Proč se modrému a zelenému jantaru z Karibiku říká modrý a zelený, když je vlastně žlutý? Ne, není to barvoslepost. A není to ani chyba v překladu. Ámbar azul je opravdu modrý jantar. Svůj přívlastek získal oprávněně. Jak to s ním tedy je?

Mohli bychom začít jako v pohádce. Kdysi dávno, za sedmero horami a sedmero řekami, za dalekými moři a oceány, byl jednou jeden ostrov. Na tomto ostrově rostly zvláštní stromy. Jejich plody vypadaly jako obří fazolové lusky (možná pohádka o Honzovi a zázračné fazoli není úplný výmysl). Když strom napadla nějaká nemoc, nebo se zranil, z rány vytékala pryskyřice. A že jí bylo hodně! Tato látka ránu obalila a strom léčila. Když pak strom později umřel, jeho pryskyřice byla pohřbená pod zemí společně s ním. Na několika místech se stalo, že se nerozložila jako za běžných podmínek, ale zkameněla. Nebyla v tom žádná černá magie, ani Medúza nebo něco podobného. Byla to spíše alchymie přírody. Správná teplota, tlak, vlhkost, prostředí pod zemí atd.
V té době, v období oligocénu a miocénu, se kontinenty pomalu dostávaly do dnešní polohy. Při posunu zemských desek se stávalo, že na tom ostrově sem tam vybuchla nějaká sopka. Chrlila ze sebe lávu a ta kudy tekla, tam to žhavila. Nenechala na pokoji ani zkamenělou pryskyřici pod zemí. Ta roztála, ale jak povrch země zchladl, znovu se proměnila na kámen. Jindy se na jiném místě zase stalo, že nějaký požár sežehnul celý les. Takovýto požár jantar pod zemí neroztavil úplně, přeci jenom se horké lávě rovnat nemohl. Jantar však pod zemí změkl a znovu zkameněl. A takto se stal ten zázrak. Tím teplem, a kdo ví čím vším, se v něm probudila tajemná síla. (Jinými slovy, vytvořily se fotoaktivní látky.) Pak jantar v zemi dozrával dlouhé miliony let, dokud ho neobjevili lidé. A protože lidé vždycky měli a mají rádi různé barevné kamínky, třpytky a cingrlátka, začali tyto kamínky obrušovat a leštit. Co se nestalo! Když se podívali skrz naskrz, byl jantar žlutý. Nebo třeba taky hnědý nebo červenohnědý. Když ho ale položili na tmavý podklad a zasvítilo na něj slunce, změnil najednou barvu. Některé kamínky zmodrali, jiné zezelenali. Jako by se ten kamínek úplně změnil. Jako by najednou nebyl vůbec průhledný. Z různých uhlů vypadal trochu jinak, ale vždy stejně kouzelně.

Foto: Tento kousek jsme nazvali "Inferno". Jsou to dva valouny zeleného jantaru přirozeně spojené působením tepla pod zemí. Jako by v něm zkameněl čas. 

Tady asi naše pohádka končí. Ano, byla řeč o Hispaniole, druhém největším ostrově v Karibském moři. Dnes na jeho jedné polovině leží Dominikánská republika a tam se těží tento tajemný jantar. Dodnes se vědci snaží zjistit, jaký proces zapříčinil jeho zvláštní optické vlastnosti. Podle jedné z teorií způsobilo onu tajemnou reakci u modrého jantaru roztavení působením sopečné činnosti a u zeleného jantaru nahřátí v lesním požáru. Co ale víme jistě je, že oba typy jantaru obsahují už zmíněné fotoaktivní složky. Někteří vědci se domnívají, že to jsou látky podobné aromatické uhlovodíkové složenině perylenu. Aktivují se, když ultrafialové světlo dopadne na povrch jantaru, a způsobí jev známý jako fluorescence. To znamená, že jantar toto ultrafialové světlo zcela absorbuje. Dochází k tomu už na povrchu jantaru nebo i mírně pod jeho povrchem, jestli má dostatečnou tloušťku. Ultrafialové světelné paprsky dovnitř neproniknou. Původní barva jantaru se nezmění, ale na povrchu zmodrá (v případě modrého) nebo zezelená (v případě zeleného jantaru). Proto to bude vypadat, jako by průhledný jantar najednou přestal být průhledný. Tato fluorescence je nejlépe pozorovatelná vždy na černém pozadí. Černá barva totiž světelné paprsky neodráží, a tak tento jev umocňuje.

Jen velice ojediněle se mezi dominikánským jantarem objevují kousky, jejichž tělo má nazelenalou nebo červenofialovou barvu i proti bílému pozadí. I v takovém případě se však bude na slunečním světle a na černém podkladě projevovat fluorescence. Takovýchto kousků je ale jako šafránu. Nebo spíše ještě méně.

Foto: Na těchto třech fotografiích jsou kousky, u kterých měl jantar nazelenalou barvu těla. Tento typ je velice zřídkavý, většinou se jedná o menší kousky. Často obsahují kousky zkamenělého dřeva nebo jiné organické fosílie.  

Jestli se vám dostane do rukou jantar, který má jasně zelenou nebo modrou barvu i na bílém pozadí, a který má pořád stejný odstín zelené či modré, pak to bude nejspíš napodobenina jantaru, nebo v tom lepším případě nabarvený jantar. Ten přírodní si totiž se světlem hraje.  A to bez ohledu na to, jestli je to jantar modrý nebo zelený.

Zdroj fotografií: archiv Phoenix Amber