Miluju papír! Milovala jsem jej už od malička. Skládala jsem origami, stříhala, lepila, kreslila na něj, malovala na něj voskovkami a pak tyto dílka žehlila. Mamince ze mě občas stávaly vlasy na hlavě co to zase vymýšlím a kdo ten bordel bude uklízet, ale vždy mě v této lásce podporovala.

A jak se říká: "Nedělej to, zůstane Ti to!" Tak mně to skutečně zůstalo. Už nemaluju tak často, protože pokusy o malbu zvířat končí vždy tím, že ten kůň vypadá jako prase, a že to prostě nemá cenu. A tak spíše tahám ze šuplíku tempery a jen tak míchám barvy.

Mimo jiné miluju balení dárků, přímo se vyžívám v tom, aby každý dárek byl originál, ale narozeniny a Vánoce nejsou tak často, a proto jsem hledala jak bych svou zálibu mohla využí tak, aby dělala radost přátelům a známým nejen na Vánoce.

A tak se zrodil nápad naučit se něco nového, co vypadá moc hezky, je to užitečné, při čem naplním svou touhu po tvoření a ostatní mé výtvory mohou vesele dál používat. A já se začala učit Koptskou vazbu. Mé učení pronásledovao mnoho zauzlovaných bavlnek, spousta protrhaných svazků papíru, nepořádek všude okolo a snaha přijít na to jak to udělat aby to vypadalo k světu, drželo to a já neměla lepidlo všude, jen ne na papíře.

Po pár nepodarcích, do kterých si nyní doma píšeme vzkazy, které s sebou tahám všude a poznamenávám si do nich vše nedůležité i důležité, které jsem rozdala kamarádům pro kreslení a jiné účelym, začaly vznikat, podle rodiny a přátel, oku lahodící deníčky. A stejně jako jsem kvůli kamarádům začala tvořit, tak mi kamarádi navrhli, že mám své výrobky zkusit vystavit na internetu, a tak vznikl můj obchůdek na fléru.

A co Vy? Jak vznikla Vaše láska ke tvoření, ať už jakémukoli? A jak jste se dostali ke Fleru?