na věc, nebo jakési nakopnutí do neznámé cesty. Ale když jsem si úplně jistá a jeho výraz obličeje říká něco jako „Opravdu? No, já nevím… Co kdyby…,“ tak to neřeším, a myslím si „On tomu přece vůbec nerozumí.“
Vždy mě pak zajímá názor holek z obchodů, kam dodávám hotové věci na prodej. Mnohdy, díky nim a jejich zkušenostem se zákaznicemi, se obohatí moje produkce o další modely vycházející již z těch původních.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
VALEVSKA, van de mi, ma maison blanche…

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tato tunika, z více důvodů. Jedním z nich je variabilita nošení. Tunika je v podzimní kolekci kvůli spodnímu dílu, který je z elastické teplákoviny, zahřeje na legínách nebo džínách v chladných dnech. Vrchní díl z pevnějšího bavlněného úpletu s příměsí lycry sedí hezky jen tak, ale i na tričku nebo roláku, a tím je možné tuniku nosit v jakémkoli ročním období.
Výrazný minimalistický tisk z vás udělá nepřehlédnutelnou a momentálně je již hotová i verze s kruhem a jinými tvary, které se brzy objeví i na fotkách. Tyto a jiné motivy tisknu také na pánská trička různé gramáže a na teplejší teplákové mikinošaty s dlouhým rukávem a kapsami.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
V žádném případě nejsem. Většinu svých věcí nosím, a když mě doslova svléknou kamarádky, ušiju si ten samý model pro sebe i poněkolikáté.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Mám velmi ráda nezávislou kinematografii, obzvláště francouzský film, kvalitní poslech hudby, která mě ovlivňuje v jakémkoli tvůrčím procesu, a literaturu, kterou většinou nestíhám s malými dětmi a prací. Ale lepší se to :-).


Jak vypadá váš ideální den?
Zatím vůbec nevypadá, a když na něj konečně jednou dojde, přestane být ideálním.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden mám dvě schůzky s majitelkami dalších obchůdků s originální módou, tak snad jim nebudu muset prozrazovat, jak to s tou školkou zatím máme :-). Příští rok již začal. Chtěla bych vytvořit dvě kolekce a dobře je nafotit. A taky, a to je velmi důležité, najít další šikovnou švadlenku! (zájemkyně z Prahy a okolí, pište do pošty)