Víte, že existuje i věda, která se kreativitou zabývá? Jakási  kreatologie. Věd a faktů máme mnoho, ale nezabíjí to tvořivost?

Už ve škole nám soukali do hlavy, že musíme tiše sedět, poslouchat. Nějaký řád a takt se naučit ovládat asi není od věci, abychom v dnešní společnosti dokázali obstojně přežít. Jenže i úkol, pokud nemáte zrovna liberálního šéfa v práci, vám vedoucí zadá přímo. Postaví vás před jasné zadání.

Když jste byli malí a malovali si, říkal vám rodič, že máte nakreslit obráběcí stroj s pracovním rozsahem otáček 3-8000? Ne. Tvořili jste vy sami, hlavně na základě toho, co jste „viděli kolem sebe“. A někdy třeba i nakreslili zelený domek s komínem naležato. Ale byl to obrázek, na který jste byli pyšní. Dospělí si možná říkali, co je to za okurku s horizontálním šroubkem…

Jako malí jste snili. Dokázali jste fantazírovat a v tom klacku (pokud jste neseděli u tabletu jako dnešní mládež) jste viděli parádní oštěp. Dneska když manželce IT inženýr řekne, že z té odrbané větve vyrobí krásné zábradlí, nechápe to. Jak může počítačový maniak něco vytvořit ze dřeva? Má rozum?

Možná to bude znít zvláštně. Příliš logiky, předpokladů a obav kreativitě škodí. Dítě neřeší, jestli je daná věc uskutečnitelná. Ale jako dospělí při kreativní tvorbě je naším cílem logickou uskutečnitelnost spojit s něčím, co logiku postrádá, a přesto tomu věřit.

Snažíte-li se cestou z práce na přechodu pro chodce vyšlápnout zrovna čáry, okolí je zaskočené. Jenže určit, co je ještě normální, není lehké. Pro vás to může být legrace, společnost vás označí za polovičního blázna. Ale nejsou to právě ti blázni, co vymysleli důležité objevy?

Ať je to jak chce… Kreativita, kterou v sobě máme všichni bez rozdílu (jenom je nutné ji najít), vám minimálně přinese vnitřní zklidnění a uspokojení. To se v dnešní době těžko hledá, přitom to máme před nosem.

Proto „Lidé, b…. tvořte!“.