Delmor

Není kůže jako kůže, aneb druhy kůže a proč některé kůže nevoní

V závislosti na původu a způsobu zpracování se můžeme setkat s různými druhy kůže. Setkali jste se třeba s označením “genuine leather“? Koupili jste si takový produkt a on se Vám brzy rozpadl? Přitom se říká, že výrobky z kůže vydrží dlouho. Skutečně vydrží, ale je potřeba sáhnout po té správné kůže. Jak však takovou správnou kůži vybrat?

Kůže je přírodní materiál, který se získává zpracováním surových zvířecích kůží pomocí chemických nebo přírodních látek v procesu zvaném činění. Surové kůže jsou náchylné k bakteriálnímu rozkladu a brzy by se nám nepěkně rozložily. V procesu činění dochází k trvalým změnám ve struktuře bílkovin kůže a ve výsledku vznikne vysoce odolný, pružný a prodyšný materiál. Alespoň takový by měl být. Důvodem opaku je následné zpracování.

Vlastnosti kůže jsou ovlivněny řadou faktorů, jako je druh zvířete, ze kterého kůže pochází, nebo způsobu činění. Pokud se však zaměříme na pevnost a životnost kůže, stává se nejdůležitějším činitelem proces štípání kůže (obr. 1). Zvířecí kůže jsou přirozeně poměrně silné a většinou se v přirozená tloušťce nehodí pro praktické použití. To je důvod, proč se kůže štípe, tedy ve vodorovné rovině rozděluje. Tímto procesem se může vytvořit více “vrstev“ stejné kůže. Každá vrstva má charakteristické vlastnosti určující kvalitu následného výrobku.

Z anatomického hlediska se kůže skládá ze tří vrstev: pokožky, škáry a podkoží. Pokožka je relativně tenkou vrstvou obsahující zejména buňky. Tato vrstva je při činění odstraněna. Druhou vrstvou je škára, jenž je pro kvalitu kožených výrobků nejdůležitější. Škára obsahuje ve velkém množství kolagenová vlákna, která ji dodávají na pevnosti. V jednotlivých částech škáry jsou kolagenová vlákna různě hustá a liší se jejich uspořádání. Z toho důvodu záleží na tom, zda pro výrobu použijeme useň, která obsahuje vrchní nebo spodní část škáry. V horních částech škáry jsou kolagenová vlákna těsněji uspořádané, probíhají v různých směrech a jsou silnější. Taková škára zaručuje vysokou pevnost vyčiněné usně. Poslední vrstvou je podkožní vazivo. To ve velké míře obsahuje tukové buňky a vytváří pohyblivé spojení kůže s „podkladem“ (jako je kost nebo sval). Při zpracování kůže je podkožní vazivo odstraněno.

Štípáním lze kůži rozdělit na vrchní lícovku (neboli full-grain leather) a spodní štípenku (neboli genuine leather). Tyto vrstvy mohou být dále zpracovány a ve výsledku můžeme rozlišovat následující typy kůže (obr. 2):

lícovka – full grain leather,

broušená lícovka – top grain leather,

štípenka – genuine leather.

Lícovka (alias full grain leather)

Neopracovaná kůže je nejpevnější a nejodolnější v horní vrstvě a tato část vytváří lícovku. Pokud se na takovou kůži zblízka podíváte, uvidíte charakteristickou a přirozenou kresbu, vytvářející 

“jakoby“ jadrný vzhled. Z toho důvodu se při popisu kůže můžete setkat s pojmem jadrnost. Vzhled jadrnosti je způsoben chlupovými folikuly, které se v kůži nacházely a při procesu činění byly odstraněny.

Ve zkratce lze říct, že lícovka obsahuje ty nejkvalitnější části kůže, které nebyly nijak broušeny. Z toho současně vyplívá i skutečnost, že nedošlo k “vyrovnání“ povrchu kůže a mohou se na něm vyskytovat “nedokonalosti“. Je velice pravděpodobné, že zvíře, ze kterého useň pochází, získalo v průběhu svého života různé škrábance, zranění a poškození kůže. Tyto znaky zůstanou viditelné i po zpracování a díky tomu má kůže “přirozený“ povrch. Tyto části lze při výrobě finálních produktů odříznout, čímž se však zbytečně odstraňuje cenný materiál. Na druhou stranu tyto “nedokonalosti“ dodávají produktům jedinečnost. Jsou důkazem pravosti použité kůže a zároveň je můžeme považovat jako odkaz zvířete, ze kterého kůže pochází. Zejména v Americe jsou tyto “nedokonalosti“ ceněny, a dokonce ve výrobcích vyhledávány.

Lícovka je považována za nejkvalitnější kůži ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé se jedná o nejpevnější a nejodolnější část kůže a výrobky z ní vyrobené dobře odolávají oděru a povětrnostním vlivům. Drobné póry umožňují kůži "dýchat", což vede v průběhu používání ke vzniku patiny. Zároveň se výroby z takové kůže lépe nosí. Výrobek z lícovky Vám pravděpodobně vydrží řadu let, i desetiletí. Většina věcí se v průběhu stárnutí a používáním spíše rozpadne. U produktu z lícovky lze očekávat opak. Kůže postupně získává bohatou patinu. Zkrátka lícovka zraje jako víno, získává na osobitosti a charakteru. Druhým důvodem je vzhled. Při pohledu na lícovku si díky přirozenému vzhledu ihned uvědomíte, že se jedná o přírodní materiál.

Lícovka má vyšší cenu v porovnání s ostatními druhy kůže. Jedná se však o 

nejkvalitnější kůži a její funkčnost, vzhled a trvanlivost poskytují skvělý poměr ceny a kvality. Pokud tedy hledáte výrobek, který vám vydrží třeba celý život a s každým dalším rokem bude vypadat lépe, měli byste zvolit právě tento typ kůže.

Broušená lícovka (alias top grain leather)

Jak jsem zmínil u lícovky, nacházejí se na povrchu kůže různé “nedokonalosti“, kvůli kterým není její povrch homogenní. Zároveň je lícovka silnější a tužší a kvůli tomu je práce s ní náročnější. Z těchto důvodu se z lícovky může broušením a leštěním odstranit několik milimetrů nejsvrchnější vrstvy. Tak vzniká broušená lícovka, jenž má homogenní vzhled, je tenčí a lépe se s ní pracuje.

Ne všechny části zvířecí kůže je vhodné používat jako lícovku pro výrobu produktů. Naopak na výrobu broušené lícovky lze použít i více částí kůže a díky tomu se zvyšuje celková výtěžnost. Broušená lícovka je tedy dostupnější, a to má vliv na nižší cenu.

Při procesu broušení dochází k narušení vrchních vláken kolagenu, která jsou zodpovědná za pevnost a odolnost kůže. To vede ke snížení kvality a trvanlivost broušené lícovky. Snadněji dochází k opotřebení a vzniku prasklin Zároveň se snižuje prodyšnost a v průběhu stárnutí a používání se u výrobků z broušené lícovky nevytváří charakteristická patina. Pří bližším pohledu již stěží uvidíte přirozenou jadrnost kůže. Povrch má jednolitý vzhled. Ale pozor! Po broušení se na povrch kůže může vyrazit imitace jadrnosti. Ta však již nemá přirozený vzhled.

Po lícovce se stále jedná o kvalitní kůži a díky své pružnosti, homogennímu vzhledu a snazšímu opracování je přednostně využívána v řadě oborů. Kvůli menší pevnosti a odolnosti se však nehodí na výrobu produktů, které budou vystaveny povětrnostním podmínkám a častému používání.

Štípenka (alias genuine leather)

Když se procházíme po obchodech a prohlížíme si různé zboží, může se nám snadno stát, že narazíme na kožené výrobky nesoucí označení genuine leather. Genuine znamená v překladu “pravá“ a mělo by se tedy jednat o pravou kůži. Co to ve skutečnosti znamená? Pro mnohé lidi je toto označení zárukou kvality. Je tomu skutečně tak? Ve skutečnosti bývá opak pravdou. Označení genuine leather znamená, že na výrobu produktu byla použita “nějaká kůže“ a většinou právě ta méně kvalitní.

V zásadě jsou přijímány dvě definice genuine leather. Zaprvé se používá (nebo zneužívá) jako souhrnné označení jakýchkoliv kožených výrobků, bez upřesnění skutečného typu použité kůže. Přestože je tedy označení genuine leather většinou spojováno s kůží nižší kvality, lze se s ním v určité míře setkat i u výrobků vyrobených z kvalitní kůže. Tím se vše ještě více zamotává.

Zadruhé se výraz genuine leather používá pro označení štípenky, což je spodní vrstva kůže, která již nemá tak pevnou strukturu kolagenních vláken. To má zásadní vliv na pevnost a odolnost produktů vyrobených ze štípenky. Ty se rychle opotřebovávají. Kvůli absenci jadrnosti má štípenka “plastický“ povrch a obvykle je do něj vyražena její imitace. Prodyšnost štípenky je minimální a kvůli tomu má nízkou funkčnost. Zároveň nelze očekávat vznik patiny při používání. Vznikají pouze poškození. Štípenka je většinou tenká, což je často využíváno v oděvním průmyslu, ale zároveň to usnadňuje vznik prasklin a odlupování.

Pod výrazem genuine leather se kromě štípenky mohou ukrývat další druhy kůže, jejichž společnou charakteristikou je nízká kvalita. Častým příkladem je tzv. bonded leather. V zásadě se jedná o “dřevotřísku“ mezi jednotlivými typy kůže. Pro výrobu jsou použity nadrcené kousky kůže, jež jsou vzájemně propojeny různými plnidly. Do výsledné hmoty je otisknuta imitace jadrnosti kůže. Výroba takové “kůže“ je velmi levná, ale asi Vás nepřekvapí, že takový výrobek moc dlouho nevydrží.

Závěr

Chceme-li mít obojek, který při troše péče dlouho vydrží, bude vypadat stále dobře, ne-li postupně lépe, je nejlepší šáhnout po tom, který je vyroben z full grain kůže, a naopak se vyhnout těm vyrobeným ze štípenky. Vyhneme se zklamání z popraskání a potřeby pořízení dalšího. Zkrátka, na kůži záleží!

David Němeček

Proč některé kůže voní?

Čím je způsobeno to, že některé kožené výrobky voní příjemně po “kůži“ a z jiných cítíme spíše chemické přípravky? Odpověď hledejme ve způsobu činění, tedy přesněji řečeno, ve způsobu “přeměny“ surové kůže v useň, ze které lze následně vyrobit třeba obojek. Pojďme se podívat na základní metody činění kůže, a hlavně na to, jak ovlivňuji finální výrobek.

Začneme u zvířete, většinou skotu. Jakmile se chovatel rozhodne, že například krávu nechá porazit na maso, pošle ji na jatky. Zde je cílem získat z krávy maso a kůže je “pouze“ vedlejším produktem. Je tedy potřeba říct, že pokud se nejedná o exotická zvířata (jejichž kůže nepoužívám), nejsou hospodářská zvířata porážená primárně za účelem zisku kůže.

Pokud bychom si vzali takto získanou surovou kůži, brzy by se z důvodu činnosti bakterií a enzymů rozložila. Rozkladu je zabráněno právě procesem činění, kdy se ze snadno rozložitelné kůže stane stabilní useň, což je pružný materiál vhodný pro různé použití. Činění tedy upravuje kůži na molekulární úrovni a pomáhá udržet její trvanlivost a kvalitu po dlouhou dobu.

Činění probíhá v tzv. koželužnách. kde kůže prochází různými chemickými a fyzikálními procesy, které ji dodávají žádoucí vlastnosti a pevnost. Jakmile je zvířecí kůže zbavena srsti a odmaštěna, je z ní potřeba odstranit přítomnou vodu. Přeměna zvířecí kůže v useň se provádí především odstraněním molekul vody z kolagenu (což je bílkovina, ze které se kůže z velké části skládá a podmiňuje její pevnost). Pokud by voda v kůži zůstala, velice rychle by došlo k bakteriálnímu rozkladu. Proces odstranění vody je citlivý, neboť při příliš rychlém odstranění dochází k vysušení kůže. Ta se stane nepružnou, křehkou a pro výrobu věcí v podstatě nepoužitelnou.

Metody činění lze základně rozdělit na dva typy podle druhů použitých látek – na činění přírodními třísly a činění chromem.

Činění přírodními třísly

Jedná se o velmi starou, ale stále používanou metodou využívající vlastnosti přírodních tříslovin. Ty se nejčastěji získávaly z kůry stromů (např. dub, kaštan), ale jejich zdrojem byly i různé části mnoha dalších druhů rostlin. Třísloviny jsou molekuly, která se snadno vážou na bílkoviny a vyvazují z nich tekutiny. Vyznačují se také nahořklou chutí, a z toho důvodu je rostliny využívají jako ochranu před býložravci. Pokud pijete červené víno, možná jste již slyšeli o tříslovinách obsažených ve víně. Ty pocházejí ze slupek hroznů a jsou složkou, díky které víno vnímáme jako “suché“. V dnešní době jsou třísloviny získávány z přírodních zdrojů, případně jsou synteticky vyráběny.

Základní postup je namáčení kůže do činícího roztoku. Kůže je natažena na dřevěný rám a namáčí se v kádích s roztoky o zvyšující se koncentrací tříslovin. Molekuly tříslovin difundují do kůže, vážou se na molekuly kolagenu a vyvazují molekuly vody. Voda je následně odčerpána, a protože třísloviny nahradili uvolněnou vodu, kůže se nestane neohebnou, jak by tomu jinak bylo u suché kůže. Ve výsledku je tímto způsobem získána pevná a odolná kůže.

Způsob činění přírodními třísly může znít jednoduše ale opak je pravdou. Jedná se o složitý a časově náročný proces. Pro odstranění vody z kůže a vazbu tříslovin na kolagenní vlákna je potřeba doba trvající obvykle 30 a 60 dní, ale není výjimkou i čas delší. Pokud by se činění potřebná doba neposkytla, vznikla by nekvalitní kůže náchylná k rozkladu.

Činění přírodními třísly je spojeno s tradicí a řemeslem, ale jen relativně málo koželužen je dnes schopno třísločiněné kůže vyrábět. Kromě časové náročnosti vyžaduje rostlinné činění také pečlivou pozornost zkušeného koželuha. Oba tyto faktory vedou k vyšší ceně třísločiněné kůže.

Proč se tedy třísločiněná kůže stále vyrábí? Vyšší cena se totiž vyplatí. Takto ošetřená kůže vydrží roky, dokonce i desetiletí intenzivního nošení. A přestože je tento druh kůže tužší než kůže činěná chromem, postupně dochází k jejímu změkčení. U předmětů vyrobených z třísločiněné kůže to znamená, že čím déle je budete používat, tím budou pohodlnější. Obojek vyrobený z třísločiněné kůže bude nejdříve tuhý, ale časem a používáním se stane pružnějším a příjemně změkne.

O třísločiněné kůži lze říct, že zraje jako víno. Většinou očekáváme, že používáním a stárnutím se věci spíše rozbijí nebo rozpadnou. V případě třísločiněné kůže je opak pravdou. Stárnutím a používáním získává patinu kvalitní kůže, která výrobkům dodává charakteristický líbivý vzhled. Proces činění kůže přírodními třísly zanechává jedinečné odchylky v odstínu a barvě kůže. Výrobky z takové kůže poté vypadají přirozeněji a získávají jedinečný vzhled.

Další charakteristikou třísločiněná kůže je její charakteristická vůně. Poznáte ji, až ji ucítíte. Pokud jste ještě necítili kvalitní třísločiněnou kůži, o hodně jste přišli!

A konečně, díky své řemeslné povaze jsou tímto procesem vyráběny jedny z nejpevnějších a nejodolnějších kůží.

Činění chromem

Vzhledem ke složitosti, nákladnosti a časové náročnosti činění přírodními třísly není divu, že byli hledány jiné způsoby činění. V roce 1858 byla vyvinuta metoda činění využívající minerální činidla obsahující chrom. Základní princip je stejný, a to odstranění molekul vody z kolagenu a jejich nahrazení, v tomto případě ionty chromu. Chromové ionty jsou menší než molekuly tříslovin a snadněji se dostávají k molekulám kolagenu. Způsob navázaní iontů chromu na kolagenová vlákna dává kůži charakteristické vlastnosti. Kůže činěná chromem je obecně v porovnání s třísločiněnou kůži tenčí a měkčí. Takové kůže se tedy většinou nevyrábí v silných "gramážích". Současně se tato kůže dobře barví a v průběhu používání dochází k minimálním změnám v odstínu barvy.

V proces činění chromem je využita řada chemikálii. Nejprve je kůže umístěna do roztoku kyselých solí, které rozvolní molekuly kolagenu a tím je zpřístupní pro ionty chromu. Poté je dalšími chemikáliemi neutralizováno kyselé pH a následně je použit roztok síranu chromitého jakožto vlastního činícího činidla.

Hlavní výhodou tohoto způsobu je mnohem větší rychlost činění. Zároveň lze celý proces automatizovat a ve výsledku tak získat vyčiněnou kůži v průběhu jednoho dne. Snadnost a rychlost jsou důvody, proč je v současné době cca 90 % všech kůží na světě činěno právě chromem. Celkově je výsledkem tenká, stálobarevná a pružná kůže. Zároveň kůže činěné chromem lépe odpuzují vodu a je tedy méně náchylná ke skvrnám od vody. Kde je tedy háček?

Zaprvé, kůže činěná chromem může mít kratší životnost. Tento proces činění je rychlý, protože chemikálie, které se při něm používají, doslova rozpouštějí části kůže. To vede jednak k získání tenčí kůže, ale současně to snižuje dlouhověkost kůže. Ta může poté být náchylnější k praskání a opotřebení. Dalšími nevýhodami je skutečnost, že výrobky vyrobené z kůže činěné chromem nevypadají moc přirozeně a často nesou chemický zápach. Pravděpodobně z nich neucítíte vůni “pravé kůže“.

Používáním se nevytváří charakteristická patina kůže činěné přírodními třísly. Výrobky nezrají, ale opotřebovávají se.

V úvahu je třeba vzít také dopad na životní prostředí. Při činění chromem vzniká velké množství odpadních vod obsahující toxické látky. Pokud odpadní vody nejsou správně čištěny a jsou pouze vypouštěny, znamenají riziko jak pro volně žijící a domácí zvířata, tak i pro člověka. U činění přírodními třísly dochází sice k velké spotřebě vody, ale míra znečištění je řádově menší.

Závěr

Výroba třísločiněné kůže je zdlouhavým procesem, který však přináší ovoce. U výrobků z této kůže lze očekávat dlouhověkost a vznik patiny. Výrobky z kůže činěné chromem zůstanou stále stejné a lze u nich očekávat pouze zhoršování v kvalitě vedoucí k popraskání. Oba druhy činění mají svůj význam, pokud však hledáte výrobek, u kterého lze při vhodné péči očekávat dlouho životnost, sáhněte po výrobku z třísločiněné kůže. Co můžete očekávat? To, že se Vám výrobek nerozpadne, ale stárnutím si vytvoří vlastní příběh.

David Němeček

Jako malá řemeslná dílna se věnuji výrobě koženého zboží, a to zejména na zakázku. Každý vyrobený obojek se tak stává originálem. Při objednání je možné určit si vzhled a v závislosti na typu obojku to jsou:

• velikost,
• barva kůže,
• typ přezky,
• barva nitě,
• barva koženého pásků
• barvu filcu,
• rozložení kožených pásků.

Po objednání obojku je postup takový, že se domluvíme na jeho vzhledu. Cena se tím samozřejmě nemění. Poté se pustím do výroby obojku a v průběhu 1–2 týdnů je hotový obojek odeslán.

Při nespokojenosti s finálním výrobkem je možné ho vrátit (samozřejmě bez poškození). Peníze Vám budou vráceny.

1) Velikost obojku

Pro určení správné velikosti je nejlepší velikost přímo změřit. Postup je uveden níže:

Podle změřené délky zjistíte v tabulce velikost.

Dalším způsobem, jak zjistit velikost je změřit doposud používaný obojek. Postup je takový, že obojek natáhneme, aby rovně ležel na podložce. Pote změříme délku od začátku přezky po dírku, na kterou obojek nejčastěji zapínáme. To je velikost, kterou potřebujeme.

Posledním způsobem zjištění velikosti je odhad podle plemenné příslušnosti. Když na této stránce sjedete níže, naleznete tabulku plemen a jaký má dané plemeno v průměru obvod krku. Podle tabulky tak můžete velikost vybrat. Pokud to však je možné, doporučuji velikost přímo změřit.

2) Barva kůže

Pro výběr barvy jsem vytvořil vzorníky. Snažil jsem se, aby barva ve vzorníku co nejvíce odpovídala realitě, ale výsledný odstín se může mírně lišit. Důvodem je to, že kůže je přírodním materiálem, jednotlivé kusy se mohou lišit jak základním odstínem, tak i schopností přijímat barvu. Díky tomu může být odstín vybrané barvy trochu tmavší nebo světlejší. Pro barvení používám olejové barvy, které barví kůži do hloubky a nestane se, že by se barva sedřela.

U obojků podšitých druhou vrstvou kůže je vnitřní vrstva přírodně zbarvená.

V závislosti na typu obojku lze tedy volit barvu vrchní kůže a kožených pásků. 

 Pro obojek Furry jsou na výběr tyto barvy: 

 Pro pletené obojky (Mistral, Twisty a Foxy) a pro obojky s opletem nebo proplétáním (Pongee, Perplex, Tiara, Tory, Serpent a Helix) jsou k dispozici tyto barvy kožených pásků:

3) Typ přezky

Přezky se liší materiálem a tím i barvou. Všechny přezky jsou však pevné a odolné.

Kolébkové přezky č. 11 (staromosaz) a č. 12 (růžové zlato) nejsou vhodné pro obojky velikosti L, XL a XXL. Důvodem je, že nejsou vyráběny ve velikosti 3 cm.

4) Barva nitě

Všechny používané nitě jsou voskované a pevné. Výrobky šiji ručně tzv. sedlovým stehem, což samo o sobě zvyšuje pevnost spojení. 5) Barva filcu

Možnost výběru barvy filcu je pouze pro obojek Balmy. Filc obojku dodává měkkost a současně i vzhled. 6) Rozložení kožených pásků

U obojků Foxy, Mistral a Twisty je současně možné určit rozložení kožených pásků. Obojek Foxy je upleten z 5 pásků a obojky Mistrál a Twisty z 8. Každý pásek v úpletu tedy může mít jinou barvu. U obrázků níže je znázorněno, jak se v obojku střídají jednotlivé pásky. Rozložení je určeno tak, že ke každému pásku (ke každému číslu) je přiřazena barva (barvy se mohou opakovat). Pokud však nebudete chtít vybírat přesné rozložení pásků, bude mi stačit pouze určení barev, jaké byste chtěli v obojků mít a rozložení pro Vás navrhnu. Případně můžeme použít barvy a rozložení pásků, které jsou u obojků na fotkách.

Obojek Mistral:

Obojek Twisty:

 Obojek Foxy:
7 Další možnosti

Máte vlastní nápad na vzhled obojku? Chtěli byste vyrobit něco jiného než obojek? Kontaktujte mě. První, co mě napadá, je vyražení vzoru do obojku. Níže přikládám několik obrázků výrobků z mé dílny s vyraženým vzorem.

 Průměrná velikost krku jednotlivých plemen psů: