Stojím v knihkupectví a listuju v indické kuchařce….je mi zle…..hodně zle….tak i tak………….pak mě zaujme Platón----pojednání o Érotovi, taky to prolistuju a na závěr pak knihu hovory s andělem, které během druhé světové napsaly čtyři židovský umělkyně, jedna přežila…..takže indická je jasná volba, koření to je moje……….. 

Měla bych se naučit, že to co je na začátku příběhu, pak už neplatí pro jeho závěr, prostě být přítomná v teď za pochodu života. Vše se velmi urychlilo a co dřív se dělo několik desetiletí, třeba i celý jeden život se nyní vstřebá do pár let….Nejprve to vítá cukrem, aby tě nalákalo a ty jsi vydržel, co je jinak nesnesitelný tvé podstatě, pak si zvykneš a najdeš v tom i zalíbení, okoření se to vztahama příjemnýma i nepříjemnýma a už jsi chycen, už jsi jejich, maj tě v síti lapenýho jako mouchu, pak už jen čekáš až tě omotaj a vysajou, stane se z tebe položka účinkující naplno v idiotské hře až do okamžiku odkladu lidokožskýho vaku……. 

Odejít však lze, když si všimneš, a to poznáš, bič ten bolí, zajistí ti odchod bez úhony.Můžeš zase účinkovat v nové hře, obměna je ve figurkách podobnýho vaku a kulis….furt dokola hry se odehrávaj na jevišti zvaným realita. 

Nejhorší je ta bolest, i když falešná je, bolest Luciina……Nechala se obelhat sama sebou, zkoušela si myslet, že někam tady může patřit, i když to věděla, kdesi, že to je jen na půl, důvodem byl cukr na začátku a otevřená brána, kterou prošla, koření co chutná, nebo se to zdá, bič však přišel záhy….mohla sis to ušetřit, ty rány si nenechat uštědřit, stačilo jen málo… nechala ses nachytat, kyš-kyš….. 

…..co bylo ale jistý znamení ODCHODU, byl příchod Luciiných Zástupců----jak už ze života známé a vždy platné..…jejich znakem jsou určité podobnosti, které ona sama nese, jde o hereckej mundůr co ho máme, mundůry jsou jako přes kopírák, zdaj se jenom jiný, podstata je stejná, protože tvůrce asi nebyl dost kreativní, a nebo to udělal záměrně, abychom si všimli (napadá mě jeden příběh s mnichem co dělal horoskopy, přišli k němu do jeskyně a kolem byly stohy papírů, on se jen podíval, nějakej vytáhl a horoskop seděl). Znakem jasně umělé, herní konstrukce jsou obdobná čísla, ve kterých se každá figurka pohybuje, znamení, obličejovost, charakterovost atd…..děje se to proto, aby po vyjmutí pimprlete ze hry, nezůstala díra v síti (musí jí nahradit obdobnej pinďulák), celá by se jinak potrhala a mouchy rozletěly nevěda kam………..

…..co je tentokrát jinak a za to můžu nekonečnu zatleskat, poslalo rovnou DVA zastupiče, o to víc to bolelo, a o to víc přišlo prozření. Zaujmou moje místo, kde jsem v té konkrétní hře měla roli, prostě mě zastoupí a tím mi dají prostor odejít….pokračovat…hry už ale NEhraju! 

…chci žít, jako kreslím.…...asi proto nejraději jen, sedím u prkna až mi ruka odpadá…..tam JSEM, kdo jsem, mysl se nesere do toho kam mám co namalovat, nemá možnost vstupu, děje se to samo ze sebe, začíná to praobrazem, ten se pak sám na papíře rozvíjí a Lucka jen JE. Pokaždý nový začátek, pokaždý nový překvapení, když neví kudy kam, tak začne v jiným rohu papíru…..,když se něco nezdá, objasní se samo ze sebe a barvu dodá nástroji. Na začátku nevěda a s radostí, na konci překvapí a potěší, vše plyne ze sebe jak má, a zapadá do jednoho celku, jedno jak je puzzle složitý..…….. 

 Tentokrát jsme si taky naplno uvědomila, jak se přestali věci dařit, bylo to jako mávnutím proutku, po cukru jsem se najednou propadla do kopy hnoje a brodila se k otvoru, bohužel ucpanýmu, dala jsem vinu někomu, kdo za nic nemohl, byl totiž jen loutka, dobře pimprlovatelná, copak by mohla taková za svoje činy k Lucii odpovídat? Odpověď zní NE, vina je holka na tvé straně a vinná jsi svou NEpřítomností……proč?...protože jsi chtěla ( napadá mě jedna příhoda: Mercedes utekla s Ronaldem,  když je dopadli, novináři se jí ptali proč to udělala? Řekla: protože jsem ho chtěla)…..chtít je ok, ale musí to být v souladu se sebou a nesmí to být v zácpě………cosi je však nedokončený, tak teda čekám odkud přijde signál…………

……….a taky čekám na autobus, taková vymoženost dneška, všechny spoje vykoupený, tak teda až v 17.00, výuka do jedné, tak mám čas. Botanická zahrada, kterou miluju je pustá…sem tam krokus, ale hlavně lidokožec, zajdu teda na gauč do knihovny.

 Jde si pro kávu, plná tvarů, emocí a vtipu, tohle přesně potřebuju….Posadí se u mě a vykládá….prý má kámošky, co mají vaginu, ale chtějí penis, prý je plno přeoperovanejch a taky nechápe, proč když nosí růžový šaty a vypadá jak holka, tak proč chce, aby jí viděli jako kluka, říkali ji ONO a TO….košili, co nosí po babičce už se neříká cool, ale gender….jsem mrtvá smíchy, tohle teda je akvárium, kde já neplavu…..pak mluví o titulech, prý dnes na konkurzu všude min. dvě vysoký, někdo i tři a že k čemu to pak potřebujou? Je to podle ní znevážení škol, na knihovnici chodí i ti, co nikdy nepřečetli knížku……………………………….

…..na ukrajinské zastávce u Grandu, pak jedu do pošmournýho města, plná dojmů, jako neotevřená tuba zubní pasty…………….