Keramickou hlínu jsem v ruce nedržela už pěknou řádku let...naposledy na střední... a teď se naskytla příležitost si vytočit vlastní hnek! U Ema Mamisu! Těšila jsem se, až Báru a Petru poznám naživo a vytočený hrnek měl být pověstnou třešničkou na dortu ;)
Kdo jste někdy točil na kruhu víte, že to není žádná sranda, ale spíš pěkná fuška. Když už to vypadalo, že mám konečně vycentrováno, zas jsem nějak záhadně hnula s tou hroudou hlíny a jelo se nanovo. Až se mě Báře zželelo a tu hroudu mi vycentrovala. Pak jsem se snad půl hodiny snažila vykouzlit něco, co by aspoň vzdáleně připomínalo hrnek. A na výsledek jsem byla náležitě pyšná... než ho Bára postavila na poličku vedle svých dokonalých hrnečků a já se musela v duchu smát, co že jsem to vytvořila za paskvil :D
Čekal mě pokus číslo 2 - hrnek z plátu. Ten už jsme zvládla víceméně bez pomoci a na příštím rande malování hrnečku. Celý týden jsem vymýšlela ten nejvíc super truper motiv, co bych si na hrnek namalovala, až jsem v den D všechny motivy zapomněla a vrátila se k původním rybičkám.
Navíc mě čekalo překvapení. Bára musí mít někde schovaný kouzelný proutek, protože to, co dokázala vykouzlit z mého vytočeného "hrnečku", to bylo prostě úžasný.

tady jsou v celé své kráse ;)

toto je můj hrnek...

velikost přesně na ranní kávu

Zkrátka, když 2 dělají totéž, není to totéž ;)