"Ty potvoro, co tam zase děláš?" vypadlo ze mne automaticky, když jsem uviděla pootevřenou skříň a před ní na zemi své krajkové prádlo. V tmavém otvoru skříně se zaleskly dva  jantarové kamínky a ozvalo se jemňoučké: "Mňau". O chvíli později se moje chlupatá láska rozpleskla na zem vedle mých nohou a dožadovala se drbání na zádech. Každá jiná kočička by se nechala hladit, ale tohle stvoření si pokaždé přeje pořádně zvalchovat. Inu potvora. A tak mě napadlo: ať se vám představí sama. Já jen zapíšu, co mi namňouká do ouška.

Jmenuju se Majdalenka. Asi proto, že jsem přišla na svět 22.července na svátek všech Magdalen. Spolu se mnou se ven vyrodili dva bráškové a jedna sestřička. Maminka byla krásná želvovinová kočička se vznešenou hlavou a jemnými pružnými pohyby, tatínek podsaditý rezavý mourek. Já jsem po mamince. Jen na ocásku mámi tři rezavé proužky jako památku na tatínka. Prý. Já jsem tatínka nikdy neviděla. To ti dvounožci, u kterých jsem zpočátku s maminkou a sourozenci bydlela, to říkali. Prý jim jednou jedinkrát maminka proklouzla ven do té báječné zahrady venku a  zpátky si přinesla v bříšku nás čtyři. Žilo se nám tam móóóc dobře. Všichni dovunožci si s námi hráli, zvlášť ti tři malí. Ta větší nám zase dávala jídlo, když už nám nestačilo mlíčko od maminky. No a ten poslední velkej a s fousama - ten na nás sice občas vrčel , ale jen tak "aby se neřeklo" a pak se po něm dalo báječně šplhat nahoru až na jeho ramena. On byl velikej. To vám pak byl rozhled."

Jednou k nám přišla na návštěvu nová paní. Měla brejle, dlouhý vlasy a nesla košík. Tak zajímavě voněla. Musela jsem jí prozoumat.Můj černej bratříček taky, ale brzy ho to přestalo bavit. Mě ne. Já jsem vyzkoušela, jak umí hladit, jestli jí můžu trošičku škrábnout, jestli mě neshodí, když jí vylezu na ramena a samý další důlelžitý věci. A ona mě vám najednou popadla, šoupla do toho košíku a jely jsme na výlet. Páni, já jsem byla poprve mimo dům. Ten svět vám byl ale velký.A to jsem netušila, že ve skutečnosti je ještě o moc větší. Odvezla mě až k sobě domů.
Měla jsem tam připravenou mističku s graulkama a další s masíčkem, pak pelíšek a taky voňnavej záchod jenom pro mě. A tak jsme začaly žít spolu. Ze začátku mi bylo smutno,  ale nakonec se ukázalo, že si umí hrát skoro tak dobře jako bráškové a sestřiča.

 Teď už jsem velká, tak si nehraju. Jen mě nebaví, když se vůbec nic neděje. Moje paní totiž pořád něco kutí a přitom na mě dokáže zapomenout. Tak se jí vždycky musím  nějak předvést, aby si mě všimla. Docela často bývám sama doma a buď spím nebo si vymýšlím, jak jí příště upoutám.

 Takhle to dělám teď:

 - když sedí u té škatule, co jí říká počítač, a dělá na tom "tojekrásnámandala" nebo "tosemityfotkypovedly", tak je nejlepší se na nic neptat, rovnou skočit na stůl a položit se přímo na na ty čtverečky vepředu. Ono to pak něco píše nebo pípá

-  Když po papíře patlá ty tyčinky, co se jmenují pastely, tak to si taky skočím nahoru, ale nepovaluju se, to se jen tak projdu a honem skočím jinam a dělám potom tak báječně barevné otisky tlapiček. Nechápu proč se moje paní zlobí.  Ona pomaluje celý papír a je to OK. Já zkusím tak maximálně čtyři malinké otisky a jí se to nelíbí a začne mě hodnit. Ještě jí nenapadlo, že to dělám kvůli tomu. abysme si užily srandu při té honičce.

 - jinkdy zase dělá věci s různejma barevnejma klubíčkama. Ty mám moc ráda. S nima si vyhraju docela sama. Moc hezky se dají chydit drápkama a lítají potom hodně vysoko. Jen se tak divně rozmotávají a časem už nejsou tak krásně kulatá jako zpočátku. Občas si je musím schovat, aby mi je nevyhodila. Nějaká skulinka jako skrýš se vždycky najde.

 - Skvělý kulatý věci jsou ty, jak jim říká korálky. Ty se zase  perfektně koulí po zemí. Lítají sem a tam, dělají kravál, jak do všeho naráží. Když se dobře strefím, tak se kutálí opravdu rychle a jí za nima běhám. Když se mi chce. Jen je škoda, že některý korálky jsou moc malinký.

 - Ještě mám soustu pelíšků. Jeden je napořád a ty další  jen nakrátko.Musím je vyzkoušet vždycky hned, jak se objeví. Taky se někdy stane, že sotva usnu a už mě budí a pelíšek putuje pryč. Do skříně a tak.  Nejraději mám pelíšky  "Typotvoroběžpryčztohohedvábí" a "taorganzaneníprotebe" nebo "Tojemojemikina".  Vymýšlí si zajímavé názvy, že? Nedávno jsem měla jeden opradu luxusní: bílý, lehoučký hodně hřejivý a jmenoval se "tojetermomojetermoztohobudušítjá" To vám řeknu, že dýlka toho jména odpovídala teplu, které v tom pelíšku bylo. Moc jsem si ho užila.

 - ještě si moc ráda hraju se špulkama nití. S nima se taky dá hrá fotbal podobně jako s klubíčky. A kousky dráků, co spadly na zem, taky nejsou k zahození.Většino jsou různě zprohejbaný. S nima se dá ledacos.

 Nakonec mi ani nevadí, když není doma. Tolik věcí na zábavu mám, že to vždycky uteče raz dva. My kočky máme dobrej život, když s někým žijeme.