Po cestě na metro, která měří necelý kilometr, jsem napočítala osm uschlých stromů a tři keře. Musely opravdu všechny uschnout?

Z pohledu svých nejbližších jsem trochu cvok. Nepoužívám na mytí saponáty, ale přírodní mýdlo a všechnu vodu během dne chytám do vany – z mytí rukou, omývání zeleniny, proplachování rýže... Nejsem líná si dojít z kuchyně nad vanu omýt jablko nebo opláchnout skleničku. Večer před sprchováním naberu nasbíranou vodu do kropáčů a kýblů a ráno ji spolu s tou z ranního sprchování vynesu před dům. Denně 80 až 100 litrů vody, která by bez užitku odtekla do kanálu a díky níž ještě žijí naše záhonky i stromy (kromě žíznivé břízy, ta to už vzdala).

Ano, mohu si to dovolit, žiju sama, nikdo mi nenadává, že koupelnu hyzdí kropáče a voda ve vaně, pracuji z domova, jsem zdravá, pohyblivá a bydlím v prvním patře. Prostě nemám výmluvu to nedělat, za měsíc tak vytahám před dům 3000 litrů vody. Za největších veder spouštím z okna hadici. Dvě sousedky zase dolévají do mističek vodu pro ptáky. V domě žije 54 partají. Kdyby každá z nich vynesla ven alespoň vědro, vytvoříme uprostřed pozvolna schnoucích Strašnic bujnou oázu, místo současného pouhého přežívání...

Za posledních pět týdnů tu během minulé neděle napršel necelý 1 mm vody. Když slyším zprávy nebo čtu titulky jásající nad tím, jak zase bude krásně, chce se mi brečet. Myslím, že dobu, kdy se počasí dělilo na krásné a hnusné, by už dlouhotrvající sucho mohlo jednou provždy ukončit. Krásné počasí je takové, které je v rovnováze. Tak, jako si to pamatuju z dětství. Stejně jako den střídá noc, měl by (alespoň v našich zeměpisných šířkách) slunce střídat déšť. Pro nás zahrádkáře už není krásnějšího zvuku než kapky deště bubnující na parapety. Ale větru a dešti neporučíme...

S uschlými poraženými stromy mizí stín, udupané trávníky zvyšují vedro a kolo usychání se dál roztáčí...

Jedno vědro denně těm nejpotřebnějším..

Přidáte se?

PS. Vodu potřebuje i hmyz, ale jejich pítka by jim měla díky husté spleti větviček zabránit v utopení (u rodičů jsem našla v kýblu 12 utopených včel, ještě živou vosu se mi povedlo vylovit). Ptačí improvizovaná napajedla je dobré zatížit kamenem – nejenže mistička neodletí, ale pták si má při pití kam sednout.

PS1. Když vidím 449 přečtení (za noc blog předstihl záchranu češtiny), tak mám velkou radost, kolik lidí už vnímá, že něco není v pořádku! Díky za každé nové vědro!

A pro ty nejzapálenější ještě jeden hardcore typ – od rodičů ze zahrady (kde je naštěstí stále spousta vody ve studni) vozím vypletou trávu a spolu s tou, kterou vytrhám na záhoncích u paneláku, s ní osazuji lysiny na trávníku. Už nám díky tomu přibylo asi 15 m2 trávy.  Osévat nemá cenu, vzešlá semínka lidi udupou a psi učurají a vyhrabou, malé drny mají větší šanci na přežití. A ze zalévání implantátů profituje i okolní tráva a stromy.

Foto: Pixabay