Všechny rozhovory na fleru jsou si podobné. Jeden člověk, vždy stejné otázky, zpravidla i podobné odpovědi. Ve spolupráci s holkami z klubu Fighting spirit jsme se rozhodly vytvořit něco trochu jiného - dvojrozhovory, ve kterých vždycky vybereme jednu dvojici z klubu a něco na sebe prozradíme :-)

Prvním byl rozhovor Eire&Bijioux, druhý Serenity&Jitnem. Tentokrát jsem vyzpovídala Bylinku mátu a Pro radost. Jak se ukázalo, obě mají blízko k přírodě a na jejich výrobcích je to poznat :-) Bylinka vytváří batiky a malby na textilu, šperky z minerálů, dřeva nebo keramiky. Pro radost zase půvabné paličkované a háčkované šperky.

Občas jsem se ptala já a občas si povídaly holky mezi sebou. Pro lepší orientaci v textu jsem použila jejich ikonky. Otázky jsou vždy tučně.


Řekněte nejdřív pár vět o sobě.

Momentálně jsem na mateřské dovolené, před ní jsem pracovala jako vychovatelka v Domově mládeže SUPŠ Turnov. Žiji s manželem a dcerou v maličké vesničce, jak my říkáme na samotě uprostřed vesnice, protože je tu více chlupářů, než trvale žijících. Od nás z kopce je Český ráj, do kopce podkrkonoší a Krkonoše.
Mám mnoho zájmů a moc málo času. Nejvíce se momentálně věnuji rukodělným pracem a na jaře mě bude opět čekat zahrada. Ostatní zájmy jako tramping, historický šerm a lukostřelba, koně a další jsou prozatím odsunuty na neurčito. Nejvíce mě mrzí, že nestíhám číst, protože knížky vždy neodmyslitelně patřily k mému životu. Tak alespoň rozšiřuji svou sbírku audioknih, tak ani duch tolik netrpí.

Jsem maminka dvou dětí - dvanáctiletého kluka a desetileté holčičky. Oba jsou to veliká sluníčka, ale to starší už nějakou dobu většinou schované za mrakem... Věříme, že bude hůř.
Kromě toho učím. Je hrozné to říct, ale NAŠTĚSTÍ ne na běžné škole. Pracuji na škole při dětské léčebně (ve Zlatých Horách nedaleko Jeseníku). Je to škola, do které děti přijíždějí na několikatýdenní pobyty, ve třídách jsou jich menší počty, takže není nutno řešit přemíru kázeňských potíží, a je více času nejen na učení, ale i na „dělání“ příjemné atmosféry – to se nám asi daří, protože některé děti se rády opakovaně vracejí. Na druhou stranu je to práce poměrně vyčerpávající nejen množstvím papírování, ale i přípravou na hodiny, ve kterých probírá často každé dítě úplně jinou látku. A protože tím dost zaměstnávám hlavu, tak ve volném čase odpočívám u nějakého tvoření. A není to jenom háčkování a paličkování, docela dost pletu, šiju, zvládnu uplést košík, vyzkoušela jsem si práci se dřevem, s ovčím rounem, se slámou a šustím … Jako učitelka mám tu výhodu, že se pro nás pořádá spousta kurzů, na kterých si můžu „osahat“ mnoho různých technik. Hodně mi taky dal waldorfský seminář a práce s dětmi v duchu waldorfské pedagogiky (v rámci kroužků nebo různých příležitostně pořádaných akcí).

Jsi sova, nebo skřivan?

Jsem sova, která musí brzy vstávat kvůli dojíždění do práce (do loňského roku to bylo ve 4:30, pak se mi podařilo vyhádat určité změny v jízdním řádu, tak můžu vstát až v 5). Ale jakmile je pár dní volna, tak si ten režim okamžitě změním, protože mám ráda ty chvilky, kdy jde doma všechno spát, a já můžu zabrat stůl a dělat něco, co mě baví.

 

Jak jste začaly s tvorbou, kterou teď prezentujete. Máte nějaké výtvarné vzdělání?

Vpodstatě už jako malé škvrně, a není se co divit, když jsem vyrostla mezi látkami, špendlíky, střihy (maminka je švadlena) a nábytkářskými výkresy (tatínek, bytový architekt, mi neustále bral pastelky). Můj směr byl vpodstatě jasný, výtvarnu a ručním pracem se věnuji od dětských let. Výtvarné vzdělání jsem získala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově v oboru Broušení a rytí drahých kamenů (ano zde je základ mé celoživotní lásky k minerálům) a musím říct, že jsem měla štěstí na učitele kreslení, díky tomu jsem se mohla rozvinout a pracovat na sobě dál.

Konkrétně s tvorbou háčkovaných náušnic jsem začala, když se syn učil vyjmenovaná slova. U psaní domácích úkolů s ním jsem potřebovala nějak zaměstnat ruce, abych mu neublížila (když si 4x po sobě správně nahlas řekne, co má napsat, a napíše něco jiného, škrtne, napíše znovu špatně, škrtne, napíše stejně… A to se opakovalo třeba u dvaceti slov. No, nezabili byste ho?). K háčkování nepotřebujete moc prostoru, rychle ho vytáhnete, rychle sklidíte, snadno se sním přemísťujete po bytě, podle toho, kde zrovna které dítě co vytváří…. A večer jsem si pak na stole rozložila korálky a ozdůbky, a z naháčkovaných dílků vznikaly šperky. Nejdřív je nosila dcerka, pak občas některá moje nebo její kamarádka, ale nápadů bylo více než kamarádek, tak jsem asi po půl roce zkusila Fler. Postrkovaly mě k tomu ti, kterým se moje věci líbily a taky manžel, který se asi děsil toho, co s tím doma budeme dělat. A mezitím jsem se ještě vrátila ke své dávné lásce, paličkování (Přece si dítě nepůjde pro vysvědčení s háčkovanými náušnicemi, když je nosí pořád, taková příležitost vyžaduje něco extra.)

A okolí? Manžel občas pochopitelně reptá, že na všech volných plochách jsou korálky, drátky, látky, nitě nebo něco jiného, podle toho, co zrovna dělám… Ale hračky, které jsem teď šila na Vánoce, vychvaluje kam přijde… Když někdo známý něco slaví, často ho napadne, že pro něj upaličkujeme obrázek. Náušnice se mnou prodával na trzích, a už si domlouvá další akce… Teď mi pomáhá zprovoznit kolovrátek… Takže si opravdu nemůžu stěžovat. Syneček by asi byl spokojený, kdyby si maminka hrála ještě víc a neotravovala ho s nesmyslnými požadavky, jako třeba donést žákovskou, napsat úkol, číst. Dcerka zase využívá výhod, kterou jí to moje hraní přináší – šaty, svetříky, ozdůbky.

A ty Bylinko, jak ses dostala k Fleru, co tě popostrčilo? A co na to lidé z tvého okolí?

K Fleru jsem se dostala jako slepý k houslím. Prostě jsem jednou natrefila na baner a klikla, to co jsem našla mě nadchlo a vzhledem k tomu, že už jsem nějakou dobu uvažovala o nějaké vlastní výrobě, netrvalo rozhodování dlouho. A co na to okolí? Manžel sice občas brblá, ale jinak se mi snaží pomoci jak to jde. Velkou podporou je pro mě i maminka, která pro mě šije.

Jak vznikl název tvého obchůdku? Máš ráda bylinky? Pokud ano, sbíráš je, pěstuješ na zahrádce?

Název vznikl z mojí přezdívky, která mě provází od střední školy. Bylinky mám moc ráda, na zahrádce je pěstuji, nebo spíš se už pěstují samy a pokud mám čas, chodím je i sbírat a vyrábím z nich i nějaké ty produkty pro vlastní potřebu.

Obě máte stejný datum registrace a teď je to rok vaší činnosti na Fleru - jaký ten rok byl? Co se podařilo a co ne? Je to podle představ nebo jste čekaly něco jiného?

Rok to byl v jistém smyslu náročný, rozhodně tvůrčí, aktivní, sebekritický, hledající. Podařilo se mi nezbláznit se a nepodařilo se mi se odradit od další činnosti, což považuji za pozitivní. Co ještě považuji za úspěch je to že jsem našla odvahu a vrhla se do prodeje minerálů. Když jsem končila střední školu, netušila jsem, že mi někdy budou tolik chybět.
Když se nad tím tak zamyslím, už nevím, jestli jsem měla nějaké představy, když jsem se přihlásila, ale když jsem nalezla zdejší „sociální síť“ hodně mě překvapilo, kolik aktivity, pomoci, podpory i radosti se tady dá najít.

Nedostala jsem se za ten rok mezi nejúspěšnější prodejce, což jsem v té velké konkurenci ani nečekala. Nemám taky moc prodaných výrobků, ale ohlasy těch, kteří u mě nakoupili, jsou kladné. Vím, že jsem na začátku svého působení na Fleru měla dost hrozné fotky, postupně se učím, jak je zlepšit – výsledky už jsou vidět, měla jsem několik výrobků v Topu. A s každým zviditelněním vždycky přibude nový nadšenec, a občas i zákazník. Co předčilo mé očekávání, to je příjemná atmosféra a vzájemná podpora v klubech. Všechna ta moje umístění v Topech byla jen díky klubům.
A zaznamenala jsem díky Fleru jednu ztrátu – přišla jsem o manekýnku. Fotila jsem s dcerkou, zpočátku ji to snad i bavilo, později méně, ale měla radost, si může po každém focení vybrat vždy jedny náušnice pro sebe. Později bylo potřeba ji víc a víc přemlouvat, a teď už náušnice nechce nosit vůbec – uvidíme, jak dlouho jí to vydrží.


  Máš nějaké plány na další rok zde na Fleru?

Neplánuju žádnou velkou změnu v sortimentu, chtěla bych sem tam přidat nový výrobek a zlepšovat fotky.

Jak ty hledáš modelky pro focení svých výrobků?

Těžko. Obvykle jsem využívala kamarádku, ale protože se mi odstěhovala do Prahy, modelku už nějakou dobu postrádám. Jednou jsem také využila švagrovou, ale vídáme se hodně málo. A když už se zadaří, obvykle si focení užijeme.

Jakým způsobem vymýšlíte a pracujete - máte to promyšlené dopředu nebo jaksi za pochodu. Bývá výsledek velké překvapení?

Záleží na čem pracuji. Pokud vyrábím na zadané téma např. do soutěže, nebo na zakázku hodně svou práci dopředu promýšlím, kolikrát ani nemůžu spát, dokud není domyšleno a hotovo. Pokud pracuji volně, nechávám se často vést materiálem, obzvlášť u batiky a její další domalby bývá konečný výrobek opravdu překvapením.

Často mám dílko promyšlené dopředu, ale většinou vznikne něco úplně jiného. Jedny z prvních náušnic, které jsem dělala pro dcerku, se tak líbily, že jsem se mockrát snažila je okopírovat – nikdy nevyšlo totéž.

Co tě při tvoření dokáže opravdu naštvat?

Asi nic. Občas se stane, že zrovna nemůžu najít některý komponent, který už mám poslední nebo vím, že sem se mi hodí korálek určitého odstínu, a on zrovna nikde není...to potom buď vznikne něco trochu jiného, než jsem to plánovala, a nebo rozpracovanou věc odložím do krabičky, a tam si počká, až přijde její čas. V tu chvíli si řílkám, že jsem bordelář, a že bych s tím měla něco dělat. Takových krabiček mám několik :-) Jsem celkem flegmatik, takže věci, které souvisí s tím, co mě baví, mě nenaštvávají.

A jak vypadá doma tvoje místečko na tvoření a na ukládámí pomůcek a materiálu?

No momentálně mám na svém pracovním stole veliký chaos, po předvánočním shonu jsem si ještě nějak nenašla čas tu nepřehlednou hromadu uklidit, tak opět tvořím všude možně po bytě. Nejhorší je asi uskladnit moje zásoby materiálu, ty mi zabírají nejvíce místa.


Co vás nejvíc zaujalo z tvorby té druhé? Chtěly byste samy něco z toho zkusit?

Mě se u Bylinky hodně líbí batika a věci se dřevem. Myslím si, že máme podobný vkus a podobný náhled na spoustu věcí (snad tím Bylinku neurazím). Všimla jsem si i toho, že vybíráme podobné pozadí fotek. Jen ona je na rozdíl ode mě výtvarně nadaná, a na jejích výrobcích i na aranžování fotek je to hodně vidět.
Těžko budu vybírat jeden výrobek, který by byl ten nej…, ale asi tato tílka:
https://www.fler.cz/zbozi/tilko-i-vyprodej-829866
https://www.fler.cz/zbozi/damske-tilko-vyprodej-829774
a ze šperků třeba toto:
https://www.fler.cz/zbozi/rozpraskane-keramicky-donut-1025245
Sama také batikuju, ale na batikované věci maluju mnohem jednodušší motivy, znám svoje limity. S dřevěnými korálky si hraju taky. Láká mě fimo a keramika, myslím, že časem se k nim dostanu.

Nejvíce mě asi zaujaly paličkované naušničky, jsou jemné a droboučké a přitom je na nich vidět spoustu pečlivé práce. (např. tyto https://www.fler.cz/zbozi/slzy-lesni-vily-739824 )
Paličkování jsem kdysi pozorovala, moc ráda poslouchám ťukání paliček, ale zkoušet neplánuji, zůstanu u obdivování těchto krásných věcí. I když u mě člověk nikdy neví, co mě potrefí. Háčkovat občas zkouším, ale rozhodně nedosahuji takových kvalit, abych se pokoušela své háčkované patvary prodávat.

 

Nosíte samy svoje výrobky?

Poslední dobou jsem si udělala radost a vyrobila si nějaké šperky, plstěné brože na kabát a chci si vyrobit i tašku přes rameno. Jinak o velké většině mých výrobků platí, že bych je nosila, nebo si je umístila do své domácnosti.


Nosím korálky a přívěsky, náušnice zatím ne, a nejsem si jistá, že se to změní.  Klipsy se mi nelíbí, nemám dírky v uších, a čím jsem starší, tím méně mám odvahy si ty uši nechat propíchnout. Takže reklamu mi dělala alespoň dcerka.