Dnes tu máme po delší době opět milé zpestření. Muže. Ševce. Jmenuje se Ben Hrubeš, s šitím bot začal už na střední škole a dnešní už tak zajímavý rozhovor okořenil svým osobitým projevem, takže nebudeme zdržovat, máte se rozhodně na co těšit :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Můj příběh je vlastně docela zajímavej a rád bych ho někdy celej převyprávěl, ale je taky už dost dlouhej a nemusí každýho zajímat, vždyť už tak bude tenhle rozhovor na celou stránku. Shrnul bych to tak, že jsem průměrnej chlapík, co si šel za svým tak dlouho, až se mu podařilo splnit si sny – realizuje nápady, co se mu melou v hlavě.

Jak jste se dostal k tvoření?
Je to přes dvacet let, co jsem začal se šitím bot. Tehdy, ještě na střední škole, kdy jsme si s kámošema z Jižáku založili skupinu historickýho šermu, začli shánět, vyrábět a přešívat kostýmy, jsem já začal pokoušet prastarou obuvnickou cylindrovku, kterou měli rodiče v bytě spíš jako starožitnej bytovej doplněk. Stroj fungoval, prošil festovní kůže a dostal se do takovejch míst, kam se obyčejný stroje nedostanou. Tak se zrodilo nadšení z tvorby, který mě dodnes neopustilo. V naší skupině tvořený nemajetnými studenty, který kromě běžnejch zdraví škodlivejch adolescentních zábav velmi rádi trávili čas ve školních dílnách a vyráběli zbraně, zbroje, oblečení i stany a nábytek, jsem začal platit za ševce.
Začátky byly krušný a výrobky nevalný, ale měl jsem podporu okolí, neměl závazky a hlavně obrovskou chuť do práce a objevování zapomenutýho řemesla.



Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Zvládnout tohle řemeslo je podmíněný dlouhatánskou praxí, zkušenostma a taky vercajkem, mašinama a materiálem, co už se do průměrnýho bytu nevejdou, šít si boty po večerech na vrbě při měsíčku fakt nejde. Snad všichni ševci co znám a šijou alespoň obstojně, se tím živí. A je jasný, že když se stane koníček prací a protloukáte se tak životem i s rodinou, člověk u verpánku stráví většinu produktivního času. Za tu dobu jsem si vytvořil jméno na poli historickejch bot, a i když se dneska věnuju zejména moderní botě, pořád se vyráběj moje původní modely, akorát štafetu převzal můj tovaryš, co vede druhou dílnu.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
I po těch dvaceti letech a z toho těch čtrnácti posledních, kdy je ševcování mým každodenním chlebem, je pořád co zkoumat, objevovat a zdokonalovat. Jedná se o komplexní řemeslo, který vyžaduje pokoru i urputnost, umělecký cítění i deskriptivní představivost, sílu i jemnost.
Ručně šitá obuv se vrací k podstatě tvrdý práce s kůží a jehlou, kterou ve dvacátým století převálcoval chemickej průmysl vývojem pružnejch plastů, gumy a lepidel. Před sto lety bylo tohle řemeslo na svým vrcholu, jedny zakázkový boty mistr vyráběl tejden i dýl a ani dnes s moderníma strojema a možnostma se tadle doba nedá u takovýho díla nijak zvlášť zkrátit. Kůže je dokonalej materiál, který skýtá neuvěřitelný možnosti a varianty, pokud do jejího světa člověk pronikne, je to průzkum na celej život. Asi to samý budou říkat o dřevu truhláři nebo o kovu zlatníci nebo kováři, ale kdeže, nad dobře vyčiněnou hovězinu není!

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Není snadný, aby na konci cesty bylo dílo, který je skutkem počáteční myšlenky a navíc předčilo očekávání. Věčně hledám inspiraci, přistihuju se, že pořád přemýšlím, jak zpracovat nějakej nápad, co využít za postup, jak vyřešit zapínání, je to i ve zcela nevhodnejch chvílích. Profesionální deformace se projevuje tím, že se švec mezi lidma velmi často dívá k zemi. Moje žena se často diví, když třeba jedeme metrem, že se nekoukám holkám na zadek, ale na boty… Na druhou stranu je ráda, že s ní rád zajdu do obchodu s obuví.
Kromě toho čerpám inspiraci z výrobků a dílen celýho světa, který maj portfolia na internetu, studuju konstrukce a vzhled obuvi od antiky až po současnost, snažím se mít otevřenou hlavu, zápisník a skicák. Nechtějte, abych popisoval proces, kterej následuje po zrození nápadu k hotový botě, i kdybych to popsal, nikdo by tak dlouhej článek nečet a jestli jo, stejně by ho nepochopil.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Jsem konzervativec, uměním je pro mě dokonale zvládnutý řemeslo, jsem skeptickej k novátorskejm a alternativním přístupům, jen z toho důvodu, že todle takle tady ještě nebylo. Proto jsou pro mě zásadní názory všech tvůrců/umělců, který pro jejich šikovnost a talent obdivuju. V mým řemesle je to například monsignore Lawart, mistr Zachariáš nebo sir Peťan Josefus.
Samozřejmě se snažim vnímat názory a poznámky každýho, teď především na dámskou obuv. Tady obvzlášť platí – co člověk, to názor, prostor v pojetí a přístupu je tak individuální, že nelze analyzovat základní zásady úspěšnýho modelu tak, jako u pánský obuvi.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rád.
Big up každýmu, kdo podporuje celej DIY movement! Nasycenost světa anonymníma výrobkama, který jsou tak snadno k dostání, stále víc lidí obrací ke kořenům a k původu věcí. Podpora týhle filosofie v našem bohatým světě roste, zaplať pámbu, že existujou lidi, který přemejšlej v souvislostech a jsou ochotní podporovat podobně smýšlející právě třeba koupí jejich výrobků na Fleru. Spousta lidí si stěžuje na systém světa a věci v každodenním životě, ale nedělaj nic pro to, aby jejich zejtra bylo lepší než včera. Jenomže se nedá čekat na nějakou změnu, nějakou revoluci a pak se k ní přidat. Nemůžeš čekat, ty sám musíš bejt ta změna nebo inspirace k ní. Jsem hrdej na to, že někoho můžu inspirovat a ovlivnit. Oblíbený tvůrce mám někde na profilu, jsou to lidi, který inspirujou zase mě. Je fakt, že by ten seznam měl bejt delší, protože nemám velkej přehled o Fler tvůrcích, ale z těch, co tam mám, bych vyzdvihnul ty, ke kterejm mě váže osobní přátelství: Ifgan, Honza Vlasák, RASPUTIN, Aviam1.

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tohle je Sofiina volba. Jsou to všechno moje děti, u kterejch jsem se něco zapotil, než jsem je dostal na svět, tak, aby byly důstojnou ukázkou originality a řemeslný zručnosti. Jsem lajdák v aktualizacích a vystavování novejch kousků, práce je pořád nálož, tak alespoň tenhle článek doplňuju fotkama ilustrujícíma poslední dobu. Možná bych se zastavil u střevíců Arpad, je na nich použitá unikátní technika plastickýho ornamentu, která se jen tak nevidí.

I v konfekci je spousta originálních nápadů a inspirace, ale já využívám slabosti sériový výroby a tvořím takovejma technikama a z takovejch materiálů, který jsou pro velkovýrobny neefektivní, drahý, řemeslně a časově náročný. Jejich optimalizace a racionalizace výroby s důrazem na objem vede k tomu, že jsou pak materiály úsporný, provedení šizený a výsledky sériově fádní.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Samosebou musím mít svoje boty, v nich se cejtím nejlíp. Bohužel není čas rozšiřovat si botník, i když bych chtěl a potřeboval. Horší je to s ševcovou ženou - jako každá druhá trpí obuvní promiskuitou, kterou nejsem schopen uspokojit.

 

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Punk, sex a pivo, jak zpívá klasik. Kromě divokejch večírků s hlasitou muzikou o třech akordech mám rád chalupaření s rodinou v pohraničí, řádění na akcích s crew starejch kámošů, tichý večery v lese u ohně, hraju volejbal a nohejbal, snažím se hejbat a hlavně nezatrpknout.

Jak vypadá váš ideální den?
Jsem venku a svítí slunce.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden bude zase plnej pracovního vypětí, musíme plnit deadliny, chápu, že čekat na ušití bot skoro půl roku může leckomu připadat dost. Zrovna mám za sebou rozhovor o efektivitě pořízení speciální šicí mašiny z Francie, na zajímavej novej projekt výroby stylový pánský obuvi, kterej mi bude natuty přes tejden ležet v hlavě. Do úterý bych měl dodělat boty sibiřskejch Něnců, celou středu a čtvrtek vedu v dílně kurz šití obuvi, v pátek pro materiál, rozpracování prořezávanejch sandálů tak, abych si práci mohl vzít na víkend a odjezd…
V dlouhodobějším horizontu si chci jet dál svoji stopu, jsem lucky bastard, co si jde furt po svým a furt se mu to daří. Určitě se chci dál věnovat kurzům šití pro lidi, o to je zájem a má to náboj, určitě chci dál šít tak, aby mi zůstalo co nejvíc svobody, a dál? Víš, já se o budoucnost nestarám... Moje budoucí plány a vnitřní ambice nejlíp ilustruje tenhle medailónek.

 

Foto: archiv autora a Hana Žaneta Fleknová