Dneska zavzpomínáme jak jsem loni na jaře vyrazil pod zem. No a když to půjde tak se tam i trošku projdem, prolezem a proplazíme.

Co budete potřebovat?

Oblečení, které nevadí, když přiměřeně pošpiníte, odřete a potrháte.Nějaké světlo, alespoň dvě. Ale raději tři. Záložní zdroje, pití, odvahu. 

Taky by se hodil nějaký les a třebas dneska i nějaký skály.

Můžete si zkusit na nějakou skálu vylézt. Protože od teď už polezeme jenom dolu pod ně.

Pomalu slézáte dolů do nitra země.

Protahujete se, vkliňujete do malých puklin. Postupujete dál a dál.

No a už je jen tma a skála a kameny, které vypadají, že Vás ven už nepustí.

Jednou se to stát muselo - takže tady je úplný konec podzemní cesty, sem jste se už proplazili. Lezete pomalu spíše se posouváte zpátky.

Když máte štěstí, trošku to znáte a blbě neodbočíte, po nějakém čase uvidíte tohle. Můžete zhasnout světlo a vychutnávat si denní svit a čerstvý vzduch. Poděkovat, že jste venku celý, živý, zdravý. 

Nic bych za to nedal, že při poslední návštěvě jsem se dostal ještě dál. To my později potvrdil i kolega, který zde občas taky pobyde. Bohužel v současnosti je místo značně nestabylní a nebezpečné. Tak nevím jestli ještě někdy.

Co říci závěrem. Čas strávený pod zemí cca dvě a půl hodiny. Délka podzemní cesty do sto metrů. Hloubka od dvou do čtyřiceti metrů.

Vchod do černo černé tmy je velice nenápadný. Nachází se kousek od skály, které se říká slon. Pokaždé, když vylezu tak slona pro štěstí poplácám. No a proč pod zem lezu? Těžko říct, tak snad to vystihnu v bodech. Koníček, relax, zájem, touha, adrenalin, ticho, které křičí, meditace, klid,  poznání a hlavně pokora.

Myslete také na to, že pod zemí čas plyne úplně jinak než na povrchu