Co mám ráda na cestách Regijetem a vlakem obecně?
Ten čaj z čerstvé máty.... s medem... velká okna, kterými se dívám do krajiny... tu zimu z klimatizace... to pravidelné drncání - i když dnes ty moderní vlaky se jen vznášejí, což je taky fajn, člověk má pocit jako by se vznášel... prostor u sedačky, kam se vejdou všechny moje tašky s knížkama i moje dlouhý nohy.....

Nikdy bych si neuměla představit, že budu milovat dojíždění vlakem do školy. Autobus, šalina, troleják jsou ok, ale vlak? Toho jsem se vždycky bála. A taky si vzpomínám na nekonečné cesty na Vsetín v ušmudlaném rychlíku, když jsem byla malá, na ty ošklivé špinavé osobáky, kde se v létě potily i sedačky....a spoustu dalších zážitků...

Vše se změnilo, když jsem nastoupila na vejšku a začala dojíždět do Lednice. (Né do té v kuchyni, ale do té na jižní Moravě ;-) A v zimě je tam opravdu zima, jak v lednici!)
A naprosto jsem si to cestování zamilovala. 

Koleje se totiž vlní v souladu s krajinou a člověk si připadá jakoby letěl těsně nad zemí. A díky všem tě velkým oknům může i tu krajinu PROŽÍT. Je to neskutečný emocionální zážitek! 
Už mám tak vycvičené oči, že poznám srnky na hnědém poli, siluety dravců i malé bažanty a zajíce.
Takže každá cesta = statistiky počtu zvěře i maličkých detailů, které v autobuse protě nevidíte. (A autobus je taky hrozně hlučný!)

A od té doby co už nejezdí (tak často) ty ušmudlané couráky a rychlíky je cesta vlakem úžasný "nucený" odpočinek!

A hlavně, člověka to neomrzí i když dojíždí každý den!

Autor fotografie: Cross Fader (Adrian Ganea); zdroj: flickr