Ahoj Vlaďko,

protože člověk je tvor zvídavý a zvědavý, tak Tě chci trochu vyzpovídat, abychom věděli, kdo vlastně tvoří pod nickem Vladstraschna

Každý jsme odněkud a Ty na svém profilu píšeš, že jsi z Ostravy. Zavál Tě tam osud nebo tam žiješ od narození?

V Ostravě jsem se narodila a předpokládám, že tady i umřu. Jenom jsem během let vystřídala pár městských obvodů.

Myslíš, že Tě místo, kde žiješ, nějak inspiruje v Tvé tvorbě? Nebo se utíkáš k nějakému vysněnému místu, jež je inspirací největší...?

Místo, kde žiju, mě pravděpodobně neispiruje.. Spíše jsou to momentální myšlenky, požadavky trhu, události. A nejvíce mě inspiruje samotný materiál, ze kterého tvořím.

Ovšem existuje takové místo na světě, kam se upínají mé vzpomínky, a to je hrad Sovinec (na fotce nádvoří hradu). Potkala jsem tam úžasné lidi, jak už ze samotné správy hradu, tak i krásné dívky, provozující historické tance, a lepé šermíře. Ačkoliv to z mé nabídky na Fleru není zřejmé, vytvářím šperky a věci, které jsou mírně načichlé historií.

Provází Tě touha tvořit už od dětství? Anebo v Tobě tuto zálibu vyvolal někdo jiný, nebo nějaká událost v Tvém životě?

Kam až mi má letitá  paměť sahá, pořád jsem něco tvořila. Začínalo to ilustracemi pohádkových knížek. Když jsem jako dítě měla pocit, že je v knížce málo obrázků, prostě jsem je podle svého doplnila. Rodiče tím patrně nadšeni nebyli. Pak jsem se pod vedením babičky hodně věnovala vyšívání. V mezidobí jsem matce „ opravovala“ bižuterii, háčkovala, po narození dětí hodně pletla – po revoluci jsem nějakou dobu pletla i modelové věci do butiku. Měla jsem i období dekupáží, pletení z pedigu ( k tomu se občas vracím), kraslic skoro všeho druhu, drátování… Je toho opravdu hodně. Za mých mladých let na našem trhu nebyl absolutně žádný hobby materiál, takže jsem se naučila hodně improvizovat pod heslem: Z čehokoliv jde udělat cokoliv. 

Pro lepého rytíře	Z čehokoli jde udělat cokoliv: Číše bez stopky	Z čehokoli jde udělat cokoliv :  Petriho misky

Jsou to opravdu výjimečné kousky, které jsme všechny v klubu moc obdivovaly :-) Máš to štěstí, že máš svou vlastní dílnu, nebo Ti k tvorbě musí stačit nějaký koutek?

Střídavě. Nejdříve jsem měla malou dílničku v malém pokojíku, ve kterém jsem měla i knihovnu. Jenže jak přibývaly techniky tvorby, nějak jsem z místnosti vytvořila skladiště. Pedig, ubrousky, lepidla, dráty, bruska, vrtačka, hromady korálků a kamení…. Tak jsem se s tvorbou přestěhovala do obýváku, kde okupuju tři stoly. Pájecí, korálkovací a kompletovací. Jelikož už je to neúnosné, opět se vracím do původní místnosti ( 2 x 4 m) , kde mi manžel a synové vyrábějí odvětrávací zařízení a staví regály. Bohužel větší část knihovny musela do beden na půdu. Ale doufám, že nebudu muset dělat Koniáše a mladí si je časem rozeberou.

Pomáháš si k soustředění na práci nějakou muzikou nebo máš ráda ticho a klid? A pokud něco posloucháš, co to nejčastěji bývá? Doporuč nám něco...

Abych něco vymyslela, potřebuju ticho a klid. Ale když mám pocit, že přišel  „ geniální“ nápad a jsem z toho nadšená, občas se povzbudím muzikou. Miluju barokní hudbu, Vivaldiho, Händla, ale třeba i metalovou – Rhapsody, Avantasia apod.

Tak s tím metalem bychom si rozuměly :-) A co knížky, filmy a ostatní umělecká tvorba – co Tě dokáže nejvíc potěšit?

Do kina nechodím, na filmy se moc nedívám. Možná nějakou tu komedii a hlavně pohádky. Říkám si, že život přináší dost smutného sám o sobě, tak si ho nehodlám kazit nějakými dramaty. Ačkoliv jsem velmi dlouho pracovala jako knihovnice, tak se s přibývajícími lety můj vkus značně zhoršil. Takže jsem zakotvila u detektivek – tady naprosto jednoznačně vede můj oblíbený autor Jaroslav Velinský,  historických romantických příběhů a ( stydím se) občas si střihnu nějakou tu harlekýnku.

Co se týká veškerého ostatního umění, líbí se mi toho hodně, ale na to tady není místo. Byl by to pravděpodobně dlouhý výčet. Prostě obdivuji všechny, co se nějakým způsobem dokáží vyjádřit jak hlavou, tak rukama.

Dokážeš relaxovat stylem „hodím vše za hlavu“ a těšit se z něčeho, co není práce, a pokud ano, co to je?

Ano, dokážu relaxovat s opravdu těžkým nasazením. Zapálím vonné tyčinky, hodím nohy na stůl a s kocourem na klíně srkám dobré víno, přikusuju dobrý sýr a čtu nebo třeba jen tak listuju Pinterestem. To v případě, že jsem sama. To si opravdu užívám klidu.

V létě si takhle užívám na terase. To miluju podvečery, kdy se ptáci loučí s uplynulým dnem a drozdi a kosi se předhánějí, kdo hlasitěji a lépe. A já sedím s vypnutým mozkem a poslouchám . Pokud přijdou na návštěvu mladí, ráda odložím práci ( není zajíc, neuteče) a vyhulíme společně vodárnu ( přeloženo: vykouříme vodní dýmku) a jen tak tlacháme.

Skvělá představa relaxu - vínko a sýry, vůně - to mám taky ráda. Je nějaké slovo, citát nebo situace, které Ti utkvěly v paměti tak, že ses k nim v průběhu života vracela a zůstaly Ti jako motto v Tvém životě?

• Netlač řeku, teče sama ( Fritz Perls)
• Moudrý slon nezkouší napodobovat motýla ( čínské přísloví)
• Život je krásný ( nevím, kdo to řekl, ale jsem o tom přesvědčena)

Je cínařina Tvou hlavní profesí, nebo se jí zabýváš, tak jako většina, až ve svých volných chvílích? A co na to Tví blízcí?

Nejen cínařina, ale  veškerá tvorba, které jsem se léta věnovala jako koníčku, se musela zprofesionalizovat. Po třiceti letech v knihovnictví jsem pro nadbytečnost přišla o práci a v pokročilém věku jednapadesáti let jsem o přiměřenou práci neškrtla.  Takže už několik let jezdím po jarmarcích a mineralogických burzách. Prodej „ naživo“ má své kouzlo. Dělám jakousi osvětu o technikách, povídám si se zákazníky o kamenech – prostě mě to těší. Tady musím s velkým uznáním pochválit manžela, který se mnou tyhle štrapáce absolvuje, protože sama bych na to neměla schopnosti. Neřídím a dva dřevěné stánky bych ani nepostavila, ani neobsloužila.

Tak to je fajn, že manžel pomáhá. A zapojuješ nějak své blízké i do činnosti kolem cínu, nebo je raději zaháníš za desatero lesů, aby nerušili?

Moji chlapi mi mohou sehnat kleště, spravit police, ale jinak ať táhnou a nezdržují!

Jak k Tobě přišla informace o Fleru? A bylas rozhodnutá hned od začátku nabízet svou tvorbu takto přes internet? Jak jsi vymýšlela svůj nick?

Jak ke mně informace přišla si už nepamatuji, je to dávno. Na Fléru jsem registrovaná od začátku, ale jako prodávající jsem si počkala, až budu mít živnostenské oprávnění. Nejsem z těch, kteří mají odvahu podnikat načerno :-)  A taky – potřebovala jsem se ujistit, že nejsem naprostá matla, že něco umím a nemusím se za to stydět.

A co se týká přezdívky - tu mi dal před mnoha lety pubertální syn bývalé kolegyně z práce v domnění, že mě naštve. Pojmenování mě pobavilo. Nakonec, proč ne - jsem Vlad(ka) a někdy jsem opravdu straschná (sch čti jako š). Takže když jsem se poprvé přihlašovala kdesi na webu, vzpomněla jsem si na toto. Mnohokrát jsem uvažovala o změně, ale protože už se s tímhle nickem pohybuju v tvořivém světě poměrně dlouho, už to nechám tak.

Tak to je zajímavé s tou přezdívkou, se přiznám, že mě to vůbec nenapadlo. Překvapili Tě někteří nakupující svými reakcemi? Co nějaká „veselá historka z natáčení“?

Určitě něco bylo, ale momentálně si opravdu nevzpomenu. Co mě ale nepřekvapí, tak stejné věty: 

• Líbí se mi to, ale neumím to nosit. ( Normálně si to pověsíte na  krk) 
• Já už nikam nechodím, tak to nevynosím. ( To chápu ) 
• To je velké ( Nenutím ) 
• Líbilo by se mi to v jiné barvě ( Dobrá výmluva v případě, že mám  v nabídce deset barev) 
• Dostanu slevu? ( Proč? ) 
• Cože?! Osm stovek?! ( U Stoklasy měli náramek za padesát korun)

Přišel Ti někdy nějaký požadavek, který byl pro cínařinu neuskutečnitelný? A jak jsi jej vyřešila?

Ano, jeden požadavek byl opravdu divný. Byl mi přetlumočen majitelkou obchodu. Zákazník viděl mé andělské svícny a líbila se mu postava a vlasy. Ovšem figurku chtěl plastickou. A podle jeho popisu by to chtělo techniku odlévání, kterou neovládám. To byla jedna věc. A druhá – figurka měla mít na rubu dost drsné erotické symboly. Takže – odmítla jsem.

Jsi členkou klubu Tvoříme šperky z cínu a ten je aktivní v soutěžích na různá témata. Pomáhá Ti to posouvat hranice Tvé tvorby dál, nebo si jedeš po své linii a témata zpracováváš podle svého gusta?

Jak bych to srozumitelně formulovala – ano, posouvá mě to dál, ale pravděpodobně mám svůj rukopis a držím se svého kopyta – drobný šperk u mě najdete málokdy. Jsem velká baba, tak dělám velké věci.

Máš nějaké sny, co se týče Tvé šperkařské profese? Chtěla bys pracovat i s jinými materiály a jinou technikou? Je na Fleru někdo, kdo Ti svou prací učaroval?

Když se něco uskuteční, už to není sen. Takže mi ty sny už zůstanou. Třeba o tom, že by bylo pěkné ovládnout techniku tvrdého pájení a pracovat s mědí nebo mosazí. Jelikož už mám svůj věk, nepůjdu do toho, protože už tak mám nasysleno materiálu na tři životy.

Oblíbených mám opět dlouhý seznam, takže jenom zlomek pro příklad: Justka, Abraka Gabra,Želmíra, Gmork, OcelOva, von Hanke, Atropa Porcelan, Ananké, Leela,  medvedice,  Josef N., TREPA…..

Je ještě něco, co bys chtěla říct a já se na to nezeptala? Ven s tím…

Možná se zeptají jiní, ráda odpovím.

Děkuji Ti za tvou ochotu nám pootevřít vrátka tvého života a přeji Ti za celý klub cínařek spoustu štěstí a inspirace