„Od počátku existence naší Země se jevy na naší obloze ani jednou neopakovaly, takže jde o vskutku nevyčerpatelné divadlo s neobyčejně nízkým vstupným: stačí vyjít do tmy a zaklonit hlavu.“
Jiří Grygar, astronom
A od počátku civilizace za jasných hvězdných nocí se lidstvo snaží přijít na principy pohybu hvězd a dle své kulturní vyspělosti přiřazuje hvězdám jména a vlastnosti bohů - zrodila se astronomie.
Megalitické stavby vztahující se k pohybu Slunce a hvězd vznikaly již 5000 let př. n. l. - Nabta Plaje - kamené kruhy na obratníku Raka (neolitický Egypt), či nejznámější Stonehenge vznikající mezi lety 3100 - 1900 př. n. l. Téměř nulová existence věcných důkazů ponechává současné vědce stále v oblasti dohadů ohledně funkcí těchto staveb. V dobách prvních státních uskupení jako Egypt, Babylónye, či Čína mělo pozorování noční oblohy velký význam pro běh každodenního života. Podle hvězd se orientovaly stavby, předpovídaly se pravidelně se opakující přírodní úkazy, stanovoval se kalendář a tím se řídilo zemědělství a v neposlední řadě sloužila hvězdná obloha k navigaci.
Dnešní hvězda Sirius - v dávném Egyptě nazývaná Sepdet, svým prvním východem těsně před východem Slunce předznamenávala příchod nilských záplav. Sepdet byla bohyní plující po rozvodněném Nilu na zlaté loďce. Úrodné povodně končily přibližně v době, kdy se Sepdet opět na několik měsíců schovala pod obzor. Jak známo, ve vesmíru není pevný bod, takže nás nepřekvapí, že pro navigaci se před čtyřmi tisíci lety užívala hvězda Thuban v souhvězdí označovaném jako Těhotná červená hrošice - dnes Alfa Drakonis v souhvězdí Draka. Thuban byla tehdy průsečíkem zemské osy, jako je dnes Polárka.
Je pochopitelné, přímo nevyhnutelné, že lidé hvězdnou oblohu chtěli zachytit i po výtvarné stránce. Nejucelenější v tomto směru je neuvěřitelně zachovaný chrám bohyně Hathor v Dendeře, datovaný okolo r. 400 př.n.l. Chrám považovaný za kolébku astrologie s řadou svatyň na jejichž stěnách a stropech jsou vytesány astrnomické tabulky, najdeme tu všechna souhvězdí zvěrokruhu, plující v symbolických bárkách s obrázky bohyně Nut, symbolu nebes, která každý večer pozřela slunce a ráno ho zase porodila. V jedné z kaplí je vytesán tzv. Denderský zvěrokruh - po tisíce let, při každém letním slunovratu, zaznamenávali kněží pozici Sluneční soustavy a Země. Vytesali reliéf, který obsahoval poslední záznamy hvězdné oblohy tak, jak vypadala v roce 700 před Kristem, během vlády faraóna Taharky z 25. dynastie. Nebeskou sféru podpírá osm klečících soch Hóra a čtyři sochy Isis. Toto symetrické rozmístění doplňuje kruh hieroglyfů.
V době rozvoje antických věd šla astronomie ruku v ruce s geometrií, fyzikou a matematikou. Poznatky a vědění se prolínalo s učením arabského východu, který propojoval evropské státy s Indií a Čínou. Již v r. 340 př.n.l. fylosof Aristotelés prokázal, že země je kulatá. Tehdy dostávala souhvězdí jména a tvary, která užíváme dodnes.
Astronomie se stále vyvíjela a vyvíjí. Jak dobře známe z filmové klasiky - "...kolega Koperník, Milosti, je poněkud jiného názoru, nežli já...", měli jsme ve veřejném povědomí různé teorie o chodu hvězd a planet (ta Heliocentrická je známa od r. 1514). V té době byla již kulatost Země nepochybně prokázána a to jen díky hvězdám, které zanesené do map umožňovaly plouti dobrodruhům v neznámé končiny.
I v islámu mají své mýty o vzniku Země. Dle těchto mýtů byla ze všecho nejdříve stvořena obloha. Byla to dutá křišťálová skořápka, která obklopovala naší planetu ze všech stran a tím jí ochraňovala. Jiné zdroje však píší o tom, že tato skořápka nebyla křišťálová, ale kovová. Symbolika prostupující výtvarné umění nám umožňuje hledět na monumentální zastřešení mešit, kdy kupole symbolizuje jakési sklepení nebe. Proto jsou ornamenty většinou rostliné, nikoli hvězdné, jak je tomu v mnoha křesťanských chrámech.
mešita Šejka Lotfollaha - Esfahan, Írán (1603 - 19)
Certosa di Pavia - Itálie (1396 - 1465)
Hvězdy nás přitahují magickou silou - "...jen trochu blíže hrdobci, jimž hrouda nohy víže..." a jedním z prvních kroků na cestě ke hvězdám, bylo sestrojení dalekohledu Galileo Galileim r. 1609, jehož pomocí objevil měsíce u planety Jupiter. Hvězdářské dalekohledy stále dokonalejší, odkrývaly lidstvu další a další okna v neznámém prostoru až ten Hubbelův, vyslaný na oběžnou dráhu, pohlédl na samý počátek vzniku vesmíru...
Krabí mlhovina - souhvězdí Býka
Díky obecné teorii relativity Alberta Einsteina byla stanovena konečná rychlost světla a moudří tohoto světa začali propočítávat stáří hvězd a vesmíru. Díváme se tedy na různě staré obrazce a hvězdná uskupení, která jsou již dávno minulostí. Světlo z našeho Slunce k nám letí osm minut, z nejbližší hvězdy Proxima Centaury přes čtyři roky. V r. 185 př. n. l. pozorovali čínští astronomové výbuch na obloze, nedokázali si ho pořádně vysvětlit. Dnes víme, že šlo o supernovu SN 185, která ovšem explodovala 9 100 let předtím.
I v klubu Kreslíme nezůstává nic v klidu a tak jsme se rozhodli ještě před Vánocemi se k hvězdám přiblížit...
Přiznám, že nejsem příliš nočně obložní typ. Mám raději tu denní, u té noční většinou spím.-D Každopádně je krásná a poetická, plná tajemství a překvapení. Zdá se být nehybná, ale je v neustálém pohybu. Nakrestlit, či jinak zachytit noční oblohu, je pro mě těžké vzhledem k té dynamice a tomu, co v ní je. Člověk má mnoho představ, jak by to ztvárnil, ale pak je tu mnoho omezní, neboť není schopen to ztvárnit dle svých představ a tak se musí uchýlit k tomu, čeho je schopen, a to nedopadá nijak valně...
Noční obloha - jak nakreslit noční oblohu ? naštěstí pro mě v zadání padlo i slovo astroláb. Protože jsem člověk zvídavý, hned jsem si to našla na netu - Astroláb je historický astronomický přístroj,který dříve astronomové, astrologové, navigátoři a další použvali na určování a předpovídání poloh hvězd a Slunce, určování místního časupodle místní zeměpisné délky a naopak (tolik Wikipedie :) Předmět ryze praktický , a jak už to u našich předků bývá, zároveň předmet krásný. Na obrázku je astroláb ze 16. století a okolo dle směru hodinových ručiček zatmění Slunce, souhvězdí Velký vůz, Váhy a Kasiopeja...
Záhada vesmíru
Co vidíš, když se díváš v noci na oblohu? Hledíš do minulosti, nebo hledáš bájnou Andromedu?
https://www.fler.cz/zbozi/zahada-vesmiru-8764340
V časech dávno minulých mořeplavci pluli po mořích, šírých vodních plochách a vzhlíželi k noční obloze, která jim ukazovala směr cesty. Kdoví, možno že budeme někdy plout noční oblohou a dívat se směrem dolů jak se svět změnil...
Jak v nebi, tak i na Zemi:
Jak dlouho už na obloze svítí Velký vůz?
A jak dlouho vidět bude ještě?
Kolik probudil už a uspal múz
mezi kapkami vesmírného deště?
My na Zemi jenom žasnem
když večer lampičku si zhasnem
a kouknem vzhůru na svou Polárku
podobnou hasnoucímu oharku.
Obrázky na toto téma jsem udělala dva. Oba suchými pastely, jeden na kartonu ze zadní strany bloku hned po specifikaci tématu, druhý už do svého skicáku. Nakonec jsem se rozhodla poslat ten druhý, protože nebyl tak depresivní. Prolnutí hvězdné oblohy s jeskyní malbou. Inspirovala jsem se na španělských jeskyních malbách...
Jsem zhmotněním Vesmírné inteligence ve shluku buněk.
Miliardy let putuji mrazivým vesmírem
a hledám Zemi,
abych jí předal tajemství života.
Sedm tisíc let...
Kam hledíš, člověče...? Od úsvitu dějin k přímému pohledu do vesmíru. Co vše člověk vytvořil, aby byl blíže hvězdám, magickému koberci světel, který se neúnavně každý večer rozprostře nad našimi hlavami. Ucta před stavbami dávných civilizací, němý úžas nad obrazy vzdáleného vesmíru...
https://www.fler.cz/zbozi/sedm-tisic-let-9144714
„Čím delší zřídí sloupořadí, čím výše vyženou věže, čím šíře roztáhnou dějiny, čím hlouběji vykopají jeskyně jako letní obydlí, čím mohutnější sloupy podepřou stropy jídelen, tím více bude toho, co jim zakryje oblohu.“
Seneca, římský filozof
...pokud se vám naše tvorba líbí, neváhejte vstoupit do našich řad...
...foto v záhlaví - Mléčná dráha - Centrum tmavé oblohy, Beskydy
pro klub Kreslíme připravil hrohlik
strop chrámu Ramesse lll - Medínit Habu, 12.stol. př.n. l.
