Rozhodla jsem se, že obravdu nutně a neodkladně potřebujeme nové prostírání. Jenže jsem nechtěla kupované, chtěla jsem vlastní - znáte to - občas potřebujeme nechat otisk palce :)
Jenže ouha, já neumím šít! Tak co teď? Nezoufám si, ale přemýšlím - když neumím šít, tak to musí ušít někdo jiný, ale jak pak tam dostanu ten "otisk palce"?
Jednoduše, řeknu si - nažehlím na hotové prostírání vlastní nažehlovačky a bude to prostě KRÁSA!
Tak a je to.... nebo ne? Pořád mám prázdný stůl... aha, musím popořadě:
1. přesvědčit mámu, aby mi pomohla
Tak to po telefonu problém nebyl, prý přijeď ušijem.... ok. Bod 1 vyřešen -... ušijem? to znamená já? Ničeho se nelekám (jen trochu) a ještě jsem se zeptala, jakou látku mám koupit - prý žádnou, doma jich je hafo a něco vyberem. Pohoda, tak kupuju šikmý proužek a jedu do Olomouce...
Přijíždím odpoledne, jsem lehce KO, potřebuju urgentně kafe, čaj nebo cokoliv teplého... jé buchty to je fajn, ty jsou k šití taky potřeba.
S plným žaludkem prohledáváme staré kufry plných látek.... žádná se nehodí... nevadí, nějak to vymyslíme (??) Věřím v zázrak a jdem zatopit ve studené místnosti, kde budeme šít.
S jabčákem v ruce se statečně rozhlížíme po té studené místnosti plné naprosto nevhodných látek - najednou přijde máma se skvělým nápadem - ušijem prostírání z plátna na malování! No proč ne, plátno je bavlněné pevné a s jabčákem v ruce nevidím problém.
Vytáhnu šikmé proužky, co jsem přivezla na olemování - máma se vyděsila - netuším proč. ... protože nešiju, tak mne nenapadlo, jak blbě se budou dělat rožky, když šikmý proužek má jen centimetr tj. ve výsledku jen půl!
Tvářím se statečně a přemlouvám mámu, že je přece šikovná a tohle dá levou zadní s prstem v nose.... díky za ten jabčák!
Jdem nastříhat plátno - bajoko na obdélníky - pohoda, tak ještě přežehlit a ...... a sakra!
Obdélník jeden je tak trochu šejdrem.... trochu to srovnám.. druhej je na druhou stranu šejdrem... třetí.... óo.... né... co teď? Máma vtipně poznamenala, že prej jsem inženýr, tak snad zvládnu ustřihnout obdélník a ať si to pořeším.. Chjo trapnej rodinnej vtip.
V tom vchází spása - táta přišel zkontrolovat, jestli jsme nezmrzli - hned volám o pomoc - jseš inženýr, tak máš ustřihnout obdélník - to je jednoduchy. Táta se zaškaredil a zmizel, jak by tam nikdy nebyl... mno nic.
Ještěže mám ten jabčák...
Nějak to srovnám a jdem na přišpendlení lemovek... přistehování... první, druhé prostírání a máma začíná šít...
třetí a čtvrté PROKLATÝ JABČÁK ! A mám politý stůl i prostírání... toto vóní! Mno nic, lehce vysušit, sešít a odstranit nitě a uf.
První úkol splněn! Hurá! Jdem si nalít další sklínku, neb pro mne je to fakt výkon :)
2. nachystání nažehlovaček
Tak tohle už je brnkačka - vezmu arch nažehlovaček obstřihnu každou zvlášť a naaranžuju, kde by asi tak mohly být umístěné.
3. nažehlení
na stůl si dám plinku a utěrku a první prostírání, přežehlím, aby bylo fakt rovné a rozpálím žehličku do běla... no tak ne, tak jen na nejvyšší stupeň bez napařování.
Položím nažehlovačku ksichtem (obrázkem) dolů a mřížkou nahoru, protože mám nažehlovačku na bílý textil - u tmavého by to bylo obráceně.
Přižehlím lehce a pak se do toho plnou vahou opřu.
Stejně snadno postupuju u dalších třech.
Po vychladnutí stáhnu ochranný papír s mřížkou a můžu si zatleskat!
4. nachystat krásně stůl a upéct bábovku.
Počkat na rodinu a nechat se chválit :)
.... a jestli se jim to nebude líbit, tak jim příště na druhou stranu prostírání nažehlím čerty!
Takže v krátkosti - co je všecho potřeba?
* malířské plátno na prostírání
* nemožně úzký šikmý proužek
* vystřižené nažehlovačky
* žehličku
* 2 utěrky a stůl
a hlavně JABČÁK !
.... jen si příště vemu jiné plátno a šiřší šikmý proužek.... a místo jabčáku rybízák :)
A co Vy - zkusíte to taky?
