A máme tu další pokračování seriálu o ručně šité krajce, tentokrát o krajce zvané TENERIFA . Má společné prvky s reticellou, vyšívanými ažurami i s vyšíváním v síťovině, od každé techniky používá něco, řadíme ji však do skupiny ručně šitých krajek.
První písemná zmínka o této krajce je v práci od Tiziana Vecellia z roku 1520. Španělé si její znalost přivezli z objevných výprav do Jižní Ameriky, kde ji hojně vyráběli brazilští Indiáni. Získala ve Španělsku velikou oblibu, zejména pak na Kanárských ostrovech. Velké centrum výroby těchto krajek bylo v 16. a 17. století na největším z těchto ostrovů – Tenerife. Proto ji dnes známe pod názvem tenerifa, ale také se jí pro svůj nejčastěji kruhový tvar říká sluníčková krajka, pro svůj původ brazilská krajka nebo nanduti. Základním tvarem bývá kruh, nejsou však neobvyklé ovály či čtverce, někdy i trojúhelník či pás.
Tato krajka nachází uplatnění jako aplikace na oděvních či interiérových textiliích. Podle zvolené síly, druhu a barvy materiálu volíme její další použití. Tenerifu tak můžeme šít ze silnější či slabší háčkovací příze nebo z perlovky, je lepší hladká a pevná příze, perlovka má navíc jemný lesk. Spojováním několika kousků k sobě může vzniknout dečka, přehoz či šál.
A jak si můžete tuto půvabnou krajku vyrobit? Ukážeme si to v podrobném fotonávodu:
Ze všeho nejdřív si musíte vyrobit šablonu, na které se tenerifa šije. Nejtrvanlivější jsou dřevěné, nebo z tvrdého plastu, dají se však použít i papírové, ovšem z pevného silného kartonu, aby se příliš nezkroutil postupným stahováním napínané osnovys. My si vyrobíme papírovou kruhovou, hned se třemi průměry budoucích krajek do foroty. Také je dobré nakreslit si na ní pomocné linky pro lepší udržení kruhového tvaru, případně na rub schéma napínání osnovy, abychom to pokaždé nemuseli hledat...
Potřebovat budete:
tvrdý a pevný karton, kružítko, tužku, fix, pravítko, čalounický špendlík, nůžky nebo řezák
Postup:
Kružítkem narýsujeme kružnici o poloměru 8 cm a další tři vnitřní o poloměrech 6, 4 a 2 cm. Kružnice rozdělíme pomocí kružítka na sudý počet budoucích dírek. Naši konkrétní tenerifu budeme šít na prostřední velikosti, na 24 dírkách. Je dobré si označit jednu dírku, pro lepší orientaci při napínaní osnovy, začátku řady či přechodech do další řady. Čalounickým špendlíkem propícháme dírky, včetně středu. Na rubu si můžeme nakreslit schéma napínaní osnovy. Nakonec šablonu vystřihneme nebo vyřízneme řezákem.
Šablonu máme, můžeme se pustit do samotné práce.
Potřebovat budete:
pevnou tenký provázek či silnou přízi (např. Kordonet 8), háčkovací přízi Kordonet 10, ostré špičaté nůžky, jehlu s tupou špičkou a jehlu ostrou příslušné velikosti, dále filcovou podložku na napnutí hotové krajky, tenké krátké nerezové špendlíčky, dvě plátna na přežehlení, žehličku.
A můžeme se pustit do díla:
Nejprve silnější pomocnou přízí prošijeme po obvodu dírky na šabloně tam a zpět, pevně zavážeme na rubu. Vytvoříme tak záchytné body pro napnutí osnovy.
Naměříme si cca 3 metry Kordonetu 10 a podle schématu napínáme osnovu. Příliš ji nenapínáme, jen tak, aby se nitě nekroutily. Postupným prošíváním a svazováním se osnova napíná a na konci práce by to dělalo neplechu. Když máme začátek a konec nitě u sebe, provlékneme pod prostředním křížením a svážeme pevným ambulantním uzlem (je plochý, proto je lepší) tak aby křížení bylo na prostředku šablony. Pro přesné umístění nám pomůže otvor ve středu šablony, kam píchneme pomocnou jehlu a střed lépe najdeme. Uzlík uděláme trochu od středu, aby šel schovat do rubu a nekazil nám výslednou práci.
Teď si střed krajky zpevníme. Látáme dokola přes a pod dvě nitě, dvě řady. Doporučuji první řadu nejprve celou prolátat, zapíchnout jehlu do středové dírky a pevně a rovnoměrně stáhnout. uzlík chováme na rub krajky. Třetí a čtvrtou řadu už látáme přes a pod jednu nit. Při přechodu mezi druhou a třetí řadou budete muset protkávání posunout o jednu nit, abyste docílili pravidelného střídání pod a nad, toto přeskočení se však ztratí v tlačenici a ve výsledku nebude vůbec vidět. V páté řadě použijeme tenerifový uzlík a svazujeme vždy dvě osnovní nitě.
Teď přijdou na řadu látané bloky. Blok látáme přes šest nití tam a zpět, devět řad nad sebou. Dolů se vrátíme protažením podél osnovní nitě vnitřkem látání a přecházíme na další blok, celkem prolátáme 8 bloků. Nakonec nad bloky protkáme řadu tak, aby nám vyšlo pravidelné střídání jednu nad, jednu pod.
Nyní budeme tři řady svazovat tenerifovým uzlíkem: v 1. řadě svazujeme tři osnovní nitě, ve 2. řadě svazujeme střídavě čtyři a dvě nitě, ve 3. řadě po dvou nitích. Mezi jednotlivými řadami přecházíme obtočením jedné z osnovních nití. Třetí řadu ozdobíme látanými kolečky kolem uzlíků svazujících paprskovitě šest nití. Jedno kolečko látáme ve třech řadách, přecházíme obtočením vodorovné nitě. Nakonec ušijeme poslední řadu – tenerifovým uzlíkem svazujeme po dvou osnovních nitích. Ukončíme uzlíkem pod nejbližším kolečkem.
Co dělat, když nám dojde návlek? Buďto navážeme uzlem v nějakém nejméně nápadném místě nebo konec a začátek návleku zatáhneme do látaní. Stejným způsobem, pokud to jde, se práce ukončuje. Volné konce nití doporučuji odstřihnout ostrými nůžkami až po odstranění krajky ze šablony.
Nyní můžeme odstranit pomocné šití a krajku sejmout ze šablony. Hotovou krajku je dobré „napařit“. Našpendlíme ji na filcovou podložku překrytou plátnem, pěkně vypneme a urovnáme, schováme případné uzlíky. Překryjeme mokrým plátnem a přežehlíme do sucha. Pokud chceme mít krajku opravdu pevnou, můžeme ji lehce přestříkat lakem na vlasy.
HOTOVO!
Teď už záleží jen na vaší fantasii, na co tenerifu použijete. Pro svou pevnost se výborně hodí jako aplikace, například na tašku či kabelku. Přišíváme po obvodě stejnou přízí, jakou jsme pracovali tenerifu, případně tenčí. Je dobré ji přichytit i ve středu.
Tak ať se vám práce daří! A jestli se vám nepovede napoprvé, nezoufejte, cvik dělá mistra a žádný učený z nebe nespadl...
