Kolegyně háčkařky to jistě znají. Každá chvíle, kterou by měl člověk jen tak prosedět, nás volá k tomu, abychom háčkovaly. Některé háčkují i při cestě ve vlaku nebo v čekárně u lékaře. Já si na to zatím moc netroufám. Snad jen v Pendolinu na cestě z Prahy do Františkových Lázní háček někdy vytáhnu. Člověk pak sice vypadá trochu jako exot, ale v Praze se to ztratí. A v Pendolinu taky. Opakovaně tam potkávám muže, který celou cestu zuřivě skládá origami.

Jednou jsem v tramvaji stála nad paní, která háčkovala. Není to úplně normální tramvajová činnost, ale mně se to líbilo. Nenápadně jsem jí koukala pod ruce a cesta mi utekla jako nikdy předtím. Háčkovala dlouhý pás, asi ucho ke kabelce. Dokonce jsem se od ní něco naučila. Do té doby, když jsem háčkovala řady krátkých sloupků, neukončovala jsem je řetízkovým okem. Až u ní jsem si všimla, že to tak dělá, a začala jsem to tak dělat taky. A je to o moc lepší.

Já v tramvaji neháčkuji. Ani v metru. Ale když mám dlouhou cestu a nudím se, tak se zasním a představuji si, co bych mohla uháčkovat. Jaké bych zvolila barvy, odkud by bylo nejlepší začít a tak. Když se pak nudím třeba na nějakém školení nebo ve vlaku, tak si vezmu papír a tužku a své nápady, které mám zatím jen v hlavě, si nakreslím. Kresby jsou jednoduché, protože kreslím už s vědomím toho, že co nakreslím, se musí dát uháčkovat. Někdy se mi povede nakreslenou věcičku uháčkovat skoro přesně podle nákresu, jindy se od něj při háčkování úplně odkloním.

Nejraději bych pořád jen háčkovala. Ale má to háček. Nebaví mě háčkovat podle návodu nebo na zakázku. Proto jsem se nakonec dala na tvorbu vlastních návodů. V hlavě se mi totiž stále honí nápady a já se nemůžu dočkat, až je zrealizuji. Někdy to sedne hned na první dobrou a já bez párání a bez zbytečných prodlev uháčkuji své vymyšlené dílko. Jindy začnu háčkovat, co jsem si vysnila, ale pak mě to háčkování nějak nejde, netěší, prostě na tom něco je, co mě brzdí. Tak tedy práci odložím. Někdy rozpracovaný kousek leží i rok, během kterého uháčkuji několik jiných výrobků. Pak najednou jako když se mi rozsvítí. Vezmu si ten odložený díl a během víkendu ho dokončím.

Nejraději háčkuji doma ve svém prostorném zeleném křesle a často si k tomu pustím nějaký film. Když na to přijde, tak háčkuji do noci. Ale neháčkuji jen doma, vedle pouzdra s různými dámskými nezbytnostmi, mám vždy v kabelce také pouzdro s klubíčkem a háčkem. Háčkuji třeba v létě u vody, nebo na návštěvě u kamaráda, když koukáme na film.

A kde háčkujete (pletete, šijete, tvoříte...) nejraději vy? Máte nějaké třeba i neobvyklé místo?